Rivaltova zkouška respektive Rivaltův test je velmi často prováděné i když poměrně nemoderní vyšetření, díky kterému je v tekutině lékař schopen posoudit množství přítomné bílkoviny.
Princip je jednoduchý, ve skleněné nádobě je připraven roztok kyseliny octové, do které je následně přidán vzorek tekutiny, v níž chceme určit množství bílkoviny, tekutinu je možné pro přehlednost před testem i obarvit. Pokud kapka zkoumané tekutiny v roztoku zmizí, rozptýlí se, je test negativní a ve vzorku je velmi malé množství bílkovin. V opačném případě, kdy je kapka v roztoku jasně viditelná a relativně ohraničená, je test pozitivní a v tekutině je přítomné větší množství bílkovin.
Tato zkouška se nejčastěji využívá při vyšetření tekutiny, která se nachází v pohrudniční, nebo břišní dutině, tzv. výpotku. Při negativním Rivaltově testu (nízké množství bílkovin) jde o transuduát, který je tvořen filtrací do tělesné dutiny z okolí. Pokud vyjde test pozitivní (vyšší množství bílkovin) jde o tzv. exsudát, který je vytvářen při zánětlivých procesech, jako jsou infekční záněty, nebo neinfekční záněty doprovázející zhoubné procesy.
Nespornou výhodou Rivaltova testu je jeho nízká cena, ale také rychlost a jednoduchost vyšetření. Bohužel Rivaltova zkouška je vyšetření pouze orientační, což je také jeho největší a prakticky jediná nevýhoda. Test nám sice pomůže říci, zda jde o exsudát nebo transudát, ale nedokáže sdělit jaké konkrétní množství bílkoviny ve vzorku je a nedokáže ani určit o jaké bílkoviny se jedná. Je proto nutné na Rivaltův test navazovat dalšími komplikovanějšími a přesnějšími laboratorními vyšetřeními.
Emailu
Zaregistrovat se
