Téměř každý druhý z nás už byl během svého života někdy bodnut včelou nebo vosou. Většinou to proběhlo bez zvýšené reakce, pouze asi u 1 % pobodaných dojde ke vzniku alergické reakce: nejčastěji se na kůži objeví vyrážka (kopřivka), ale může vzniknout i otok hrtanu, který vyvolá dýchací obtíže. V ojedinělých případech dochází k těžké celkové životu nebezpečné reakci (anafylaktický šok). Ohroženi jsou však jen lidé, kteří už jednou pobodáni byli, a vytvořila se u nich přecitlivělost k hmyzímu jedu.
V porovnání s pylovými alergiemi nebo alergiemi proti prachu a roztočům je výskyt alergie na hmyzí jed mnohem méně obvyklý. Jako u ostatních alergických reakcí je odpovědný vlastní imunitní systém těla. Jedy hmyzu vedou k takzvané alergické reakci typu 1 (existují čtyři rozdílné typy reakcí). To znamená, že se v těle vytvořily zvláštní (tzv. IgE) protilátky, které při opakovaném styku s jedem spustí celý řetěz reakcí.
Protilátky IgE na povrchu žírných buněk a granulocytů na sebe naváží bílkovinné látky z jedu. Jako odpověď na to žírné buňky a granulocyty uvolní celou řadu látek (histamin, prostaglandiny, leukotrieny), které uvedou lidské tělo do stavu pohotovosti. Dojde k přehnané obranné reakci. Histamin mimo jiné způsobí, že se hladká svalovina v průduškách stáhne (proto je obtížnější se nadechnout), rozšíří malé cévy (to vysvětluje začervenání kůže a vznik kopřivkových pupínků i pokles krevního tlaku), podpoří uvolňování adrenalinu (to způsobí zrychlení srdečního tepu) a ovlivňuje nervová zakončení, což vyvolává pocit bolesti a svědivosti.
Podezření, že by se mohlo jednat o reakci přecitlivělosti vzniká, když kůže v místě vpichu silně zčervená, nateče, zvýší se její teplota a vznikne velký pupínek. V závislosti na síle alergické reakce se vyskytují i různé příznaky.
Rozlišují se tyto čtyři stupně:
K tomu, aby mohl lékař stanovit, zda se jedná o alergii na hmyzí jed, potřebuje znát, kdy a kde k bodnutí došlo, kolik času uplynulo mezi bodnutím a prvními příznaky nemoci a které symptomy se vyskytly. IgE při protilátky proti jedu je možné prokázat v krvi nebo kožním testem. Při kožním testu je kapka jedu (pro diagnostické účely se vyrábí) opatrně vpravena do kůže Test má vždy provádět zkušený lékař ve zdravotnickém zařízení, aby bylo možné případné nadměrné celkové reakci okamžitě zasáhnout. Provedení vyšetření krve nebo kožního testu má smysl nejdříve dva týdny poté co nás hmyz bodne. Pokud totiž bodnutí hmyzu vyvolá silnou reakci, je protilátka IgE „spotřebována“ a její množství v krvi nebo kůži je zpočátku nepatrné.
Léčba se skládá z:
Akutní léčba
To jaké léky nasadí lékař na léčbu závisí na tom, o jaký stupeň alergické reakce se jedná (I až IV).
Následná péče
Téměř u každého pátého pacienta, který měl anafylaktickou reakci, se dostaví o několik hodin později takzvaná pozdní reakce. Proto by měl pacient např. u I. a II. stupně obdržet ještě jednu dávku kortizonu zhruba po osmi hodinách, aby se tak zabránilo možné pozdní reakci. K následné péči patří také to, aby měli postižení u sebe sadu první pomoci. Politováníhodné je, že pouze 2% pacientů. kteří museli být ošetřeni lékařem, dostali sadu první pomoci. A pouze každý čtvrtý vyhledá alergologa a pouze 4% pacientů se rozhodnou pro hyposenzibilizace.
Hyposenzibilizace
Alergii vyvolávající jed hmyzu je aplikován pomocí injekcí do kůže, nejprve v malé koncentraci, která by měla být tak nízká, aby nevyvolal žádnou alergickou reakci. Tato koncentrace se následně krok za krokem zvyšuje. Tím dochází mimo jiné k vytvoření takzvané „blokující protilátky“ z třídy imunuglobulinu G.
