Každý obrázek okolí, který si vytváří mozek, se nejdříve zrcadlí na oční sítnici (retina). Tam vstřebává nepočitatelně mnoho zrakových buněk - tyčinek a čípků - světlo a barvy, které vstupují do oka zornicí a čočkou s proměnlivou silou a vlnovou délkou. Ohnisko vidění (centrum obrazu) se zobrazuje na takzvané žluté skvrně (macula lutea). Zde jsou uloženy zrakové buňky vybavené čípky, které jsou odpovědné za barevné vidění a také za ostrost vidění . Druhé - tyčinkové - buňky jsou umístěny dokola na periférii žluté skvrny a umožňují orientaci v prostoru a vidění ve tmě nebo šeru. Zatímco během onemocnění sítnice (retinis pigmentosa) jsou zasaženy tyčinky, při degeneraci žluté skvrny jsou postiženy čípky.
Tato nemoc, kterou trpí mnoho lidí, má více forem, jejichž příčiny nejsou zatím úplně objasněny. Jen zčásti jsou geneticky podmíněny. Nejčastější formou je stářím podmíněná degenerace žluté skvrny.
Kontinuální odumírání zrakových buněk v oblasti žluté skvrny je určujícím znakem degenerace žluté skvrny. Podle toho, kdy se vyskytne první poškození zraku, mluví lékaři buď o juvenilní - mladistvé - formě, která se může vyskytnout už mezi 10.- 20. rokem, nebo o stářím podmíněné degeneraci žluté skvrny. Tato forma zpravidla postihuje lidi starší než padesát let. Charakteristické pro nemocné je, že se mohou orientovat a pohybovat v prostoru jako dříve, ale už nejsou schopni číst ani velké písmo. Centrum vidění je neostré nebo úplně rozmazané, pouze okraje předmětů se jeví jasně. Vedle zhoršení ostrosti zraku je také omezeno barevné vidění, neboť většina čípků se vyskytuje ve žluté skvrně nebo v jejím okolí. Dochází-li k náhlým změnám světla, je pro lidi trpící degenerací žluté skvrny těžké se přizpůsobit. Jsou také velmi citliví na oslnivé světlo a hůře se přizpůsobují kontrastům.
Nejdůležitějším přístrojem, díky kterému může každý i doma rozpoznat lehké zhoršení centrálního vidění, je Amslerova mřížka. Je to čtverečkovaný papír s 625 čtverečky. Kdo si chce sám otestovat své oči, zakryje si nejdříve jedno a pak druhé oko, mezitím se nezakrytým okem snaží soustředit se na střed papíru - centrum vidění. Jsou-li některé linie zkreslené nebo vybočené, ztrácejí se nebo jsou bezbarvé, ukazuje to na ztrátu (nebo podrážděnost) zrakových buněk. V tomto případě by měl být vyhledám odborník. Ten může analýzou vyšetření zorného pole stanovit přesnější diagnózu. Genetický rozbor je většinou dalším krokem. Pouze u zhruba každého desátého postiženého nemocí je však známa změna v genech, která je příčinou onemocnění. Nicméně vyskytla-li se už některá z forem degenerace žluté skvrny v příbuzenstvu, doporučuje se využít poradenství v oblasti klinické genetiky.
Vede stářím podmíněná degenerace žluté skvrny k oslepnutí?
Smyslové buňky, které jsou mimo žlutou skvrnu, nejsou zasaženy. Proto zpravidla pacienti neoslepnou. I v pozdním stadiu jsou stále ještě schopni rozeznávat obrysy a kontrasty a správně se orientovat v okolí.
Trpím degenerací žluté skvrny, ale nejsem slepý. Mám nárok na státní podporu?
Lidé s postupující degenerací žluté skvrny jsou podle zákona pokládáni za slepé, a to i v případě, že ještě mohou vidět, neboť už obvykle nemohou dále vykonávat svou práci a každodenní úkoly, jako je třeba nákup nebo provoz domácnosti, zvládají jen s velkou námahou. Proto požívají stejných privilegií jako slepí a mají nárok na podporu pro slepé.
Může být degenerace žluté skvrny vyléčena?
Pouze v případě, že se jedná o vlhkou senilní degeneraci žluté skvrny. Při ní prorůstají cévky z prokrvené podsítnicové vrstvy do žluté skvrny a zrakové buňky odumírají.Aby se zabránilo dalšímu odumírání zrakových buněk, je do žil aplikována zvláštní fotosenzibilní látka . Ta se dostane až do jemných cévek, kde po slabém ozáření laserem dojde ke sražení krve, cévky se uzavřou a odumřou.
Emailu
Zaregistrovat se
