Cor pulmonale je zvětšení pravé srdeční komory (zbytnění svaloviny a rozšíření komorové dutiny) následkem poruchy funkce plic, která způsobuje zvýšení krevního tlaku v plicních tepnách v úrovni před vlásečnicemi (tzv. prekapilární plicní hypertenzi). Může být následkem vlastního plicního onemocnění, onemocnění pohrudnice, hrudní stěny nebo plicních cév, popřípadě útlumu dechového centra v mozku.
Do této kategorie nepatří druhotné zvětšení pravé komory při levostranném srdečním selhání, vrozených srdečních vadách nebo získaných chlopenních vadách. Cor pulmonale bývá obvykle chronické (vleklé), avšak může být i akutní a reverzibilní (zhojitelné).
Z hlediska mechanizmu vzniku dělíme příčiny vedoucí k prekapilární plicní hypertenzi (viz. výše) a tudíž k primárnímu selhání pravého srdce následovně:
Hypoxie - nedostatek kyslíku, podmíněný sníženou ventilací, tj. výměnou vzduchu mezi zevním prostředím a plicními sklípky, který mohutně stimuluje smrštění plicních cév. Stav je typický u tzv. chronické obstrukční bronchopulmonální nemoci (vleklý zánět průdušek provázený trvalým zúžením průdušinek)
Restrikce (úbytek) plicní tkáně - podmíněná nejčastěji plicním onemocněním postihujícím vmezeřenou tkáň (intersticium) plíce, např. vazivové změny po ozařování, rakovina, rozsáhlé srůsty, ale i odstraněním rozsáhlejšího úseku plíce, ortopedickými vadami páteře (cor kyphoscoliotium) nebo nadměrnou obezitou.
Cévní příčiny - podmíněné plicní embolií (vmetnutí krevní sraženiny do plicní tepny), primární plicní hypertenzí (viz. článek)
Všechny výše uvedené příčiny vedou ke zvýšené mechanické zátěži při vyprazdňování pravé srdeční komory, tj. ke zvýšení jejího dotížení.
Podezření na cor pulmonale je třeba mít u všech nemocných s výše uvedenými chorobami. Nejčastějším příznakem plicní hypertenze je námahová dušnost. U některých pacientů vzniká při námaze synkopa (náhlá krátkodobá porucha vědomí), častá je bolest na hrudníku v oblasti hrudní kosti, nápadná je únavnost při námaze. Typický je i nález při fyzikálním lékařském vyšetření - pohmatově pulzace v srdeční krajině při okraji hrudní kosti vlevo, poslechově zvýraznění 2. srdeční ozvy. Zjišťujeme také zvýšenou náplň krčních žil, zvětšení jater a otoky dolních končetin.
Na rentgenovém snímku hrudníku je patrné zvětšení pravé komory a počátečního úseku plicní tepny. V elektrokardiogramu nalézáme známky zbytnění pravé komory.
Projevy cor pulmonale vzniklého následkem onemocnění plicní tkáně bývají často překryty projevy primárního plicního onemocnění, a rozlišení od levostranného srdečního selhání, kdy dochází k městnání v plicním oběhu, může být obtížné. Důležitým krokem při stanovení diagnózy pak může být echokardiografie (ultrazvukové vyšetření srdce), izotopové vyšetření nebo vyšetření krevních plynů (patologické hodnoty kyslíku a kysličníku uhličitého jsou typické zejména pro cor pulmonale).
Léčba cor pulmonale se zaměřuje především na zvládnutí primární vyvolávající příčiny. Léčba pokročilého srdečního selhání - viz. článek srdeční selhání.
Emailu
Zaregistrovat se
