Bronchitida akutní

Zánět průdušek

      Akutní bronchitida je akutní zánět průdušek a průdušnice, vyznačující se úplným uzdravením  a obnovením funkce. Obvykle bývá mírná, u oslabených pacientů s chronickým plicním nebo srdečním onemocněním však bývá průběh závažný. Těžkou komplikací může být zápal plic.

      Chronická (vleklá) bronchitida je chronický zánět průdušek spojený s dlouhodobou expozicí nespecifickým látkám dráždícím jejich sliznici, provázený hypersekrecí hlenu a některými změnami struktury průdušek. Je charakterizována chronickým kašlem s vykašláváním hlenu. Nejčastěji je spojena s kouřením cigaret, může však vzniknout i jako odpověď na alergizující látky  u osob, které nejsou náchylné k astmatu. Chronická obstrukční bronchitida (bronchiolitida) je onemocněním malých dýchacích cest (průdušinek), které vede k významné neprůchodnosti (obstrukci) dýchacích cest. Často bývá spojena s příznaky chronické bronchitidy. Plicní rozedma (emfyzém) je zvětšení prostorů periferně od průdušinek spojené s destruktivními změnami stěn plicních sklípků. Chronická astmatická bronchitida se vyznačuje významnou chronickou neprůchodností dýchacích cest u pacientů s astmatem, navzdory protiastmatické léčbě. Zpravidla jsou přítomny i příznaky chronické bronchitidy.

Tyto stavy se vyskytují často v kombinaci, a v jednotlivých případech bývá těžké rozhodnout, co je hlavní příčinou neprůchodnosti. Platí to zejména pro kombinaci chronické obstrukční bronchitidy a plicní rozedmy, často označované jako chronická obstrukční choroba bronchopulmonální. Je třeba pokud možno vždy odlišit osoby s chronickou astmatickou bronchitidou od pacientů se zúžením průdušek při rozedmě, protože průběh, prognóza a odpověď na léčbu se výrazně liší.

Kapitoly

Příčiny/rizikové faktory

      Akutní infekční bronchitida se vyskytuje nejčastěji v zimě, často je součástí akutní infekce horních dýchacích cest. Může vzniknout po rýmě nebo jiných virových infekcích nosohltanu, hrdla nebo průdušnice a průdušek, a často na virovou nákazu „nasedne“  sekundární bakteriální infekce. Akutní infekční bronchitidu vyvolávají také mikroorganismy Mycoplasma pneumoniae a Chlamydia. Rizikovými faktory jsou expozice znečištěnému vzduchu a snad i chlad, únava a špatná výživa. Opakující se záněty průdušek jsou častou komplikací chronických onemocnění průdušek a plic.
      Akutní bronchitidu z dráždivých látek vyvolávají různé minerální a rostlinné prachy, dýmy silných kyselin, amoniak, některá prchavá organická rozpouštědla, chlór, oxid siřičitý, tabákový kouř a jiné látky. 
      Průduškové astma s kašlem , při němž stupeň zúžení průdušek není natolik výrazný, aby vyvolal typické příznaky astmatu, může vzniknout u náchylné osoby vdechováním alergizujících látek nebo při vleklém vystavení vlivu dráždivých látek.

 

Příznaky/průběh onemocnění

      Akutnímu infekčnímu zánětu průdušek často předchází projevy infekce horních dýchacích cest: rýma, nevolnost, mrazení, mírná horečka, bolesti v zádech a ve svalech a bolesti v krku. Vznik zánětu průdušek je obvykle signalizován kašlem. Kašel je zpočátku suchý a neproduktivní, s malým množstvím vazkého hlenu; vykašlaného obsahu postupně přibývá a mění charakter, bývá hlenohnisavého až hnisavého charakteru. Jasně hnisavý obsah již svědčí o nasednutí bakteriální nákazy na původně virové onemocnění. V těžkém, ale nekomplikovaném případě může horečka 38 až 39 st  trvat 3 až 5 dnů. Poté akutní příznaky ustupují, kašel však může přetrvávat několik týdnů. Přetrvávající horečka svědčí pro komplikující zápal plic. Při obstrukci (neprůchodnosti) dýchacích cest bývá dušnost.

Vyšetření

      Stanovení diagnózy obvykle vychází z příznaků a objektivního poslechového nálezu na plicích, při závažném nebo dlouhém průběhu onemocnění je však vhodné provedení rentgenového snímku hrudníku k vyloučení jiných onemocnění, včetně zápalu plic. U osob nereagujících na antibiotickou léčbu je nutný mikrobiologický průkaz vyvolavatele onemocnění (mikroskopické a kultivační vyšetření).

Léčba

      Do ústupu horečky je nutný klidový režim. Při horečce je důležitý zvýšený příjem tekutin a léky tlumící horečku (tzv. antipyretika, např. aspirin, paralen). Léčba kašle spočívá především v léčbě vyvolávající příčiny. Produktivní kašel netlumíme (výjimku představuje vyčerpání pacienta, potřeba spánku). Léky potlačující kašlací reflex (tzv. antitusika, např. kodein) užíváme u dráždivého suchého kašle, pokud kašel pacienta obtěžuje. Zvlhčující aerosoly tlumí kašel uklidňujícím vlivem na sliznici a snížením vazkosti hlenu dýchacích cest. Expektorancia jsou léky napomáhající odstranění hlenu z dýchacích cest  snížením jeho vazkosti, což usnadňuje vykašlávání. Nejdůležitějším opatřením na zlepšení vykašlávání je dostatečné zavodnění pacienta. Roztok jodidu draselného je nejlevnějším a nejčastěji užívaným používaným přípravkem na vykašlávání. Nevýhodou je nepříjemná chuť a některé nežádoucí účinky, např. vyrážka. Guaifenesin je nejčastěji používaným expektoranciem ve volně prodávaných lécích proti kašli, chybí však jasné důkazy o jeho účinnosti. Tzv. mukolytika, např. acetylcystein,  jsou látky snižující vazkost hlenu, u některých osob mohou zhoršit obstrukci dýchacích cest.

      Antibiotika jsou doporučována při průvodní chronické obstrukční chorobě bronchopulmonální, vykašlává-li pacient hnisavý obsah nebo přetrvávají-li vysoké horečky více než 3 až 5 dnů. U dospělých začínáme podávat tetracyklin nebo ampicilin. Tetracyklin není vhodný u dětí do 8 let, místo toho u nich podáváme amoxycilin. Pokud příznaky přetrvávají nebo se opakují a při neobvykle těžkém průběhu je vhodné mikrobiologické vyšetření obsahu z dýchacích cest  (mikroskopické a kultivační vyšetření). Výběr antibiotika se pak řídí zjištěným mikroorganismem a jeho citlivostí na antibiotika. Předpokládáme.-li mykoplasmovou pneumonii, podáváme antibiotikum erytromycin.

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.


Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události