Bolest potkává každého z nás téměř denně. Má velice důležitou funkci upozorňovat nás, stejně jako hlad nebo žízeň, na momentální změny stavu těla. Je-li ovšem bolest chronická, stává se z ní samostatná nemoc. Ztrácí funkci upozorňovat a osamostatňuje se.
Co vlastně přesně bolest je? “Bolest je nepříjemný pocit a prožitek, který souvisí s aktuálním nebo potenciálním poškozením nějaké tkáně nebo je tímto poškozením vyvolán.“ Tak zní oficiální definice mezinárodní odborné veřejnosti. Soudí se, že bolest je velice individuální záležitost, kterou vnímá každý člověk po svém.
Nemusí mít vždy jen příčiny tělesné, k tělesným bolestem mohou vést i strázně duševní (psychomatické bolesti). Nejčastějšími typy bolestí jsou bolesti zad a hlavy. Se zvyšujícím se stářím stoupá výskyt bolestí v souvislosti s postupujícím opotřebením kloubů, cév a nervové soustavy, a častějším výskytem nádorů.
Akutní bolest je v přímém spojení s faktorem vyvolávajícím bolest. Například při úderu kladivem do palce si nejdříve uvědomíte palčivou bolest v palci a reflexivně uhnete rukou. Tato bolest je označována jako první.
Teprve potom následuje o něco tupější a pálivější druhá bolest, která trvá podstatně déle než první. Síla akutní bolesti se dá měřit dle projevů vegetativního systému. Tělo začne vytvářet hormon noradrenalin, zrychlí se tep, stoupne krevní tlak, který později zase velice rychle klesá, ze všech pórů se řine pot a zvětší se zorničky. U chronické bolesti chybějí vegetativní projevy, ale většina postižených je depresivně naladěna. Vinou strachu je navíc snížen práh bolesti.
Někdy se nedá zcela jasně určit, zda trpí pacient chronickými bolestmi, protože je v depresi, nebo zda má depresi, protože trpí chronickou bolestí. Práh a hodnocení intenzity bolesti jsou u každého člověka jiné. Bolesti, které někteří lidé shledávají nesnesitelnými, jsou pro někoho stále ještě únosné. Za to je v první řadě odpovědný ochranný systém proti bolestem, v druhé řadě také osobní, citové zpracování bolestivého podnětu. Tento osobní prožitek bolesti se dá ovlivňovat psychofarmaky.
Bolesti rozlišujeme podle vzniku a síly vyvolávajících podnětů.
Nociceptorová bolest (nociceptory = receptory bolesti)
Spočívá v poškození tkání vnějším podnětem (rána, spálenina, pohmožděnina, skřípnutí
), nebo v důsledku zánětu, nádoru či koliky. Při kolice se křečovitě stáhnou svaly vnitřních orgánů, čímž dojde k přímému podráždění receptorů bolesti. K tomuto typu bolesti patří hlavně nemoci zánětlivéhob charakteru, jako jsou bolesti zubů, revmatoidní artritida nebo zanícené otlačeniny.
Neuropatická bolest
Vzniká při poškození periferních nebo centrálních nervových vláken a neuronů. Příklady jsou: polyneuropatie, neuralgie trojklaného nervu (trigeminu), neuralgie po prodělaném pásovém oparu, záchvat mrtvice, výhřez meziobratlových plotének, porušení míchy po úrazu páteře.
Reflexivní bolest
Může vznikat buď chybnou regulací cévního systému nebo špatným držením těla. Příkladem je migréna, bolesti zad nebo otoky a reflexní atrofie svalů po úrazu hlezenného kloubu (Sudeckův syndrom).
Psychosomatická bolest
Může být vyvolána i primární duševní poruchou. Příkladem jsou bolesti hlavy. Protože bolest vyvolává silné duševní napětí, mohou se oba tyto faktory ovlivňovat - zvětší se jak bolest hlavy, tak duševní napětí. Často se dá velice těžko určit, která potíž se objevila první.
Viscerální bolest
Je bolest pocházející z vnitřních orgánů (např. střev). Bolest je tupá a špatně lokalizovatelná.
Somatická (tělesná) bolest
Se dělí na povrchovou a vnitřní. Vnitřní bolest vzniká v kostech, svalech, kloubech a pojivových tkáních. Velice často je taková bolest tupá, vyzařuje a provázejí ji vegetativní příznaky (nevolnost, třes, pocení). Povrchová bolest naproti tomu vzniká v kůži a sliznicích a souvisí s faktory uvolňovanými při zánětu nebo zranění. Je dobře lokalizovatelná a většinou po odeznění podnětu sama vymizí.
Určení typu bolesti má veliký význam při rozvaze o nejvhodnější terapii, protože různé bolesti reagují na různé typy léků. Bolesti se dají také rozlišovat podle síly.
K tomu jen několik příkladů: vystřelující bolest záchvatového typu (neuralgie trigeminu), pálivá, tupá bolest (při poranění nervů), hluboká vrtavá bolest (zaviněná otoky, jako např. při Sudeckovu syndromu), tupá bolest, která má tendenci vyzařovat a často je provázena vegetativními příznaky (bolest hlavy, svalová křeč).
