Chirurgické vyšetření představuje celý komplex metod sloužících ke stanovení diagnózy pacienta či ke kontrole, jak nemoc postupuje. Při odhalení nemoci pak lékař pacientovi doporučí buď operaci, nebo konzervativní léčbu, tedy neoperační řešení. Pro správné stanovení diagnózy je nutné znát nejen konkrétní symptomy, které pacienta donutily lékaře navštívit, ale také osobní, sociální i rodinné zázemí pacienta. Na základě těchto informací sestaví doktor anamnézu a pacientovi doporučí fyzikální a laboratorní vyšetření, využít může i moderní zobrazovací metody vyšetření.
Anamnéza je soubor důležitých informací, které lékaři pomohou ke stanovení diagnózy. Proto se pacienta obvykle ptá na důvod návštěvy, na v minulosti prodělané nemoci, choroby vyskytující se v jeho rodině a zajímá ho rovněž pacientovo zaměstnání. Při fyzikálním vyšetření pak lékař prohlíží celé tělo pacienta nejen zrakem, ale také hmatem, poslechem či poklepem. V závislosti na anamnéze a fyzikálním vyšetření následně doporučí pacientovi další metody, které pomohou stanovit přesnou diagnózu. V případě laboratorního vyšetření je pacientovi odebrána krev a obvykle je využíváno i zobrazovacích metod, jako je rentgen a ultrazvuk, ale také magnetická rezonance či počítačová tomografie (CT).
Vyšetření nového pacienta na chirurgickém oddělení či v chirurgické ambulanci může připomínat jakousi vstupní prohlídku, ale je také nezbytnou součástí lékařských vizit v nemocnici. Chirurgickou ambulanci většinou vyhledávají pacienti s úrazem, zánětem, křečovými žílami (tzv. varixy), hemoroidy či bolestí břicha, kterou může vyvolávat celá řada příčin. V některých případech, jako například při akutním zánětu slepého střeva, je nutná okamžitá operace. Křečové žíly, což jsou rozšířené povrchové žilní pleteně v oblasti dolních končetin, mohou způsobit intenzivní bolesti či otoky nohou a často je nutné přikročit k operaci. Ta představuje řešení i v případě hemoroidů neboli žilních pletenin v oblasti konečníku.
Tato vyšetření jsou bezbolestná, a proto z nich pacienti nemusí mít strach. Nepříjemné může pro někoho být pouze vyšetření konečníku.
Na toto vyšetření není nutné se speciálně připravovat. Chirurgické vyšetření obvykle zabere jen čtvrthodinku až 25 minut.
Na základě pacientových odpovědí sestaví lékař nejprve anamnézu. Poté si pacient odloží oblečení a následuje změření jak krevního tlaku tonometrem, tak pulsu, který lékař změří přiložením prstu na tepnu, většinou v oblasti zápěstí. Dále je zrakem vyšetřena hlava pacienta, respektive jeho oči, nos, ústní dutina a krk. Hmatem a prostřednictvím poslechu doktor vyšetří cévy na krku. V některých případech je vhodné vyšetřit i pohyblivost očí, při němž má pacient za úkol sledovat pohybující se lékařův prst. Následně lékař poslechem vyšetří srdce i plíce a poté hmatem i poklepáním prohlédne břicho, zatímco pacient leží na zádech a nohy má pokrčeny. Je-li potřeba vyšetřit také konečník, lehne si pacient na bok a kolena přitáhne k bradě. Lékař nanese na prst rukavice znecitlivující gel a prozkoumá konečník. Vyšetření je nebolestivé, ale pro některé pacienty bývá nepříjemné. Poté jsou prohlédnuty ještě dolní končetiny, součástí je i změření pulsu, který lékař změří přiložením prstu na tepnu. Chirurgické vyšetření bývá doplněno i o laboratorní rozbor krve, která je odebrána z žíly. Na základě všech informací vám pak lékař může doporučit další vyšetření.
Výsledek chirurgického vyšetření je pacientovi k dispozici okamžitě. Lékař pak vždy pacientovi sdělí i to, jaký bude následující postup.
Klinické chirurgické vyšetření nepředstavuje pro pacienta žádnou zátěž, a proto ho není potřeba ničím nahrazovat, žádné jiné alternativy navíc stejně neexistují.
Emailu
Zaregistrovat se
