Akutní bakteriální prostatitida je závažné akutní infekční onemocnění předstojné žlázy (tj. prostaty), které se vyskytuje u mužů a je charakterizováno typickými klinickými příznaky (níže uvedenými).
Zajímá Vás více? Pokračujte také na informačním webu mojeprostata.cz
Infekční zánět prostaty přímo souvisí s infekcí dolních močových cest a vyskytuje se obvykle spolu s infekčním zánětem močového měchýře, močové trubice a semenných váčků. Většina akutních bakteriálních prostatitid je vyvolána gram – negativními bakteriemi ( tj. bakteriemi, které se při mikrobiologickém vyšetření při speciálním barvení podle Grama odbarvují alkoholem ). Jsou to především bakterie Escherichia coli, dále Staphylococcus saprophyticus, Klebsiella, Proteus, enterokoky a také smíšená bakteriální flóra. Příčina onemocnění nebakteriálním zánětem prostaty není zcela jasná.
Charakteristické klinické příznaky akutní bakteriální prostatitidy jsou zimnice, vysoká horečka, časté vynucované močení, bolesti v oblasti hráze a dolní křížové kosti, dysurie ( tj. obtíže při močení ) s různým stupněm zhoršeného vyprazdňování moče, nykturie ( tj. hojné močení během noci ), někdy makroskopická hematurie ( tj. pouhým okem zjistitelnou přítomností krve v moči ) a často i artralgie ( tj. bolesti různých kloubů ) a myalgie ( tj. bolesti různých svalů v těle ). Prostata sama je při pohmatovém vyšetření ( tj. při vyšetření konečníkem ) citlivá, místně nebo difúzně prosáklá a tuhá a většinou je i nezvykle na dotyk horká.
Zajímá Vás více? Pokračujte také na informačním webu mojeprostata.cz
Při chronické bakteriální prostatitidě může být spektrum obtíží značně pestré. Hlavním příznakem je opakující se infekce močových cest s prokázaným stejným bakteriálním původcem jaký je nalézán i v prostatickém sekretu. Někteří nemocní mohou být v zásadě bez manifestních klinických příznaků, s výjimkou opakované pozitivní bakteriurie ( tj. přítomnosti bakterií v moči ) v obdobích mezi podáváním antimikrobiální léčby. Řada nemocných má bolesti v oblasti dolní křížové kosti nebo i hráze, dále trpí dysurií ( tj. obtížemi při močení ), polakisurií ( tj. častým nucením na močení ), strangurií ( tj. bolestivým řezáním při močení ). Zánět prostaty může postihnout i oblast šourku ( tj. skrotum ) s příznaky lokálního zánětu ( tedy otokem, zarudnutím – erytémem - kůže, bolestivým pohmatem, zvýšenou teplotou kůže v místě zánětu ). Chronický nebakteriální zánět prostaty je dokonce častějším onemocněním než pravá prostatitida bakteriální. Klinické příznaky i laboratorní nálezy jsou obdobné u obou typů onemocnění.
Kromě výše uvedených charakteristických klinických příznaků a typických nálezů na prostatě při vyšetřování pacienta konečníkem je důležité pro stanovení diagnózy akutní bakteriální prostatitidy bakteriologické vyšetření prostatického sekretu, který je získán lékařem po provedení masáže prostaty a vytlačení sekretu. Toto vyšetření obvykle prokáže velké množství bakteriálních patogenů ( nejčastěji gram – negativní bakteriální flóru ). Pro nebezpečí bakteriémie ( tj. průniku bakterií do krevního řečiště a jejich rozšíření v oběhu ) by lékař neměl provádět masáže při nálezu akutně zánětlivě postižené prostaty, jestliže není doposud stabilizována dostatečná krevní hladina účinného antibiotika v těle pacienta.
