Alergie (všeobecně)

Nejméně 20% obyvatelstva v průmyslových zemích je alergických na nějakou látku - a tento počet trvale stoupá! Nové výzkumy ukazují, že u dětí je podíl alergiků ještě větší. Alergie jsou vyvolány nežádoucímu reakcemi imunitního systému proti  něčemu, co přichází ze zevního prostředí a je v podstatě pro zdravé jedince neškodné. V závislosti na tom, kde v těle reakce probíhá, a na druhu uvolněných látek může tato chybná reakce vést k velmi různým chorobám, jako je senná rýma, zánět spojivek, vyrážky, žaludeční a střevní potíže a průduškové astma. Někdy mohou být alergické reakce životu nebezpečné (anafylaktický šok).

Kapitoly

Příčiny

Bez dokonalého obranného systému by člověk neměl  šanci přežít. V krátké době by se stal obětí choroboplodných původců infekčních nemocí - virů, bakterií a parazitů - nebo škodlivých látek. Imunitní systém - komplexní a ještě ne zcela objasněná síť vysoce specializovaných buněk a biologicky aktivních molekul - nás chrání velmi efektivně před uvedenou hrozbou: rozpozná nevítané vetřelce a cizí látky a bojuje s nimi. Alergie vzniká v případě, že imunitní systém reaguje přehnaně proti látce, která za normálních okolností nepředstavuje  pro zdraví žádné nebezpečí a přichází z prostředí, popř. z potravy. Taková  reakce přecitlivělosti může být vyvolána velkým množstvím různých látek, obsažených např.  v pylech rostlin, zvířecí srsti, domácích roztočích, lécích, potravinách, konzervačních látkách, různých chemikáliích či hmyzích jedech.

První stupeň alergické reakce je zcitlivění (senzibilizace), ke kterému může stačit i jednorázový kontakt s látkou, která alergii vyvolává - alergenem. V dýchacích cestách nebo jiných tkáních je alergen pohlcen velkými bílými krvinkami (makrofágy), které jej rozloží  na malé částečky a signalizují to dalším buňkám. Pod vlivem  signálních látek pak další  imunitní buňky - B-lymfocyty - tvoří velké množství bílkovin, takzvaných IgE-protilátek, jejichž rozpoznávací oblasti přesně odpovídají  struktuře alergenu. Velké množství IgE-protilátek se pak naváže na povrch dalších , tzv. žírných buněk (mastocytů) a zrnitých bílých krvinek  (bazofilních granulocytů). Až do tohoto okamžiku se ještě neudálo nic dramatického. Jestliže alergen mezitím z těla zmizel, probíhá proces bez příznaků. Dojde-li však k obnovenému kontaktu se stejnými alergeny, spojí se alergeny s IgE-protilátkami na povrchu žírných buněk a granulocytů, z nichž se uvolní velké množství histaminu a jiných látek, které způsobí zánět. Ty pak vyvolávají  obávané alergické symptomy: křečovitě se stahuje svalstvo průdušek a průdušky se zužují - následkem jsou dýchací potíže rozšiřují se krevní cévy, což vede k zčervenání kůže, zduření sliznic a  ke snížení krevního tlaku malé krevní cévy se stanou propustnějšími a vznikají otoky sliznic a tkání jsou podrážděna nervová zakončení (svědění a pálení sliznic a kůže) aktivuje se vyměšování hlenu v dýchacích cestách žírně buňky a granulocyty  vábí do postižené oblasti další  imunitní buňky, které podporují šíření zánětu.

V závislosti na zúčastněných složkách imunitního systému mohou nastoupit alergické reakce bezprostředně po opakovaném kontaktu s alergenem - mluví se potom o okamžité reakci. Reakce však mohou nastat také teprve po mnoha hodinách nebo dnech, pak se hovoří o opožděné reakci. Jestliže alergen z prostředí  zmizí (jako například pyly z květů, jejichž výskyt je sezónní), ztratí se brzy i chorobné příznaky. Protože však imunitní systém má "paměť", vzniknou při dalším kontaktu s alergenem opět potíže.

