Rentgen plic, respektive rentgen hrudníku se používá už dlouhou dobu a stále má své místo v moderním lékařství. Jeho pomocí je lékař schopen diagnostikovat řadu možných onemocnění hrudních orgánů.
Vyšetření se zpravidla provádí na radiologickém pracovišti, ale v případě, že převoz není možný existují mobilní přístroje, které dokáží snímky udělat přímo na oddělení u pacienta. Ideálně je snímkování prováděno ve stoje, pokud pacient nemůže stát pak vleže. Snímky se dělají obvykle z předozadní a boční projekce, tedy zepředu a z boku.
K rentgenu plic se často přistupuje i pouze orientačně při příjmu na oddělení a zároveň je prováděn jako součást předoperačního vyšetření (zpravidla u jedinců starších 40let). Rentgen hrudníku informuje o řadě chorobných stavů orgánů oblasti hrudníku, nejčastěji plíce, srdce, kosti, nebo štítná žláza.
Rentgen dokáže u plic odhalit ložiska zápalu plic a tuberkulózy, ložiska rakoviny plic, metastázy, změny u plicní fibrózy, ztluštělou poplicnici u mezoteliomu, vodu na plíci, pneumotorax a další.
U srdce rentgen poskytuje informace o šíři srdečního stínu (u řady srdečních chorob je srdce zvětšené). Z překrvení plic také můžeme diagnostikovat levostranné srdeční selhání.
Jednoduchý rentgenový snímek hrudníku dokáže také odhalit různé chorobné změny hrudní páteře, například zlomeniny obratlů nebo křivou páteř.
Z rentgenového snímku hrudníku je možné také odhadnout zvětšení štítné žlázy.
Vzhledem k tomu, že jde o radiologické vyšetření, je pacient vystaven určité dávce radiace, ale ta je „vykoupena“ jednoduchostí, dostupností a přínosem vyšetření. Zkušený radiolog při kvalitní spolupráci se zadávajícím lékařem dokáže z rentgenových snímků hrudníku vytěžit velké množství informací, které mohou být velmi užitečné k určení diagnózy, případně dalšího postupu vyšetření, nebo nejvhodnějšího způsobu léčby.