Dětská mozková obrna

DMO

Tento termín se používá k popisu nejrůznějších četných motorických poruch (tedy poruch pohybových funkcí, především postižení vůlí člověka řízených pohybů), které mají příčinu v prenatálních vývojových abnormalitách (tj. vývojových poruchách lidského plodu v období mezi početím a narozením), dále v poškozeních centrálního nervového systému v období perinatálním (tedy v průběhu porodu) nebo i v období postnatálním (tj. vzniklé po porodu) až do 5. roku věku dítěte. Termín dětská mozková obrna nepředstavuje jednoznačnou diagnózu, ale slouží za léčebným účelem ke klasifikaci dětí trpících neprogresivní svalovou spasticitou (jedná se o komplexní poruchu svalového napětí příčně pruhovaných svalů – tzv. hypertonus – tj. nadměrné napětí). Asi 0,1 až 2 procenta všech narozených dětí trpí syndromem dětské mozkové obrny. 

Kapitoly

Příčiny/rizikové faktory

Příčina vzniku se určuje jen obtížně, ale nitroděložní poruchy, novorozenecká žloutenka, porodní poranění a novorozenecká asfyxie (tím se rozumí nedostatek kyslíku pro organizmus dítěte před porodem, během porodu a bezprostředně po porodu) jsou v řadě případů spojeny se vznikem dětské mozkové obrny. Také poranění centrálního nervového systému nebo jakákoliv prodělaná těžká celková choroba v časném dětství mohou rovněž vést k syndromu dětské mozkové obrny. Klinické příznaky, které spadají pod označení syndrom dětské mozkové obrny, se řadí do čtyř hlavních kategorií: rozeznáváme formu spastickou, atetoidní, ataktickou a smíšené formy.

Spastické formy představují okolo 70 procent všech případů. Spasticita (tj. zvýšené napětí určitých svalových skupin v těle pacienta) může mírně nebo těžce postihovat motorické funkce. Tak rozeznáváme tzv. hemiplegii, což je současné postižení obou končetin na jedné straně těla, přitom horní končetina bývá postižena více; dále tzv. paraplegii, což je současné postižení obou dolních končetin s částečným nebo úplným ušetřením horní končetiny; dále tzv. kvadruplegie nebo tetraplegie, což je současné postižení všech končetin na stejném stupni; tzv. diplegie se uvádí jako mezistupeň mezi para- a kvadruplegií s hlavním postižením nohou. Funkční vývoj postižených končetin zaostává, současně jsou zvýšeny hluboké šlachové reflexy, je zvýšeno svalové napětí, svalová slabost a v oblasti postižených končetin tendence ke kontrakturám (kontraktura znamená zkrácení, fixované držení části těla způsobené zkrácením svalu a jeho vazivovou přeměnou). Pro postiženého je typická chůze s našlapováním na špičky. U mírně postižených dětí je porucha viditelná jen při některých aktivitách (například při běhání).

Při kvadruparéze bývá často současně i porucha hybnosti svalů úst, jazyka a měkkého patra s následnou poruchou řeči charakterizovanou špatnou výslovností. Tzv. atetoidní forma dětské mozkové choroby se vyskytuje asi u 20 procent pacientů. Projevuje se pomalými, kroutivými pohyby, které nejsou vůlí pacienta ovladatelné a které mohou postihovat končetiny i trup. Mohou se také vyskytovat přerušované, trhavé pohyby (tzv. choreiformní). Pohyby zesilují při emočním vzrušení a přestávají zpravidla ve spánku. Častá je rovněž porucha výslovnosti. Tzv. ataktická forma dětské mozkové obrny není příliš častá (postihuje asi 10% pacientů). Slabost, nekoordinovanost pohybů a intenční třes (tedy třes, který v klidu chybí, ale projevuje při jakékoliv snaze o cílenou činnost) způsobují vrávorání a obtíže při rychlém a jemném pohybu. Smíšené formy dětské mozkové obrny jsou časté. Z dalších klinický příznaků se mohou u dětí trpících dětskou mozkovou obrnou objevovat záchvaty křečí, poruchy zraku, strabismus (tj.šilhání), porucha sluchového nervu a obrna pohledu vzhůru. Děti se spastickou hemiplegií nebo paraplegií mívají normální intelekt a dobrou prognózu pro sociální nezávislost. Ale děti se spastickou kvadruplegií a smíšenými formami dětské mozkové obrny jsou často postižení mentální retardací (tj. zaostávajícím vývojem rozumových mozkových funkcí). U dětí postižených dětskou mozkovou obrnou jsou časté hyperaktivita (tedy nadměrná aktivita) a poruchy soustředění

Průběh a léčba

Jenom výjimečně je možné diagnostikovat syndrom mozkové dětské obrny v časném kojeneckém věku. Přesto je časná diagnostika a léčba nanejvýš žádoucí a děti se známým vysokým rizikem (tedy děti po porodním poranění, asfyxii, žloutence, meningitidě nebo s údajem o prodělaných záchvatech v novorozeneckém věku, děti se zvýšeným nebo naopak se sníženým svalovým napětím a se sníženými reflexy) vyžadují trvalé sledování. Některé formy dětské mozkové obrny často nelze určit před 2. rokem věku dítěte. Předtím, než se rozvine charakteristické postižení pohybových funkcí, se děti opožďují v motorickém vývoji a často u nich přetrvávají primitivní reflexy, hyperreflexie (tedy nadměrné vystupňování reflexních pohybů) a změna svalového napětí. Je třeba říct, že dětská mozková obrna je celoživotním postižením.

Cílem léčby je dosáhnout co největší nezávislosti pacienta s pohybovým omezením a s dalšími poruchami. Při řádném léčebném vedení mohou mnozí pacienti, hlavně ti se spastickou paraplegií nebo hemiplegií, vést téměř normální život. Záchvaty vyžadují podání léků tlumících křeče. Fyzikální léčba (jedná se o oblast fyzioterapie, která využívá účinků magnetického pole, ultrazvukového vlnění, elektrických proudů a impulzů, světelných paprsků, tepla a léčebných účinků vody), pracovní terapie, využívání různých podpěr, ortopedická chirurgie a nácvik řeči jsou trvale potřebné. Jestliže u dítěte není intelektuální a fyzický nedostatek výrazný, je možná i jeho normální školní docházka.

Ovšem naprostá sociální nezávislost není realistickým cílem pro ty děti, kteří vyžadují různé stupně celoživotního dohledu a pomoci. Pro tyto děti jsou vhodnější speciální školy a třídy. I těžce postižené dítě  může mít prospěch z nácviku aktivit denního režimu ( jako je nácvik mytí, oblékání, samostatného příjmu potravy ), což zvyšuje jeho nezávislost a soběstačnost a výrazně snižuje břímě pro rodinu postiženého dítěte či zařízení trvalé péče. Každé chronicky handicapované dítě dosáhne maximálních možností díky aktivní, stálé a citlivé rodičovské péči s pomocí veřejných a soukromých aktivit.

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.


Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události