Nebezpečné je, když se alergen dostane ve větším množství přímo do krevního oběhu, jako např. při  vosím bodnutí nebo penicilinové injekci. Prostřednictvím explozivního uvolnění zánětlivých látek může  alergik dostat anafylaktický šok, který v nejhorším případě v důsledku  selhání krevního oběhu nebo udušení končí smrtí. Dosud není přesně známo, z jakého důvodu  imunitní systém někdy reaguje tak přehnaně. Některé názory  předpokládají, že častý výskyt alergií je zaviněn zvýšeným znečištěním  prostředí. Jejich vysoký výskyt v bohatých průmyslových zemí ale může být také vysvěten tím, že v těchto zemích jsou díky vysokému hygienickému a zdravotnímu standardu určité části imunitního systému již od dětství "nevytrénovány" nebo  "nevytíženy" a reagují proto nadměrně proti jinak neškodným látkám. Uplatňují se i dědičné faktory. U dětí, jejichž  oba rodiče jsou alergiky, existuje až  60% pravděpodobnost, že budou mít alergii. Jestliže je alergik jen jeden z rodičů, je pravděpodobnost asi 40%. Vědci před krátkou dobou zjistili, že určitá mutace genů v genetickém materiálu receptoru pro významnou imunitní složku - interleukin-4 - zvyšuje pravděpodobnost alergie až desetkrát. Jestliže se tyto poznatky potvrdí, mohou být v budoucnosti připraveny léky omezující alergické genetické vlohy a tím i výskyt alergií.. Alergie, která vznikne na základě dědičné vlohy k přehnané tvorbě IgE protilátek (a vzniku různých alergických chorob), se označuje jako atopie.

Látky, které vyvolávají alergie, je možné rozdělit do několika skupin:

  • Inhalační alergeny (vnikají do těla vdechováním): např. pyly z trav a květin, výtrusy z hub (plísní), mouka, prach v bytech (obzvláště trus domácích roztočů), zvířecí srst, rozpouštěcí prostředky v těkavé formě.
  • Dotekové-kontaktní alergeny (přicházejí do styku s kůží): např. vlna, hedvábí, barvicí prostředky, kosmetika, masti, oční kapky, čistící prostředky na kontaktní čočky, rostlinné šťávy, latex, kovy jako zinek, měď, nikl nebo stříbro.
  • Potravinové alergeny (vnikají do těla při požívání potravy): V principu může každá potravina vyvolat alergii. Některé jdou ovšem vysoce alergenní, např. mléko a mléčné výrobky, vejce, maso, ryby, krabi, potravinové doplňky a konzervační látky, oříšky, semena,  jahody, soja, zelenina (především celer a karotka).
  • Léky-alergeny : např. penicilin a jiná antibiotika, cizí druhy bílkoviny v injekčních roztocích, rtuť z amalgamových plomb. Hmyzí alergeny (dostávají se do těla štípnutím nebo kousnutím): např. včelí nebo vosí bodnutí.

Příznaky/následky

Alergeny zanechávají následky svého působení na různých orgánech a tkáních:

  • oči: zánět spojivek (konjunktivitida), často ve spojení se sennou rýmou (alergická rinitida). Typické je mučivé svědění (pruritus) a pocit, jako bychom měli v očích zrnka písku. Dále se objevuje intenzivnější tvorba slz a zčervenání a otok spojivek, často je přítomen  silný otok víček.
  • nos je většinou první orgán, který přichází do styku s inhalačními alergeny. Nos reaguje nejprve svědivým podrážděním a kýcháním. Tvoří se větší množství hlenu (sekretu), který je řídký a průhledný. Často silně napuchne sliznice nosu, čímž je ztíženo volné dýchání. V důsledku nedostatečného průchodu vzduchu se ve vedlejších nosních dutinách může vytvořit zánět (sinusitida). Většinou však jsou zasaženy i horní a dolní cesty dýchací, což může vést k těžkým problémům s dýcháním.
  • průdušky: Často se dají vypozorovat alergické reakce průdušek nejprve jako hvízdání při vydechování. Příčinou je křečovité zúžení průdušek. Pocit nedostatku vzduchu (bronchiální astma) je zesílen tím, že sliznice průdušek nadměrně tvoří sekret. Pocit nedostatku vzduchu většinou se většinou objevuje při změnách polohy. Bez odpovídající léčby by mohly zánětlivé reakce zanechat na sliznici průdušek dlouhodobé škody.
  • zažívací trakt: U dětí bývají často pozorovány zažívací problémy (průjem, nadýmání), které mají příčinu v alergických reakcích na kravské mléko, vejce a ryby, velmi zřídka také na fenyklový a heřmánkový čaj. U dospělých byly dříve alergické projevy v zažívacím systému poměrně vzácné, dnes se vyskytují často. Nejčastěji k nim dochází po požití určitých druhů ovoce, oříšků, zeleniny nebo koření. Ojediněle se vyskytují také tzv. zkřížené alergie. Spočívají v podobnosti struktur mezi bílkovinami různého původu, např.  přecitlivělost na jablka a lískové oříšky může být vyvolána přecitlivělostí na  pyl břízy.
  • kůže: Je to největší orgán těla, který je trvale v přímém  kontaktu s prostředím. Alergické reakce se projevují mnoha způsoby a projevy: pupínky (kopřivka, “urtika“), červené skvrny (erytém), otoky, záněty s mokvajícími skvrnami a odlupování horní vrstvy kůže. Tyto projevy jsou většinou provázeny dráždivým svěděním a pálením. Obzvláště úporné onemocnění kůže s pestrými příznaky je atopický ekzém (méně často označovaný také jako “neurodermatitida“). Alergická reakce se zde uplatňuje, důležitou roli však hrají i psychosomatické a genetické faktory. U alergicky podmíněných ekzémů nejsou postiženy jen povrchní, ale také hlubší vrstvy pokožky. Proto  vznikají často otevřené a mokvající rány.
  • celý organismus: Při anafylaktickém šoku je postižen celý organismus. Tento šok se projevuje jen tehdy, když se přímo do krevního oběhu dostane relativně velké množství alergenů, např. při hmyzím bodnutí nebo injekci.

