Proleženina je častou komplikací u dlouhodobě ležících, nehybných pacientů. Záchvat mrtvice nebo zlomenina kyčelního kloubu jsou častými příčinami toho, že staří lidé musí několik týdnů zůstat na lůžku. Při tom vzniká jako důsledek dlouhodobého nedostatečného prokrvení a špatné výživy tkání (trofický = související s výživou tkání) dekubitus, vřed zasažený druhotnou infekcí, s jen malou tendencí k zahojení. Dekubity vznikají nad kostními výběžky (v křížové oblasti zad, na loktech, na patách,...), vystavenými dlouhodobému tlaku.
Dekubitus vzniká současným působením několika faktorů.
Základním je tlak na podložku: rozsah proleženiny závisí na tom, jak je tlak silný a jak dlouho trvá. Přímým důsledkem je místní zhoršení krevního oběhu a porušená výživa tkání. Podpůrným faktorem je snížená citlivost, případně úplná necitlivost u silně zesláblých nebo ochrnutých pacientů (např. po poraněních páteře a míchy): pacienta s normální citlivostí bolest nutí, aby měnil polohu a snížil tím působení tlaku. K maceraci kůže pak přispívá vlhkost, způsobená pocením, případně zbytky moči (zejména u pacientů s inkontinencí moči) a stolice.
Tvorba proleženiny má několik fází:
Fáze 1 je zarudnutí kůže, které pod tlakem prstem zbledne nebo úplně zmizí. Kůže a podkožní tkáně jsou dosud měkké.
Fáze 2 je zčervenání, otok a zatvrdnutí, někdy s tvorbou puchýřků nebo olupováním pokožky.
Ve fázi 3 kůže odumírá (nekrotizuje), obnažuje se hlubší tuková tkáň a rána mokvá.
Ve fázi 4 nekróza proniká až do svalu, ve fázi 5 začíná destrukce kosti, při které postupně dochází k vzniku zánětu a zhnisání. V tomto stádiu je již pacient silně ohrožen celkovou infekcí (sepsí), patologickými zlomeninami kosti, zánětem kloubu atd.
Vředy, které nepřesáhly fázi 3, se ještě mohou spontánně zhojit, jestliže odstraníme tlak a jestliže je postižená oblast malá. Dekubity v pokročilejším stádiu vyžadují chirurgické vyčištění a někdy i hlubší chirurgický zásah.
Právě u starších nemocných lidí, jejichž pohyblivost je trvale omezena, se proleženiny mohou stát důvodem k nezbytné trvalé péči.
U ležících pacientů je nezbytná pravidelná kontrola kůže v místech ohrožených vznikem proleženin, alespoň jednou denně a při dobrém osvětlení. Rozpoznání již vzniklého dekubitu nečiní problémy.
Nejúčinnější přístupem je prevence vzniku dekubitů. Pokud již proleženina vznikla, je dnes možné využít některý z moderních obvazů (hydrofilních polymerů), které usnadňují vyčištění rány a současně brání jejímu infikování. Tyto obvazové materiály jsou sice značně dražší než tradiční obvazy z mulu, ovšem musí se vyměňovat méně často, vedou k rychlejšímu vyléčení rány a jsou pro pacienty pohodlnější.
Pokročilejší vředy, postihující i tukovou podkožní tkáň a svaly, je třeba vyčistit a uzavřít chirurgicky. Součástí léčby je dobrá výživa, bohatá na bílkoviny.
Neboť základní příčinou vzniku dekubitu je dlouhotrvající tlak, je prvním úkolem omezit jeho působení pravidelnou změnou polohy pacienta (nejméně každé dvě hodiny). Velmi účinné je uložení pacienta na vodní lůžko (což ovšem neodstraňuje nutnost polohování), případně použití různých dnes vyráběných podložek a polštářků, které omezují působení tlaku. Pacient na vozíku by měl měnit polohu každých 15 minut, a to i když používá polštářek zmírňující tlak.
Pro péči o pacienty po úrazech míchy jsou k dispozici speciální lůžka, umožňující pravidelně měnit polohu pacienta.
Důležitá je mobilizace pacienta (mobilizace = uvést do pohybu). To neznamená jen vstát z postele, nýbrž veškerá opatření, která podporují pohyb pacienta, tedy i pohybová cvičení prováděná na lůžku.
Pomocné prostředky:
Speciální matrace a antidekubitové systémy jsou nabízeny na trhu ve velkém množství. Mnohé z těchto prostředků mohou být i pronajaty k domácímu použití. I zde platí, že si má člověk dát poradit při výběru vhodného prostředku zkušeným odborným personálem.
Výživa:
Podstatnou úlohu hraje zachovávání nebo znovuvytvoření dobrého stavu výživy. Pacienti mají ve většině případů zvýšenou spotřebu bílkovin a uhlohydrátů, která musí být pokryta vhodnou dietou.
Stejně důležité je dbát na dostatečný přísun tekutin.
Péče o pokožku:
Péče o pokožku by měla být pečlivá a pravidelná. Protože vlhká pokožka je náchylnější k poškození, musí se dbát na to, aby byla vždy po mytí důkladně vysušena. Při silném pocení se musí často měnit osobní oblečení i lůžkoviny.
Tradují se ale také opatření, která jsou nejen neužitečná, ale často i pacienta přímo poškozují - např. fénování nebo nanášení mastných krémů (které ucpávají póry a znemožňují kůži dýchat).
Jak dlouho trvá léčba dekubitu?
Délka léčby závisí na míře poškození. Při rozsáhlém a hlubokém defektu může léčba trvat velmi dlouho.
Musí se s dekubitem do nemocnice?
To závisí na rozsahu proleženiny a na celkovém stavu pacienta, ale také na možnostech domácí péče. Při rozsáhlých vředech je celkový stav pacienta většinou tak špatný, že je pobyt v nemocnici nutný. Chirurgické ošetření dekubitu je rovněž třeba provést v nemocnici.
Naproti tomu při celkově dobrém stavu pacienta a jen povrchním poškození není důvod proti ošetřování pacienta v jeho domácím prostředí.
Dá se s dekubitem koupat?
Protože se jedná o infikovanou ránu, měl by člověk - v závislosti na rozsahu a závažnosti poškození - od koupání upustit. Existují ale moderní obvazy na mokvající rány, které umožňují, aby se pacient koupal. Jednodušší je ovšem sprchování, případně za pomoci ošetřovatelského personálu.