Aby mohl lékař určit vhodnou léčbu bolesti, je nutné nejprve určit její příčiny. K tomu je velice důležité co nejpřesnější popsání bolestí samotným pacientem. Velký význam mají následující otázky:
Děti reagují na bolesti zcela jinak než dospělí lidé. Novorozenci jsou přepadlí, bledí nebo dýchaviční a navenek neprojevují bolesti křikem, ale neustálým kňouráním. I to je důvod, proč se u novorozeňat dlouhou dobu žádná léčba neprováděla. Starší kojenci s bolestmi nepřetržitě křičí.
Občas lze zaregistrovat kontaktní bolest. Je-li bolest příliš silná, přestávají naříkat a pouze kňourají. Malé dítě se většinou projevuje při bolestech zcela obecně - “au, to bolí, “hlava bolí, “břicho bolí, nebo je jim jen špatně. Některé děti jsou ale již ve věku od tří do pěti let schopné např. sdělit, že mají bolesti ucha.
Přesnější lokalizace a popis bolesti je zpravidla možný teprve u dětí školního věku, přičemž dítě s bolestí má tendenci někam zalézt a být v nápadném naprostém klidu.
V seznamu léků používaných proti bolestem hlavy stojí na prvním místě analgetika. Rozdělují se na silně, slabě a středně silně působící. Všechna analgetika musí být vybrána lékařem přesně pro daný typ bolesti.
Slabě a středně silně působící léky
Jsou děleny do podskupin a jejich účinek vede k omezení bolesti a ochraně před zánětem, protože brání tvorbě prostaglandinu, tělu vlastní látky, která se podílí jak na vzniku bolesti, tak na rozvoji zánětu. Mimo to mají díky dalším mechanismům působení schopnost uklidnit podrážděná nervová zakončení.
K první skupině (antipyretická analgetika) patří deriváty kyseliny salicylové (například kyselina acetylsalicylová). Působí velice rychle proti bolestem, bohužel je jejich působení často provázeno vedlejšími účinky. Při vyšším dávkování může dojít k nevolnosti, závratím, pískání v uších a zvracení. Po delší době se nezřídka projevují žaludeční potíže, pálení žáhy i krvácení ze stěny žaludku nebo dvanácterníku.
K druhé skupině (anilinové deriváty) patří paracetamol a fenacetin. Bolest potlačující účinek obou těchto látek je relativně nižší, přičemž ochrana před vznikem zánětu chybí úplně. Obecně je paracetamol lépe snášen než fenacetin a je-li podán hned při prvních známkách bolestí, může mít i velice dobré účinky proti virovým onemocněním. Proto je také často obsažen v dětských léčivech.
Ovšem při předávkování (u dospělých 10 až 15 gramů na den) hrozí poškození jaterních buněk. Mimoto při delším užívání ve větších dávkách může dojít k poškození ledvin.
Člověk se může alespoň částečně chránit před bolestmi, které souvisejí s opotřebením těla ve starším věku. Nezapomeňte, že výměna kostní hmoty je velice povzbuzována pohybem. Pravidelnou a přiměřenou aktivitou můžete předejít vývoji artrózy, která patří k nejčastějším příčinám bolestí dospělých a starších lidí.
Nikdy se neřiďte výroky “Indián nezná bolest“ a “zatni zuby!“. Těžké akutní bolesti, které dlouho trvají a nejsou dostatečně léčeny, mohou přecházet do bolestí chronických. To platí obzvláště pro bolesti zad. Snažte se posilovat svaly. Pomůžete tím práci kloubů při držení těla.
Bolesti hlavy většinou souvisejí se způsobem života. Kdo musí v zaměstnání převážně sedět, by měl do svého denního programu zařadit cviky na uvolnění svalů. Dávejte pozor na dostatečný spánek a snažte se to nepřehánět s alkoholem. Alkohol sice pomůže při usínání, ovšem zhorší kvalitu spánku a způsobuje nepříjemné bolesti druhý den po probuzení.
V žádném případě neužívejte žádné léky proti bolestem hlavy proto, abyste byli „fit“, v žádném případě bez porady s lékařem neužívejte kombinované preparáty. Mnoho lidí si na tyto léky rychle zvykne a zvýší tím svoji citlivost na bolest.
Trpím častými bolestmi hlavy a můj lékař mi předepsal morfium. Mohu se na něm stát závislý?
U pacientů s bolestmi hlavy nedochází k dlouhodobé závislosti. Tělo nepožaduje morfium proto, že je závislé, ale z důvodů bolesti. Při náhlém vysazení může sice dojít ke krátkodobým akutním projevům chybění léku, ale jen jestliže jste užíval příliš vysoké dávky. To ovšem není žádná známka závislosti.
Morfiové tablety u mě vyvolávají zvracení a nevolnost. Na druhou stranu mi nejsou injekce příjemné. Jaké mám další alternativy?
Jednou možností je fentanylová náplast. Fentanyl je podstatně silnější opiát než morfin, což umožňuje působení přes kůži. Pomalu se rozkládá, takže náplast musí být měněna jen jednou za 72 hodin. Dokonce se s ní může člověk sprchovat.
K tomuto účelu byly vyvinuty přípravky s krátkou dobou působení, jejichž účinek se dostaví velice rychle a rychle odezní. Proti morfiu, které musí být dávkováno podle určitého časového schématu, mohou být tyto léky užity až při akutní potřebě. Vhodné jsou například tramadol nebo metamizol.