Tvorba protilátky imunuglobulin E se sníží, zrovna tak jako připravenost obranných buněk (maznývh žláz a granulocytů) a uvolňování přenosových látek mezi které patří třeba histamin, které v jsou v neposlední řadě spolu zodpovědné za vznik alergické reakce. Do jaké míry bylo hyposenzibilizace úspěšné, je stanoveno lékařem po ukončení léčby pomocí kožních testů. K tomu musí pacient dát své svolení. Protože neproběhne-li léčba úspěšně může dojít k opět k anafylaktické reakci. Přesto však proběhne tento způsob léčby u většiny pacientů úspěšně. Tyto úspěchy stojí dokonce za pozornost. Jak ukazuje jistá anglická studie u 95% pacientů trpících alergií na jed hmyzu, kteří podstoupili hyposenzibilizace se už následně nevyvinula žádná anafylaktická reakce na jed hmyzu. Překvapující bylo pouze to, že to samé se projevilo u 40% pacientů ze srovnatelné skupiny případů, kteří obdrželi jako lék pouze placebo.
U dětí se užití hyposenzibilizace velmi zvažuje a po právu, neboť u nich často alergie na jed hmyzu zmizí sama od sebe. Každý kdo se rozhodne pro hyposenzibilizaci si ji měl nechat provést pouze zkušeným lékařem, nejlépe alergologem. Tento druh léčby se může protáhnout až na několik let. Je tu však i možnost rychlé hyposenzibilizace, ta se započne v nemocnici a dále je ambulantně provedena alergologem.
Použijte svou sadu první pomoci, ale pouze v případě, že kdy skutečně dojde k alergické reakci. Protože ne všechno musí být nutně tento případ.
Sada první pomoci: Každý, u koho došlo k silné reakci na bodnutí hmyzu a nepodstoupil hyposensibilizaci, by měl u sebe mít od časného jara, kdy začínají létat včely, sadu první pomoci.
Vedle sady první pomoci, která by se vám měla stát stálým průvodcem, je dobré dbát některých pravidel:
Který hmyz vyvolává alergickou reakci?
Jako původci vzniku alergické reakce přichází v úvahu více druhů hmyzu. Ty nejvýznamnější jsou: včely, vosy, sršně, čmeláci a mravenci. Jed čmeláků je velmi podobný jedu, který mají včely medonosné, a proto může dojít ke křížovým reakcím, stejně jako u jedu vos a včel. Ovšem bodnutí čmelákem se vyskytne jen velmi zřídka. Mravenci ve střední Evropě nemohou být nebezpeční, neboť mají žihadlo zakrnělé. Ale jejich příbuzní, kteří žihadlo mají, žijí v USA, ve střední Americe a Austrálii.
Kdy vzniká podezření, že se jedná o alergii na jed hmyzu?
Vždy když dojde po bodnutí hmyzem k silné kožní reakci projevující se zarudnutím, otokem, velkými pupínky nebo všeobecnými projevy alergické reakce - např. bolestmi hlavy, závratí, poruchami dýchání. Po bodnutí včelou se u mě projevila alergická reakce.
Musím počítat s tím, že při příštím bodnutí včely se tato reakce ještě zesílí?
Může to tak být, ale nemusí. Podle některých zkušeností se u 40% pacientů, u kterých se jednou projevila alergická reakce na jed hmyzu, se při dalším bodnutí už žádná alergická reakce nevyvine. Pokud si však chcete být naprosto jistá, požádejte svého lékaře o provedení hyposensibilizace. Po této léčbě budete totiž na 95% chráněn/a před alergickou reakcí při dalším bodnutí hmyzu.
Co mohu sama na svou ochranu udělat?
Každý, koho bodl hmyz do úst, by měl co nejrychleji vyhledat lékaře. Žihadlo musí být vyjmuto tak rychle, jak je to jen možné. Lidská kůže je natolik elastická, že se sevře a háček žihadla spolu s jedovým váčkem zůstane v kůži. Jedový váček vypouští dále jed do rány i v případě, že včela už uhynula. Předcházejte otokům. K tomu slouží kostky ledu, krájená cibule, octové obklady nebo obklady z osolené vody a octa.
Emailu
Zaregistrovat se
