Anafylaktický šok

Anafylaxe

Anafylaxe je akutní, velmi prudká celková reakce, která se vyvine u vnímavé (senzibilizované) osoby, tj. osoby, která se již v minulosti setkala s alergenem, tedy látkou vyvolávající přecitlivělost - alergii, pokud je této osobě znovu podán senzibilizující alergen.

K Anafylaktickému šoku, zprostředkované protilátkami typu IgE, dochází v okamžiku, když se alergen (například molekula bílkoviny) dostane do krevního oběhu postižené osoby. Dochází k vzájemné reakci mezi alergenem a IgE protilátkou na povrchu žírných buněk a bílých krvinek zvaných bazofily. V těchto buňkách jsou tvořeny a z nich uvolňovány látky se specifickými účinky, jako je stažení hladkých svalů a roztažení cév. Stažení hladkých svalů má za následek zúžení průdušek (proto hvízdavé dýchání) a zažívací obtíže. Roztažení cév a únik krevní plazmy z krevního oběhu do tkání vedou ke vzniku kopřivky, otoků a nakonec k poklesu objemu obíhající krve, resp. krevního séra, což je hlavní příčinou selhání krevního oběhu - šoku. Tekutina proniká do plicních sklípků a může dojít k otoku plic.

Kapitoly

Příčiny / rizikové faktory

K nejčastějším vyvolávajícím alergenům patří cizí sérum, krevní produkty (transfuze), některá antibiotika a mnoho dalších léků, látky uvolňované při bodnutí hmyzem. Anafylaktickou reakci mohou zhoršovat například léky ovlivňující autonomní nervový systém zvané β-blokátory, třeba i v podobě očních kapek. Anafylaxe se může zhoršit nebo dokonce být vyvolána vlivem tělesné námahy a někteří nemocní mají opakovaně obtíže bez zjistitelného důvodu.

Příznaky / průběh onemocnění

V typickém případě nemocný začne během 1 až 15 minut pociťovat nevolnost, je neklidný, pociťuje bušení u srdce, mravenčení a svědění po těle, objeví se zčervenání kůže, kopřivka a hučení v uších. Dostaví se kašel, kýchání a ztížené dýchání následkem otoku hrtanu a zúžení průdušek. Méně časté je nucení na zvracení, zvracení, bolesti břicha a průjem.

Projevy šoku se mohou rozvinout v následujících minutách; bez okamžité adekvátní léčby následují svalové křeče, bezvědomí, selhání funkce svěračů a smrt nemocného.

Prevence

Mezi nemocné s největším rizikem vzniku anafylaktické šoku vyvolané podáním léku sice patří ti, kteří na tento lék reagovali již dříve, nicméně smrtelná anafylaktická reakce se může objevit i bez předchozí (anamnestické) zátěže. Jedno z největších rizik anafylaktické šoku představuje cizorodé sérum, proto se před jeho podáním provádí rutinně kožní testování. Tyto testy však nelze rutinně provádět před aplikací jiných léků a nebylo by ani spolehlivé, s výjimkou testování penicilinu.

Dlouhodobá desenzibilizace (snížení přecitlivělosti na alergen ve formě opakované podkožní aplikace alergenu v postupně zvyšujících se dávkách) je účinná a vhodná k předcházení anafylaxe po hmyzím bodnutí.Nemocný, který v předchorobí prodělal alergickou reakci na tzv. rtg-kontrastní látku (tj. látku používanou při rentgenovém vyšetření k zobrazení dutin orgánů či jiných ohraničených prostorů), může rentgenové vyšetření s jinou rtg-kontrastní látkou podstoupit poměrně bezpečně, jestliže mu preventivně podáme protialergické látky (prednison - tablety, adrenalin - nitrožilní injekci).

Léčba

Naprosto nezbytným opatřením v léčbě anafylaktického šoku je okamžité podání adrenalinu. Adrenalin eliminuje účinky látek uvolňovaných při anafylaktickém šoku, které nežádoucím způsobem působí na hladké svaly, cévy a další tkáně.

Při mírné reakci (např. svědění kůže, kopřivce, mírném hvízdání v dýchacích cestách nucení na zvracení a zvracení) se podává vodný roztok adrenalinu podkožně. Jestliže alergen působící anafylaxi proniknul do organizmu končetinou, měli bychom končetinu nad místem injekce zaškrtit a do místa vpichu vstříknout polovinu doporučené dávky adrenalinu, aby se snížilo vstřebávání alergenu. Po vymizení akutních ohrožujících příznaků pokračujeme v podávání protialergických léků zvaných antihistaminika ve formě tablet.

