Infekce dolních močových cest

Mezi infekce dolních močových cest zařazujeme uretritidy (tj. záněty močové trubice), cystitidy (tj. záněty močového měchýře) a také uretritidy (tj. záněty močovodů). U mužů jsou často infekce dolních močových cest spojeny s infekcemi genitálního traktu (tj. pohlavního systému), a tak do této skupiny řadíme u mužů také prostatitidy (tj. záněty prostaty u mužů) a epididymitidy (tj. záněty semenných váčků). Bakteriální infekce dolních močových cest je velice časté onemocnění.

Zajímá Vás více? Pokračujte také na informačním webu musimcasto.cz

Kapitoly

Příčiny / rizikové faktory

U novorozenců je častější infekce močových cest u chlapců než u dívek ( četnost je kolem 1 procenta ) a je obvykle spojena s bakteriémií ( tj. průnikem a rozšířením bakterií v krevním oběhu ). U dětí mezi jedním a pěti roky věku roste četnost výskytu bakteriurie ( tj. přítomnosti bakterií v moči ) u děvčat ( četnost je až k 5 procentům ), zatímco u chlapců klesá četnost výskytu pod 0,5 procenta. Infekce u chlapců jsou často spojeny s vrozenými abnormalitami močových cest. Asi 30 až 50 procent močových infekcí je v tomto věkovém období spojeno s vezikoureterálním refluxem ( tj. zpětným průnikem moče z močového měchýře zpět do močovodu ). Toto období života je kritické z hlediska dalšího rozvoje progrese ledvinového onemocnění spojeného s jizvením ledvinové tkáně. Infekce dolních močových cest u malých dětí probíhají s manifestními jasnými klinickými příznaky, zatímco bakteriurie bez klinických příznaků je typická pro děti ve školním věku. Okolo 5 procent dospívajících dívek může mít určitou dobu infekci dolních močových cest, aniž mají nález abnormalit v močových cestách.

Bakteriurie je velice řídká u dospívajících chlapců. Mezi 20. a  50. rokem věku jsou infekce dolních močových cest až 50krát častější u žen než u mužů. Později stoupá výskyt močové infekce u obou pohlaví a přibližuje se četnost výskytu u žen četnosti výskytu infekce dolních močových cest u mužů. Velký význam v prognóze nemocných mají především účinná antibiotická léčba a náprava vrozených nebo získaných abnormalit močového ústrojí. I když samotná překážka v močových cestách přímo nevyvolá močovou infekci, je závažným faktorem, který přispívá významně k jejímu vzniku, a způsobuje její velmi obtížnou léčitelnost. Urologické vyšetření není nezbytně nutné provádět u dospělých žen s vracející se močovou infekcí provázenou jasnými klinickými příznaky nebo také u žen bez těchto klinických příznaků, pokud nemá urologické vyšetření bezprostřední vliv na další léčebné postupy. Někdy bývá indikována tzv. intravenózní urografie (  tj. rentgenové zobrazení močových cest po nitrožilním podání rentgenkontrastní látky, která se následně vylučuje ledvinami do moči ). Toto vyšetření  může pomoci objasnit příčinu opakovaných infekcí u dětí, stejně jako u dospělých žen, u nichž máme údaje o prodělaných močových infekcích v dětství, nebo u nichž se pravděpodobně vyskytuje nefrolitiáza ( tedy s výskytem močových kamenů ), nebo které mají opakované vracející se infekce močových cest nebo se u nich vyskytuje bezbolestná hematurie ( tedy s přítomností krve v moči ).

U mužů s jasnými klinickými příznaky infekce dolních močových cest je vždy indikováno vyšetření močového systému intravenózní urografií, a to v kterémkoliv věku. Většina infekcí močových cest je vyvolávána gram – negativními bakteriemi ( jedná se o skupinu bakterií, odlišenou speciální  technikou barvení podle Grama ). Nejčastěji se vyskytují následující bakterie: Escherichia coli, která je hlavním původcem infekcí močových cest a vyskytuje se až v 80 procentech případů, dále Staphylococcus saprophyticus ( vyskytuje se asi v 11 procentech případů ), Klebsiella, Proteus, enterokoky a smíšená bakteriální flóra ( tj. kombinace více druhů bakterií ). V určitých částech mužské močové trubice ( přesně v tzv. pars bulbosa a pars pendula  urethrae ), stejně jako v celé ženské močové trubici, jsou velice bohatě zastoupeny tzv. periuretrální žlázky, které mohou být osídleny ( a sice akutně i chronicky ) různými mikroorganizmy. Tyto mikroorganizmy tak mají bezprostředně přístup do močové trubice. Uretritida ( tj. zánět močové trubice ) a vaginitida ( tj. zánět pochvy ) vysvětlují u mnoha žen močovou symptomatologii ( tedy manifestní klinické příznaky onemocnění močových cest ) při negativní bakteriurii ( tj. při nepřítomnosti bakterií v moči ).

Sexuálně přenosní původci infekcí ( jako jsou Chlamydia trachomatis, Neisseria gonorhoeae a herpes simplex ) představují důležitou příčinu dysurií ( tj. obtíží při močení ), a to jak u mužů, tak i u žen. Vaginitidy ( tj. záněty pochvy ) jsou často způsobeny kvasinkami – zejména typem Candida albicans nebo Trichomonas vaginalis. Negonokoková uretritida ( tj. zánět močové trubice nezpůsobený gonokoky ) může být spojena u mužů se zánětem skrota   ( tj. šourku ). Gonokoková uretritida je u mužů poměrně častá.

