Rektoskopické vyšetření slouží k prohlédnutí dolní části tlustého střeva a konečníku neboli rekta. Vyšetření konečníku patří mezi nejstarší lékařské metody a používalo se již ve starém Egyptě. Postupem času však byly nástroje na toto vyšetření mnohokrát upravovány a k rozmachu vyšetření konečníku došlo ve druhé polovině 19. století. V současnosti existuje celá řada vyšetřovacích metod, i přesto však patří rektoskopie mezi velmi časté metody.
Rektoskopie probíhá prostřednictvím speciálního endoskopického přístroje, tzv. rektoskopu. Pomocí něho pak může lékař prohlédnout konečnou část trávicí trubice u pacientů s podezřením na chorobu v konečníku. Právě tuto oblast lze prohlédnout rektoskopem lépe než prostřednictvím kolonoskopie, při které je vyšetřováno celé tlusté střevo.
Rektoskop vypadá jako dutá kovová či plastová trubička, která je rigidní neboli neohebná (na rozdíl od jiných endoskopů). Ta je pak zavedena do konečníku a lékař může vyšetřit konečník a části tlustého střeva. Součástí rektoskopu je i zvětšovací čočka a zdroj studeného světla. K rektoskopu lze navíc připojit i řadu dalších nástrojů, které umožňují provedení nejrůznějších úkonů, jako je například biopsie neboli odběr histologického vzorku, či slouží k drobným léčebným zákrokům, například odstranění polypu.
Lékař doporučí rektoskopické vyšetření pacientům, u nichž se objevilo krvácení z konečníku. Rektoskop pak odhalí zdroj krvácení, kterým může být nádor či hemoroidy, což jsou rozšířené cévy, jež vytvářejí uzlíky. Hemoroidy trápí poměrně velké množství lidí a lze je přirovnat ke křečovým žílám, ty se však projevují na končetinách. Krvácení může vyvolat i cizí předmět v konečníku, píštěle či záněty (proktokolitidy).
Na vyšetření musí být dolní část tlustého střeva vyprázdněna, k čemuž poslouží glycerinové čípky nebo očistné klyzma, při kterém je do konečníku aplikována studená voda. Vyšetření je ambulantní, což znamená, že přípravu provádí doma sám pacient a přichází do zdravotnického zařízení až před samotnou rektoskopií. Pro vyprázdnění použije večer a ráno vyšetřovaná osoba glycerinové čípky či YAL, což je v podstatě klyzma s malým obsahem, ke kterému je přibalen i aplikátor. Následně musí vyšetřovaná osoba počkat, než začne prostředek účinkovat.
Samotné vyšetření zabere asi jen 10 minut a je nutné při něm klidně dýchat a snažit se nehýbat. Před samotnou rektoskopií vysvětlí lékař pacientovi celý průběh. Rektoskopie je bezbolestná, někteří pacienti ji však popisují jako nepříjemnou. Rektoskopie se provádí v tzv. kolenoprsní poloze, při níž pacient klečí a opírá se o pokrčené lokty. Osoby, které mají problémy s klouby na dolních končetinách, se uloží na levý bok. Lékař nejprve prohlédne okolí konečníku zrakem a následně hmatem prohlédne ústí. Po celou dobu vyšetření má lékař nasazeny sterilní gumové rukavice. Následuje jemné zavedení trubice se znecitlivujícím gelem Mesocainem do konečníku.
Na rektoskop je připevněna optická část se světlem a rektoskop je zaváděn na místo, které lékař potřebuje prohlédnout. Je vyšetřena sliznice, lékař se zaměřuje především na její barvu, změny cév v konečníkové stěně, případně hledá stopy krve, hnisu či hlenu. Je-li vše v pořádku, měla by mít sliznice růžovou barvu. Zarudnutí signalizuje zánět a rozšířené cévy mohou vyvolávat krvácení a bolest. V některých případech je nutné odebrat vzorek, který je následně odeslán do laboratoře na histologický rozbor. Součástí rektoskopie mohou být i drobné zákroky, jako například odstranění polypu. Někdy je nutné aplikovat i malé množství vzduchu do střeva, na což je pacient předem upozorněn. Vzduch může vyvolat tlak na stolici.
Po vyšetření se může pacient věnovat běžným denním aktivitám, může jíst i pít podle potřeby. Pacienti s odstraněným polypem či odebraným vzorkem tkáně však musí hodinu po vyšetření setrvat v čekárně kvůli případným zdravotním komplikacím a krvácení.
Předběžné výsledky jsou dostupné ihned po vyšetření, rozbor vzorků pak zabere asi týden.
Rektoskopii lze nahradit CT vyšetřením či rentgenem s aplikací kontrastní látky. Konečník lze prohlédnout i v rámci kolonoskopie, při níž je vyšetřováno celé tlusté střevo.