Jako Reiterův syndrom se označuje artritida (tj. zánět kloubů) sdružený s nebakteriální uretritidou (tj. se zánětem močové trubice, která není vyvolána žádnou bakteriální infekcí) nebo cervicitidou (tj. se zánětem děložního hrdla), konjunktivitidou (tj. se zánětem očních spojivek) a mukokutánními lézemi (tj. s nebolestivými vřídky na kůži i sliznicích). Reiterův syndrom se řadí mezi séronegativní spondylartropatie. Z epidemiologického hlediska je Reiterův syndrom příkladem reaktivní artritidy (tj. syndromu charakterizovanému sterilním kloubním zánětem způsobeným mimokloubními infekcemi).
Rozlišují se dvě formy Reiterova syndromu: forma přenášená pohlavním stykem a forma střevní. Forma přenášená sexuálně se vyskytuje hlavně u mladých mužů ve věku mezi 20 až 40 lety. Většinou jde současně o infekci genitálu mikroorganizmem Chlamydia trachomatis. U žen, dětí a starých osob je Reiterův syndrom mnohem méně častý a jedná se většinou zpravidla o jeho střevní formu vznikající po bakteriálních střevních infekcích, vyvolaných zejména bakteriemi jako jsou shigely, salmonely, yersinie nebo campylobacter.
Nezvykle častý výskyt znaku HLA-B27 až u 93 procent nemocných s Reiterovým syndromem (ve srovnání s nejvýše 15 procenty u zdravých osob) svědčí o genetické (tj. dědičné) predispozici. Osoby HLA-B27 pozitivní se vyznačují zvýšeným rizikem vzniku Reiterova syndromu po pohlavním styku nebo po expozici určitým střevním bakteriálním infekcím.
V typickém případě průběhu onemocnění Reiterovým syndromem se za 7 až 14 dní po proběhlém pohlavním styku nebo po prodělaném průjmovitém onemocnění vyvine nebakteriální zánět močové trubice doprovázený po několik týdnů zvýšenými teplotami, zánětem očních spojivek a artritidou (tj. zánětem kloubů). Zánět močové trubice je u mužů méně bolestivý a tvoří se při ní méně hnisavého výtoku než při onemocnění akutní kapavkou, může však být spojena s hemoragickou cystitidou (tj. se zánětem močového měchýře s krvácením z jeho sliznice) nebo s prostatitidou (tj. se zánětem prostaty).
Zánět močové trubice a děložního čípku u žen může být mírný (provázený dysurií – tedy obtížemi při močení – a poševním výtokem) anebo nemusí vyvolávat vůbec žádné obtíže, což ztěžuje stanovení diagnózy. Nejobvyklejším postižením očí je zánět spojivek (tzv. konjunktivitida). Bývá většinou pouze mírného stupně. Artritida (tedy zánět kloubů) je obvykle až druhým nebo třetím projevem Reiterova syndromu a může být mírná nebo těžká. Kloubní postižení bývá nesouměrné a postihuje zpravidla více kloubů. Zasaženy jsou zpravidla velké klouby dolních končetin a také prsty nohou.
Může se objevit bolest v zádech, zpravidla pouze při těžkém průběhu onemocnění. Při Reiterově syndromu (stejně jako při ostatních séronegativních artritidách) jsou časté entezopatie (tj. záněty šlachových úponů do kostí), jako jsou například plantární fasciitida (tj. zánět šlachy na plosce nohy), periostitida prstů (tj. zánět okostice kostních článků prstů) a zánět Achillovy šlachy. Tzv. mukokutánní léze, což jsou drobné nebolestivé vřídky, které bývají lokalizovány běžně ve sliznici úst, jazyka a glans penis (tj. na žaludu penisu tzv. balanitis circinata). Mohou se vyskytnout i hyperkeratotické kožní léze (tj. místa se zrohovatěním změněnou kůží) na dlaních, ploskách nohou a v okolí nehtů (tzv. keratoderma blenorrhagicum). Postižení kardiovaskulární (tj. postižení srdce a krevních cév) se zánětem aorty, nedomykavostí aortální srdeční chlopně a s poruchami vedení elektrického vzruchu v srdeční svalu se vyskytují jen zřídka.
