Záchvaty kýchání, plný nos, slzející oči, svědící pokožka - příčinami jsou většinou alergie. Počet pacientů trpícími alergiemi se neustále zvyšuje - asi jedna pětina až jedna čtvrtina všech obyvatel České republiky trpí nějakou alergií.
Bohužel je mnoho lidí alergických i na domácí zvířata, většinou na kočky, ale i na nejrůznější jiné druhy. Stále častěji reaguje obranný systém těchto lidí přecitlivěle na výskyt zvířat v jejich blízkosti, psů, koní, ptáků, králíků, morčat, křečků, myší atd. Trpí-li člověk nějakou alergií, znamená to, že jeho imunitní systém zbytečně přehnanou obrannou reakcí odpovídá i na neškodné látky jako je pyl, prach nebo zvířecí bílkoviny. Při alergické reakci v těle dojde k uvolnění různých látek, které vyvolávají projevy zánětu, například histaminu.
Vlastní alergickou reakci vůbec nespouštějí zvířecí chlupy. Podstatně více jsou za ni zodpovědné látky, které zvíře produkuje, většinou bílkoviny v kožním mazu, slinách a moči. Když se zvíře myje, nanese sliny a další látky na srst. Mimo to se tyto alergizující látky (alergeny) mohou smísit s prachem na zemi. Alergeny se pak dostávají do vzduchu a mohou vyvolat alergickou reakci po vdechnutí, i bez přímého kontaktu člověka se zvířetem. Chlupy kočky jsou obzvláště nebezpečné: jsou tak měkké a lehké, že všude zůstávájí a těžko se dají odstranit. Obrovským semeništěm chlupů jsou např. čalouněná sedadla v kinech. Proto mají alergici často potíže i v místech, kde se normálně žádná zvířata nevyskytují - chlupy přinese do kina člověk, který doma chová kočku, po něm si na sedadlo sedne alergik a dojde k reakci. U takových pacientů je pak rozpoznání příčiny alergie obzvláště těžké, a velice často je možnost alergie na zvířata zcela opomenuta.
První kontakt s alergenem většinou proběhne bez jakýchkoli projevů imunitní reakce. Dojde ale ke vzniku přecitlivělosti (sensibilizaci), a při dalším kontaktu se již objeví příznaky: prvními jsou zpravidla slzející, zčervenalé nebo pálící oči, ucpaný nos nebo naopak rýma a neustálé záchvaty kýchání. Jsou-li tyto příznaky ignorovány a dochází-li ke kontaktu s alergenem opakovaně, mohou být následkem ranní kýchání, kašlání, astmatické záchvaty a vyrážky. Právě chovatelé koček jsou obzvláště často postiženi, a časem se u nich vyvine průduškové astma.
V rodinách, kde již někdo alergické onemocnění má, by měl být člověk s chovem zvířat velice opatrný. I když nemají rodiče žádnou alergii na zvířata, častý kontakt dítěte se zvířaty vzniku alergie velice napomáhá. Pokud je některý z rodičů alergik, mělo by se nejméně po dobu jednoho roku po narození dítěte na jakákoli zvířata v domácnosti raději zapomenout, protože právě u nejmenších dětí je vznik alergie snadný, a může se rychle vyvinout i průduškové astma.
Kvůli velikému množství látek vyvolávajících alergii v našem okolí je často velice těžké určit, o jakou alergii a o jaký alergen se jedná. Právě u pacientů, kteří žádné zvíře nevlastní, se často na možnost alergie na zvířata zapomíná. Ovšem cílené otázky lékaře a speciální alergologické testy mohou typ alergie přesně určit.
Jednoduchou diagnostickou metodou je takzvaný kožní vpichový test (prick-test). Kapka roztoku alergenu se při něm nanese na kůži, a pomocí injekční jehly nebo malého chirurgického nožíku je pokožka nepatrně narušena, aby alergen mohl proniknout k hlouběji uloženým imunitním buňkám. Po dvaceti minutách může být odečten výsledek. Reaguje-li pacient alergicky, objeví se v místě vpichu zčervenání a otok kůže (pupen). V nutných případech je možné provést tzv. „provokační test“, při kterém je alergen ve spreji vdechnut. Je-li použit ten alergen, který u pacienta vyvolává alergické reakce, objeví se typické příznaky. Vyšetřením krve se pak dají prokázat i specifické protilátky proti alergenu.