Alergeny ze zvířecí srsti zpravidla šok nevyvolávají, potravinové alergeny jen vzácně. Prvním příznakem je svědění na dlaních a  chodidlech. Po několika minutách zčervená obličej, vznikne pocit horka, puls se zrychlí a krevní tlak rychle poklesne. Bez léčebných protiopatření by mohla nastoupit mdloba, v těžších případech selhání krevního oběhu a zastavení dechu.

Rozpoznání choroby

Na začátku stojí samozřejmě sebepozorování. Zvláštní projevy na kůži a sliznicích, v dýchacích cestách a v zažívacím traktu, které se objevují bez zjistitelného důvodu, jsou možná první příznaky alergie. Podezřelé jsou obzvláště vyrážky, otoky, zarudnutí a pupínky na kůži, svědění a pálení očí, kýchání a kapání z nosu, "hvízdavé" a stísněné dýchání, dráždění ke kašli, průjmy a křeče v břiše. Když člověk takové obtíže pozoruje, měl by si začít vést  deník, ve kterém budou zapsány všechny látky, se kterými  přišel do styku nebo které snědl a které se projevily jako spouštěče alergií. Mělo by tam být zaneseno každé zhoršení potíží i  každé zlepšení.

Určení diagnózy "alergie" by mělo zůstat v každém případě na zkušeném lékaři, neboť jen on příznaky  správně vysvětlí a odliší od jiných nemocí (jakými jsou např. otravy nebo potravinové intolerance). Nápomocné je, když člověk popíše v rozhovoru s alergologem potíže v lokální nebo časové souvislosti a tím mu umožní  určit  možné zdroje  alergenu (např. dýchací potíže v přítomnosti domácích zvířat). Lékař se potom pokusí identifikovat z tisíce možných alergenů ten, který trápí pacienta.

K zjištění alergie se užívají tyto testy:
Kožní test (nazývaný také vpichový nebo prick-test) se hodí, když má být prokázána např. při senné rýmě nebo jiných inhalačních alergiích okamžitá alergická reakce. Také mnoho alergií na potraviny se tak může  zjistit. Kapka spouštěcího alergenu se nanese  na pokožku a opatrným vpichem injekční jehlou nebo malým chirurgickým nožíkem (kopíčkem) se alergenu uvolní cesta k hlouběji uloženým imunitním buňkám. Během několika minut ukáže kožní reakce, zda je pacient alergický na testovanou látku.

Při náplasťovém testu jsou různé látky, které mohou být zodpovědné za kontaktní alergie, natřeny na náplast, která se přilepí na záda. Nejprve je prozkoušeno asi 20 různých, nejčastěji alergizujících látku. U speciálních případů může být počet testovaných látek zvýšen. Po dvou dnech je náplast sundána a je odečten první nález. Konečné posouzení následuje třetí den: na místě, kde byly alergeny zkoušeny, se vytvoří malý kontaktní ekzém.  

Krevní test prokáže v mnoha případech, proti které látce či látkám tvoří pacient  specifické IgE  protilátky a v jakém množství jsou přítomny. Příležitostně může být proveden tzv. provokační test. Při něm je pacient pod kontrolou vystaven malému množství podezřelého alergenu (je např. vdechnut  inhalační alergen). Reakce je trvale pozorována lékařem. Vzhledem k nežádoucímu  zatížení pacienta se tento test provádí jen v nezbytných případech.

Léčba

Přes intenzivní výzkum je zatím  nemožné napravit chybné řízení imunitního systému alergiků a je nutné spoléhat se na preventivní zásahy a léčbu příznaků. V lepším případě se objeví symptomy alergie jen tehdy, když přijde pacient do styku "se svými alergeny". V mnoha případech se podařilo omezit symptomy, popřípadě je úplně odvrátit, vyvarováním se styku s alergeny (karenční terapie). U mnoha forem alergií (např. alergie na zvířecí srst, léky a určité potraviny) může být karenční léčba velmi úspěšná, u jiných je naproti tomu úplná karence prakticky nemožná (např. u alergie na prach nebo pyl). V takových případech  se musí přesně určit alergen a  držet expozici co možná nejníže. Jednou z možností prevence je zavedení účinných filtrů (např. v autě, u vysavače), jinou  používání vhodných lůžkovin a povlaků na matrace. Je možné také upravit prostředí bytu (žádné koberce, málo čalouněného nábytku, prach utírat jen navlhčeným hadříkem atd.) a  při cestování se vyhýbat rizikovým místům.