Počáteční choroba se v typickém případě upraví do 3 až 4 měsíců, avšak 50 procent nemocných s prodělaných Reiterovým syndromem trpí i několik let opakovanými artritidami (tj. záněty kloubů) a/nebo opakovanými projevy jiných příznaků Reiterova syndromu. Při chronickém nebo opakujícím se Reiterově syndromu se mohou vyvinout kloubní deformace, ankylózy (tj. znehybnění kloubů; v postiženém kloubu není možný pohyb), dále sakroileitida (tj. zánět sakroiliakálního skloubení, tedy křížovo - kyčelního kloubu, tj. kloubu mezi křížovou kostí a pánví) a/nebo spondylitida (spondylitida je výraz, který označuje zánětlivé onemocnění obratlů páteře; příčiny tohoto zánětu mohou být různé, a to infekční i neifekční.
Reiterův syndrom diagnostikujeme na základě projevu periferní artritidy (tj. zánětu některého kloubu na končetinách), která je sdružena s výskytem zánětu močové trubice (tj. s tzv. uretritidou) a/nebo zánětem děložního hrdla (tzv. cervicitidou) trvající déle než jeden měsíc. Protože jednotlivé projevy se mohou vyskytnout v různé době, do stanovení správné diagnózy může uplynout i několik měsíců.
Akutní kapavčitou artritidu (vyvolanou infekcí gonokoky) u sexuálně aktivního mladého muže lze odlišit od Reiterova syndromu podle pozitivní kultivace gonokoků a podle rychlé odpovědi na léčbu antibiotikem penicilinem. U nemocných s chronickou formou Reiterova syndromu může zánět kloubů a/nebo kožní léze napodobovat jiná onemocnění, jako jsou například psoriatická artritida (psoriatická artritida je chronické zánětlivé kloubní onemocnění charakterizované přítomností artritidy a psoriázy, tedy lupénky), ankylozující spondylitida (ankylozující spondylitida neboli tzv. Bechtěrevova choroba je chronické zánětlivé onemocnění pohybového aparátu, postihující v první řadě sakroiliakální kloub, tedy kloub mezi křížovou kostí a pánví, a páteř, což se projevuje postupným tuhnutím až ankylózou, tj. úplným ztuhnutím páteře) nebo Behcetův syndrom (Behcetův syndrom neboli Behcetova nemoc je systémová vaskulitida, tedy zánět krevních cév, vznikající z neznámé příčiny).
Chronická nebo opakující se forma Reiterova syndromu postihuje naštěstí jen nemnoho pacientů, ale poté je invalidizuje. Protože Reiterův syndrom vyvolaný sexuálním stykem je často spojen s infekcí Chlamydia trachomatis, doporučuje se současné léčení pacientů a jejich sexuálních partnerů podáváním antibiotik ze skupiny tetracyklinů nebo erytromycinem (a to v dávce 500 miligramů ústy v tabletách 4x denně po dobu 10 dnů).
Zánět spojivek ani mukokutánní léze není nutné speciálně léčit, i když iritida (tj. zánět duhovky) může vyžadovat lokální aplikaci očních mastí s obsahem hormonů ze skupiny glukokortikoidů. Celkové podávání hormonů glukokortikoidů se neosvědčilo. Ve fázi uzdravování může pomoci fyzikální léčba. U nemocných s těžkou a protrahovanou formou Reiterova syndromu lze zkusit nasadit k léčbě léky ze skupiny cytostatik, a sice lék methotrexat nebo léky ze skupiny antagonistů kyseliny listové. Vzhledem k jejich toxicitě však u většiny nemocných trpících Reiterovým syndromem tyto léky nejsou vhodné. Dalším důvodem k opatrnosti s imunosupresivní léčbou (tj. s léčbou tlumící obranyschopnost organizmu) je možná u postiženého jedince existence současného onemocnění Reiterovým syndromem a onemocněním AIDS.