Zajímá Vás více? Pokračujte také na informačním webu mojeprostata.cz
Pokud akutní zánět močového měchýře bezprostředně doprovází akutní zánět prostaty, bakteriální původce může být zachycen při bakteriologickém vyšetření moče. Při vyšetření konečníkem zpravidla při onemocnění chronickou bakteriální prostatitidou nezjišťujeme žádný specifický nález, ale prostata může být mírně citlivá, s nepravidelnými okrsky tuhé tkáně. Sekrece z prostaty může být hojná. V prostatickém sekretu jsou zpravidla přítomny leukocyty ( tj. bílé krvinky ), často ve velikých shlucích, mikrofágy ( s tukovými inkluzemi ). Množství bílých krvinek však nijak nerozhoduje o tom, zda se jedná o bakteriální nebo nebakteriální zánět prostaty. To rozhodne až podrobné bakteriologické vyšetření prostředí močové trubice a močového měchýře a také prostatického sekretu. Při chronickém nebakteriálním zánětu prostaty po expresi z prostaty zjišťujeme v prostatickém sekretu bílé krvinky a oválná tuková tělíska. Bývá však negativní údaj o prodělané močové infekci v předchorobí pacienta, a také jsou zpravidla negativní bakteriologické nálezy v dolních močových cestách.
K obecným principům léčby akutního bakteriálního zánětu prostaty patří klidový režim na lůžku, podávání léků proti bolesti ( tzv. analgetik ), podávání jemných projímadel a dostatečné zavodnění organizmu pacienta. Počáteční léčba zahrnující podávání antibiotika cotrimoxazolu je obvykle účinná a měla by být podávána, dokud není získán výsledek kultivace z prostatického sekretu ( tj. výsledek mikrobiologického vyšetření prostatického sekretu na výživných půdách, kde se vypěstují kmeny eventuálně přítomných bakterií ), a není tak jednoznačně určen bakteriální původce onemocnění a jeho citlivost na přesně určená antibiotika. Jestliže je zjištěný bakteriální původce onemocnění akutní prostatitidou citlivý na podávaná antibiotika a klinická odpověď na léčbu je dostatečná, mělo by se s léčbou pokračovat po dobu přibližně 30 dní, aby se předešlo možnosti přechodu do chronické bakteriální prostatitidy. Jestliže vznikne podezření na rozvoj sepse ( tedy otravu krve způsobenou průnikem a rozšířením bakterií v krevním řečišti ), je naprosto nezbytné ihned nitrožilně aplikovat účinná antibiotika ( například ampicilin a sulbactam nebo ampicilin a gentamycin ) a upravovat léčbu podle bakteriologicky stanovené citlivosti.
Zajímá Vás více? Pokračujte také na informačním webu mojeprostata.cz
Pokud zjistíme na podanou léčbu odpovídající příznivou reakce, pokračujeme dále v nitrožilním podávání antibiotik, a to alespoň 7 až 10 dnů a následně ještě navážeme vhodným antimikrobiálním lékem podávaným v tabletách ústy po dobu dalších alespoň 30 dní. Při kompletní močové retenci ( tj. při zadržení odtoku moče v důsledku existence překážky v močových cestách ) bývá výhodnější zavést drenážní hadičku do močových cest nad překážku přes kůži punkční technikou v suprapubické krajině ( tj. nad stydkou krajinou ), než zavádět klasickou cestou močovou trubicí permanentní močovou cévku. Při zavádění močové cévky močovou trubicí totiž hrozí mnohem větší nebezpečí vzniku bakteriémie ( tj. průniku a rozšíření bakterií v krevním řečišti ). Příčina nebakteriálního zánětu prostaty není zcela jasná, a proto je obtížné toto onemocnění dobře léčit. Antimikrobiální léčba neodstraňuje klinické příznaky u onemocnění nebakteriálním zánětem prostaty. Úlevu může přinést aplikace horké sedací koupele a podávání léků ze skupiny anticholinergik ( tj. parasympatolytik ), stejně jako periodické masáže prostaty ( zvláště při tzv. kongesční prostatitidě – tj. při zánětu s překrvením prostaty ).