Karence může být problematická také u některých alergií na potraviny, kde se  mnoho alergenů  vyskytuje nejen ve výchozích potravinách, ale i  v hotových jídlech, kde si jejich přítomnost  ani neuvědomujeme. Nebezpečné jsou zvláště  mléčné, vaječné a sojové složky. Jestliže karence není možná nebo je jen částečně možná, působí - především u kožních alergií a senných rým - vápenné (kalciové)  preparáty preventivně a zeslabují alergii. Také lék kromoglykát působí preventivně a utišujícím způsobem a může být aplikován jako nosní sprej, oční kapky nebo inhalační sprej. Přitom se musí dávat pozor na to, že se lék má používat pravidelně a již před kontaktem s alergenem. Lék začíná působit nejdříve po jedné hodině, plný účinek nastává po jednom či několika dnech užívání. Při silnějších obtížích bývají k místní léčbě nasazena takzvaná antihistaminika, a to ve formě kapek, sprejů nebo mastí. Zabržďují zánětlivé působení histaminu, a to rychle a - u moderních preparátů - relativně bez vedlejších účinků.  Mohou být použita při akutních ošetřeních a i při dlouhodobější léčbě. Nověji se především pro  lokální použití - na kůži nebo prostřednictvím vdechování - doporučují  velmi účinné glukokortikoidy. Jako součásti mastí jsou často nepostradatelné, především  při ošetření akutní kožní reakce. Působí protizánětlivě a tlumí imunitní systém. Při místním  použití se musí dávat pozor na správné dávkování. Mast je nanášena ve slabé vrstvě a použití musí být časově omezené. Při špatném použití (např. déle než 14 dnů nebo nanášení silné vrstvy na kůži)  ztenčují kortikosteroidy kůži, což  může   vést k jejímu trvalému poškození, např. i k tvorbě stahujících jizev. Při těžkém průběhu jsou někdy glukokortikoidy podávány i ústy (v tabletách), ovšem pouze z rozhodnutí lékaře. Při akutních alergických reakcích s těžkými nebo život ohrožujícími symptomy (např. astma, anafylaktický šok) může být v jednotlivých případech potřebné podat glukokortikoidy nitrožilně. Lékař musí poměr mezi prospěchem a rizikem pečlivě zvážit a nalézt vhodné dávkování, při kterém budou vedlejší účinky co nejmenší. 

Často se dosáhne dobrých a dlouhodobých úspěchů díky takzvané desensibilizaci nebo hyposensibilizaci. Alergikovi se dlouhodobě injekčně podávají velmi pomalu stoupající dávky alergicky působící látky, na kterou si imunitní systém postupně “zvyká“. V úspěšných případech není alergie již tak výrazná nebo zcela vymizí. Ošetření trvá nejméně 3 roky a je přednostně poskytováno u těžkých forem senné rýmy, alergie na prach a roztoče a alergie na hmyzí bodnutí. Při důsledném dodržování léčebného postupu je jeho úspěšnost  mezi 80% a 90%. Při hrozícím anafylaktickém šoku musí být okamžitě podány  nitrožilně kortikosteroidy jako protizánětlivý prostředek a adrenalin jako podpůrný prostředek pro krevní oběh. Odborně provedená léčba bývá naštěstí většinou úspěšná.

Důležité upozornění

Pacienti s těžkými alergiemi, např. alergií na hmyzí jedy, by měli mít vždy při sobě sadu s léky první pomoci, aby předešli hrozícímu anafylaktickému šoku. Taková sada obsahuje antihistaminové kapky a injekce glukokortikoidu  a adrenalinu. Zeptejte se svého lékaře a dejde si s užitím sady první pomoci dobře poradit. Kromě toho by měl každý alergik nosit u sebe “průkaz alergika“, který může být vystaven ošetřujícím lékařem. Jsou tam přesně uvedeny látky, na které alergik reaguje. Obzvláště důležité je to u alergií na léky. Jiný lékař tak může hned vidět, které léky jsou pro pacienta nebezpečné. V průkazu by měly být zaznamenány také užívané protialergické léky. Opatrnost je důležitá také při užívání některých starších typů antihistaminik, které mohou způsobovat únavu a  nepříznivě ovlivňovat pozornost při řízení vozidla.

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.


Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události

GRADA - studuješ medicínu?