Jako „chřipka“ bývají často nesprávně označována onemocnění dýchacích cest, která mají nejrůznější bateriální či virové původce. Mívají lehký, nekomplikovaný průběh a spadají do kategorie tzv. nemocí z nachlazení. Naproti tomu pravou chřipku (influenzu) vyvolávají viry chřipky, které se rychle šíří v populaci v obdobích epidemií, event. celosvětových pandemií, a mohou pro nemocného představovat vážné nebezpečí. Chřipkové epidemie jsou provázeny vždy vzestupem nemocnosti a úmrtnosti obyvatelstva. (Nejzávažnější pandemie tzv. Španělské chřipky, zaznamenaná na konci 1. světové války, zahubila nejméně 20 milionů lidí).
Chřipkové viry jsou celosvětově rozšířeny a rozdělují se na tři typy - A, B a C. Významné jsou především typy A a B, přičemž typ A je zodpovědný za pandemie, které byly až dosud zaznamenávány v intervalech deset a více let. Zdrojem nákazy je převážně nemocný člověk. Avšak chřipkové viry napadají také zvířata, ptáky včetně domácí drůbeže, vepře, koně aj. a bylo prokázáno, že za výjimečných okolností se může člověk nakazit od nemocných prasat nebo drůbeže. Chřipkové viry se přenášejí kapénkami, např. při kašlání nebo kýchání a po vdechnutí pronikají různě hluboko do dýchacích cest, kde se množí. Infikovaní jedinci jsou nakažliví od počátku prvních příznaků po dobu asi jednoho týdne.
Chřipkové onemocnění začíná náhle vysokými teplotami, malátností, bolestmi zad a končetin asi 2 až 3 dny po nákaze. Typický je také suchý a dráždivý kašel, který může trvat dokonce i několik týdnů. U starších lidí může být průběh nemoci těžký, komplikovaný, někdy i smrtelný. Důležité je vědět, že viry chřipky jsou velmi proměnlivé a stále se vyvíjejí. Protilátky získané po překonaném onemocnění proto nejsou dostatečně účinné proti novým variantám a subtypům chřipkových virů a člověk tak může onemocnět chřipkou mnohokrát v životě.
Nejčastější komplikace chřipkové infekce představuje postižení dolních dýchacích cest, tj. zánět průdušek nebo dokonce zápal plic. Tyto komplikace se vyskytují asi v pětině případů a většinou se na nich podílejí bakterie, které se dobře uchycují na virem rozrušené tkáni.Těžká chřipka komplikovaná bakteriální superinfekcí je nejčastější příčinou úmrtí, které postihuje většinou starší lidi, osoby s nemocným srdcem, plícemi a ledvinami, diabetiky a lidi s oslabenou imunitou. Vzácně se může chřipkový virus, zvlášť u osob imunologicky oslabených nebo vyčerpaných, šířit do orgánů mimo dýchací trakt a vyvolat zánět srdečního svalu nebo mozku, který byl velmi často zaznamenáván právě v průběhu pandemie Španělské chřipky.
Ačkoliv jsem byla očkovaná proti chřipce, ležela jsem týden s teplotami v posteli. Proč očkování nezabralo?
Ochranné očkování proti chřipce není stoprocentně účinné. Proto je možné, že se očkovaný jedinec chřipkou nakazí, i kyž k tomu dochází jen zřídka. Pokud dojde k onemocnění, pak má většinou mírnější průběh. Je též třeba mít na paměti, že očkování proti chřipce nechrání proti řadě dalších infekčních zárodků, které vyvolávají horečnatá, chřipce podobná onemocnění.
Kdo by se měl dát očkovat proti chřipce?
Očkování se obzvláště doporučuje osobám starším 60 let, nemocným s plicními a srdečními chorobami , poruchami látkové přeměny, HIV pozitivním a jinak imunologicky oslabeným.jedincům. Důležité je očkování dětí a osob vystavených většímu riziku nákazy v zaměstnání (např. zdravotníků, učitelů apod.).
Jak to, že se člověk musí dávat očkovat každý rok znovu?
Chřipkové viry typu A i typu B jsou proměnlivé, takže vznikají stále nové varianty a podtypy virů. Každoročně je proto třeba očkovat proti pozměněným virům. Navíc, očkovací látka sice v omezené míře vyvolává tvorbu protilátek i na sliznicích, ale tyto protilátky tam přetrvávají pouze několik měsíců. Proto je výhodné každoroční očkování před epidemickou sezónou.
Emailu
Zaregistrovat se