Existuje mnoho metod léčby alergie. Nejjednodušší a zároveň nejúčinnější metodou je naprosté omezení kontaktu se zvířaty. Alergik by se měl svého domácího miláčka, byť je to těžké, vzdát. Pouze tak může zabránit pozdějšímu vzniku průduškového astmatu. Pomocí tablet a sprejů do nosu a dýchacích cest sice mohou být projevy alergie potlačeny, ovšem není ovlivněna příčina onemocnění. Taková symptomatická léčba také nezaručuje, že se potíže již dále nebudou zhoršovat. I když se člověk vzdá domácího zvířete, může trvat měsíce až roky, než budou například kočičí chlupy z bytu plně odstraněny a alergie zmizí. A také stále trvá nebezpečí, že pacient přijde do kontaktu s kočičími chlupy někde úplně jinde. V takových případech je třeba uvážit provedení cílené léčby, tzv. hyposensibilizace.
Hyposensibilizace je speciální imunoterapie, která ve své podstatě působí podobně jako očkování. Jejím cílem je snížit přecitlivělost na příslušný alergen. Ten je zpočátku ve velice nízkých dávkách, které se pak postupně zvyšují, očkován do kůže. Imunitní systém si postupem času na alergen „zvykne“ a přestane na něj přehnaně reagovat. Postup ovšem trvá dosti dlouho. Dávky se zvyšují velmi pomalu, současně se také prodlužují intervaly mezi jednotlivými injekcemi na čtyři až osm týdnů. Léčba zpravidla trvá dva až tři roky. Ovšem u mnoha pacientů se opravdu po této době dostaví očividné zlepšení. Hyposensibilizaci ovšem může provádět pouze zkušený specialista-alergolog, a v zařízení, kde je vše připraveno pro okamžitý zásah v případě, že by se po injekci vyskytly závažné celkové reakce.
Ve výjimečných případech může dokonce dojít i k anafylaktickému šoku, který by bez okamžité pomoci mohl být životu nebezpečný. Pro těhotné ženy a těžce nemocné pacienty je hyposensibilizační léčba zcela nevhodná. Naproti tomu velmi vhodná je u lidí, u kterých se kontakt se zvířaty nedá nijak omezit, například u chovatelů a pečovatelů o zvířata nebo zvěrolékařů.
Nikdo bohužel neumí dopředu odhadnout, zda se alergie jednoho dne nezhorší natolik, že dojde k těžkému astmatickému záchvatu, který může ohrozit život pacienta. Proto by měly být co nejvíce omezeny kontakty se zvířaty a ložnice by měla vždy být určena pouze lidem, ne zvířatům. Když se potíže přesto zhoršují, mělo by zvíře z domácnosti odejít. Alergie proti zvířecím alergenům mohou podstanou měrou zhoršit i průběh jiných alergických onemocnění.
V případě pouze lehkých alergií velice pomůže pravidlené odstraňování prachu vysavačem a čištění bytu. Z bytu by měly být odstraněny koberce a čalouněný nábytek, který zachytává chlupy. Pobyt v ložnici by měl být zvířatům již od počátku přísně zakázán. Jsou-li potíže stále stejné, či se dokonce zhoršují, měl by se člověk zvířete raději zbavit. Člověk, který trpí alergií, by měl při nákupu nábytku, přikrývek, koberců a matrací dávat pozor, jestli neobsahují koňské žíně, peří nebo ovčí vlnu. Dokonce i oblečení ze zvířecích kůží nebo ovčí vlny může být podnětem pro vyvolání alergické reakce. Pro případné předejití anafylaktickému šoku by měl mít těžce alergický člověk u sebe stále sadu první pomoci, ve které se nacházejí nezbytné léky, například kortikosteroidy a antiastmatika, a hlavně adrenalin ve spreji nebo injekci.
Může se alergie zlepšit s přibývajícím věkem?
Dnes se ví, že právě u malých dětí, které trpí přecitlivělostí proti mléčným produktům nebo proti jiným potravinám, může s přibývajícím věkem dojít k částečnému nebo dokonce uplnému vymizení potíží. To ovšem není pravidlem u alergií na zvířata. Ty většinou trvají celý život, dokonce se mohou s přibývajícím věkem zhoršovat.
Musí člověk vyhledat lékaře a začít s léčbou i v případě, že trpí pouze malými alergickými projevy?
Ano, protože počáteční, většinou naprosto neškodně vypadající projevy se mohou v průběhu doby zhoršit. I když je v počátku postižen pouze nos nebo oči, může po několika letech dojít i k postižení průdušek a vzniku průduškového astmatu.
Musí člověk pokračovat v hyposensibilizační léčbě, i když již po prvním roce dojde k vymizení alergie?
Ano, protože tento úspěch by měl vydržet co nejdéle. Většinou se potíže opravdu zlepší již po prvním roce léčby. Ovšem dlouhodobý efekt je ohrožen v případě, že by se s léčbou skončilo ještě před uplynutím doby potřebné pro dodržení celého dávkovacího schématu. Kromě toho ukončená tříletá léčba chrání i před vznikem dalších alergií a obávaného rozšíření i na průdušky, s případným vznikem průduškového astmatu.
Emailu
Zaregistrovat se
