Akutní zánět hltanu je obvykle virového původu, může být také vyvolán β-hemolytickými streptokoky skupiny A, Mycoplasma pneumoniae, Chlamydia pneumoniae nebo jinými bakteriemi. Projevuje se bolestmi v krku a bolestí při polykání. Rozlišení virového a bakteriálního zánětu hltanu pouze na základě prostého fyzikálního vyšetření pohledem je obtížné. Při obou formách je hltanová sliznice nastříknutá až zarudlá a může být povleklá pablánami nebo ostrůvky hnisu. Při obou formách se také vyskytují horečka, zduření krčních uzlin a zvýšení počtu bílých krvinek v krvi, nicméně při bakteriálním zánětu jsou tyto příznaky výraznější.
Léčba zahrnuje podávání aspirinu, který mírní obtíže, a klid na lůžku. Antibiotická léčba je vyhrazena obvykle jen pro případy s pozitivním výsledkem kultivace na β-hemolytického streptokoka skupiny A. U tohoto typu faryngitidy se jako primární prevence revmatické horečky doporučuje penicilin G nebo V po dobu 10 dnů.
Při akutní tonsilitidě jsou mandle prosáklé a překrvené. V záhybech mandlí může být hnisavý obsah a na jejich povrchu bělavá, tenká, nesplývající pablána omezená na samotnou mandli, kterou lze sloupnout bez krvácení. Při zvažování původu zánětu je třeba myslet na jiná onemocnění, především záškrt, tzv. zákopová ústa ( Plaut-Vincentova angína) a infekční mononukleózu. Při záškrtu je pablána špinavě šedé barvy, tlustá a tuhá, při jejím odlučování dojde ke krvácení a ve stěrech a při kultivaci se prokazuje původce Corynebacterium diphteriae. Při Plautově-Vincentově angíně jsou na mandli přítomny povrchní bolestivé vředy se zarudlým okrajem. Infekční mononukleóza se vyznačuje drobným tečkovitým krvácením ve sliznici měkkého patra, nálezem atypických bílých krvinek v krvi a pozitivními serologickými testy.
Při virové tonzilitidě se léčba omezuje jen na mírnění příznaků: tišení bolestí aspirinem, klidový režim. Nejdůležitějším lékem při streptokokové tonzilitidě je penicilin G nebo u dětí mladších 6 let penicilin V. Léčba by měla trvat 10 dnů. Je-li to možné, odebírá e výtěr z krku za dalších 5-6 dnů. Je také třeba provést výtěry u všech rodinných příslušníků, abychom podchytili a léčili také bacilonosiče. Chirurgické odstranění mandlí je vhodné v případech opakovaných akutních zánětů patrových mandlí navzdory adekvátní léčbě a při chronickém zánětu mandlí.
Paratonzilární flegmóna a absces jsou nejčastějšími komplikacemi angíny. Vznikají průnikem bakterií do prostoru mezi pouzdrem mandle a horním hltanovým svěračem, kde se rozvíjí neohraničené (flegmóna) nebo ohraničené (absces) zánětlivé ložisko. Paratonzilární abscesy jsou vzácné u dětí, ale časté u mladých dospělých. Třebaže hlavním původcem bývá β-hemolytický streptokok skupiny A, paratonzilární zánět vyvolávají také tzv.anaerobní (tj. za nepřístupu vzduchu žijící) mikroorganismy, např. Bacteroides. Onemocnění se projevuje silnou bolestí při polykání, horečkou, vynucenou polohou hlavy k postižené straně, stažením žvýkacího svalstva na postižené straně. Mandle je vytlačena směrem ke střední čáře, měkké patro je prosáklé a zarudlé, čípek měkkého patra je oteklý a je přetlačen na zdravou stranu.
Flegmóna dobře reaguje na podávání penicilinu. Nedojde-li k samovolnému proděravění abscesu, je nutná incize a drenáž. V antibiotické léčbě se pokračuje penicilinem G po dobu 12 dnů. Paratonzilární abscesy mají sklon se vracet, a proto je na místě chirurgické odstranění mandlí, tzv. tonzilektomie. Operaci provádíme obvykle 6 týdnů po odeznění akutní infekce, lze ji však provést i při akutním zánětu, pokud přitom pacient bude v antibiotické cloně.
Zhnisání mízní uzliny uložené podél hltanu s následným vznikem abscesu je zapříčiněno zánětem mandle nebo zánětem hltanu. Vyskytuje se v kterémkoli věku. Absces je umístěn zevně od horního hltanového svěrače. Zánětlivé změny hltanu nemusí být přítomny. Léčba se zahajuje penicilinem G. Absces vyžaduje drenáž zevní cestou, následně se po dobu 12 dnů podávají antibiotika.
Chronická tonzilitida se vyskytuje často u dětí i dospělých. Příčinou jsou zejména opakované angíny. Příznaky mohou být nevýrazné, popřípadě mohou zcela chybět, častěji však si pacient stěžuje na škrábání v krku, má pocit cizího tělesa v krku a dráždivý kašel. Léčba je chirurgická, spočívá v odstranění mandlí, tzv. tonzilektomii.
Emailu
Zaregistrovat se