Při závažnější reakci s masivním angioedémem (vyrážka podobná kopřivce, avšak s rozsáhlejšími okrsky otoku kůže i podkožních struktur), ale bez současného postižení srdeční činnosti a cév, by nemocný měl kromě výše uvedené léčby dostat antihistaminikum difenylhydramin v nitrožilní injekci, aby se předešlo vzniku otoku hrtanu a zablokoval se účinek uvolněného histaminu. Jestliže otok ustupuje, podává se suspenze adrenalinu s dlouhodobým účinkem (6-8 hod), dále antihistaminika ve formě tablet a glukokortikoidy.

Při astmatických reakcích, které neodpovídají na adrenalin, se podává nitrožilní „kapačka“ (infuze) aminofylinu, který způsobí roztažení průsvitu dýchacích cest. Někdy si stav nemocného vyžádá zajištění průchodnosti dýchacích cest buď tzv. intubací, tedy zavedením rourky do průdušnice obvykle přes ústní dutinu, nebo tzv. tracheostomií, tedy vyústěním průdušnice na krku (lidově „slavík“) s následnou intenzivní kyslíkovou léčbou.

Nejtěžší reakce postihují zpravidla srdeční činnost a cévní systém a probíhají pod obrazem zhroucení krevního oběhu s výrazným snížením krevního tlaku, čímž je ohroženo prokrvení životně důležitých orgánů. Musí se okamžitě začít s podáváním tekutin nitrožilně a nemocný je uložen do polohy vleže s podloženými dolními končetinami. Farmakologická léčba začíná podáním adrenalinu pomalou nitrožilní injekcí za pečlivého sledování případného výskytu nežádoucích vedlejších účinků, zejména bolestí hlavy, třesu, nucení na zvracení a poruch srdečního rytmu.

Výrazný pokles krevního tlaku při těžkém anafylaktickém šoku může být vyvolán různými mechanizmy: roztažením průsvitu periferních (malých) cév, ztrátou tekutin z krevního oběhu, zřídka i nedostatečnou činností samotného srdce, případně kombinací více příčin. Každá z těchto situací vyžaduje specifický léčebný přístup, což vyžaduje rychlé a přesné zhodnocení stavu krevního oběhu (např. vyšetření tlaku v centrálních - velkých žilách a v dutině levé srdeční síně).

Při ztrátě tekutin z krevního oběhu je nutné podávat velké množství tekutin nitrožilně při současném sledování krevního tlaku, dokud se neupraví tlak v centrálních - velkých cévách. Jestliže náhrada tekutin nedokáže krevní tlak upravit, je nutné přistoupit k léčbě tzv. vazopresorickými látkami (tj. léky, které mechanizmem zúžení cévního průsvitu vedou ke zvýšení krevního tlaku), například metaraminolem.V případě zřídka se vyskytující srdeční nedostatečnosti podáváme izoproterenol v nitrožilní kapačce; tento lék posílí činnost srdečního svalu, může však působit negativně poruchou srdečního rytmu a roztažením periferních cév s následným poklesem krevního tlaku.

Při anafylaxi může dojít i k srdeční zástavě, která vyžaduje okamžité kříšení (oživování základních životních funkcí, tzv. „resuscitaci“).

Jakmile se podaří znormalizovat činnost srdečně - cévního (kardiovaskulárního) systému, podávají se nitrožilně antihistaminika (difenhydramin) a dále glukokortikoidy (methylprednisolon) k léčení pomalu začínající kopřivky, astmatu nebo otoku hrtanu. Je nutné současně pátrat po možných komplikacích anafylaktické reakce, například po srdečním infarktu nebo otoku mozku a cíleně je léčit. Nemocní s těžkým anafylaktickým šokem by měli zůstat v nemocničním sledování ještě řadu hodin po zotavení, aby bylo možné zajistit léčení, pokud by se obtíže opakovaly.

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.

0
1Marie Sůvová22. 9. 2018 8:09:05
V nemocnici jsem zažila anafaliktický šok při posledním podání injekce tetraciklinu,žákyní--šílené,měla jsem už klinickou smrt a byla vrácena zpět--Jelikož jsem den předem byla domluvena s lékaři ,že půjdu domů,nic jsem jim neřekla,v halucinacích a úplně otupeném myšlení jsem šla domů--Dostávala jsem se z toho téměř 3 roky.Manžel se se mnou rozvedl,neb jsem nemohla pracovat,nešla k lékařům,byla jsem jako blázen,jiná.a šíleně unavená.Lékařům jsem již nevěřila a po dvaceti letech,jsem se na doporučení obvodní lékařky nechala očkovat proti tetanu.poprvé dobrý,po druhé jsem po příchodu domů dostala40 horečku 10 dní.opět jsem se z toho dostala sama,ač jsem močila krev.Už se nikdy nenechám očkovat a léčit lékaři.Fuj fuj ,jsem si zažila a to jsem 4 krát normálně rodila ,ale injekce jsou děs--

Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události

GRADA - studuješ medicínu?