Pokud je gonokoková uretritida neadekvátně léčená, může způsobit často četné striktury ( tj. zúženiny ) močové trubice, které pak zvyšují riziko vzniku opakovaného zánětu močové trubice i s občasnou tvorbou tzv. periuretrálních abscesů ( tj. dutin vyplněných hnisem, které se vytváří v těsném sousedství močové trubice ). Mohou také vzniknout divertikly ( tedy vakovité vychlípeniny ) močové trubice, které pak jsou zdrojem opakovaných močových infekcí. Periuretrální abscesy se mohou rozšířit, a hnis pak může i vytékat do oblasti perinea ( tj. hráze ) nebo do skrota ( tj. do šourku ) u mužů za vzniku močové píštěle. Také u žen se může vyskytnout gonokoková uretritida, ale prvotním místem infekce je zde pochva, krček dělohy a další reprodukční orgány.

Cystitida ( tj. zánět močového měchýře ) často vzniká po pohlavním styku. Ženy, u kterých se objevuje opakovaně se vracející močová infekce, se liší od zdravých žen tím, že jejich vstupní část pochvy ( tzv. vestibulum vaginae ) je dlouhodobě osídlováno velkým množstvím atypických choroboplodných bakterií. Tyto bakterie mohou pronikat do močové trubice a dále do močového měchýře. Proto při vracejících se infekcích dolních močových cest u žen je vždy nutno vzít v úvahu možnost pacientčiny porušené místní imunitní bariéry ( tj. místní obranyschopnosti proti infekci ), která umožňuje nenormální osídlení vstupní části do pochvy bakteriemi. Tyto ženy mohou také mít snížené množství místních protilátek v děložním hrdle a v pochvě proti enterobakteriím.

Zánět močového měchýře u mužů vzniká většinou vzestupně z infekce močové trubice nebo prostaty nebo také druhotně po urologickém vyšetření močových cest pomocí nástrojů. Nejčastější příčinou opakovaného zánětu močového měchýře u mužů je chronická bakteriální prostatitida ( tedy zánět předstojné žlázy – tj. prostaty ). Ačkoliv moč z močového měchýře může být úspěšně sterilizována podáváním vhodných antibiotik, průnik podaného antibiotika do prostatické tekutiny je ztížen. Proto po vysazení léčby mohou choroboplodné bakterie z prostaty následně znovu vyvolat zánět měchýře.

Akutní bakteriální prostatitida je závažné akutní infekční onemocnění předstojné žlázy. Chronická nebakteriální prostatitida je dokonce častější onemocnění než pravá prostatitida bakteriální. Zánět semenných váčků ( tzv. epididymitida ) je naopak málo častou infekcí. Zánět ureteru ( tj. močovodu ) doprovází obvykle onemocnění pyelonefritidou ( tj. zánětem ledvinové pánvičky ) a někdy onemocnění cystitidou ( tj. zánětem močového měchýře ).

Zajímá Vás více? Pokračujte také na informačním webu musimcasto.cz

Chorobopis

Bakteriální záněty mohou působit dysurie ( tj. obtíže při močení ) při kontaktu moče se zánětlivě prosáklými stydkými pysky ( tj. labii ). Uretritida u mužů ( tj. zánět močové trubice ) se obvykle projevuje výtokem z močové trubice, který může být až hnisavý ( zejména při infekci způsobené bakterií Neisseria gonorrhoeae ) nebo je bělavě – mukoidní – tj. hlenový ( zejména při nespecifických zánětech močové trubice ). Zánět močového měchýře ( tj. cystitida ) se obvykle projevuje častým pálivým nucením na močení a poté bolestivým vyprazdňováním malých porcí moči.

Častá je i nykturie ( hojné močení během noci ) spolu s bolestmi v oblasti suprapubické ( tj. ležící nad stydkou kostí ) nebo křížové. Moč bývá kalná, asi ve 30 procentech případů lze prokázat makroskopickou hematurii ( tj. přítomnost krve v moči, která je prokazatelná již pouhým pohledem ). Klinické příznaky mohou vymizet nejen po nasazení účinné antimikrobiální léčby, ale někdy také i bez nasazení léčby zcela spontánně. U některých nemocných se příznaky močové infekce mohou znovu objevit i několik dní po vysazení antibiotického krytí. U starých nemocných probíhá velmi často močová infekce bez jakýchkoliv manifestních klinických příznaků.

Také nemocní s neurogenním měchýřem ( tj. s porušeným vyprazdňováním močového měchýře, které je nervového původu ) nebo s dlouhodobě zavedenou močovou cévkou nemívají obvykle ani při významné infekci klinické příznaky typické pro zánět močového měchýře. U těchto nemocných se infekce zpravidla projevuje známkami charakteristickými pro zánět ledvinové pánvičky ( tj. pyelonefritidu ) nebo horečkou nejasného původu, což může být první známkou sepse ( tj. vnitřní otravy krve, která je způsobená účinkem bakterií kolujících v krvi a která je spojena s celkovými příznaky, jako je horečka nebo schvácenost ). Opakovaně se vracející onemocnění zánětem močového měchýře může být jak u mužů, tak i u žen spojeno s pneumaturií ( tj. odcházením plynu močovou trubicí ), a to především v případech kombinované infekce nebo infekce vyvolávané střídavě různými bakteriemi. Přítomnost vzduchu v močových cestách obvykle znamená existenci píštěle ( tedy komunikace ) mezi močovým měchýřem a střevem ( tzv. vezikoenterální pištěl ). Vracející se zánět močového měchýře u žen může být též spojen s existencí malé píštěle mezi močovým měchýřem a pochvou ( tzv. vezikovaginální pištěl ).

Při onemocnění tzv. hemoragickou cystitidou se obvykle jedná o akutní bakteriální zánět močového měchýře, který se projevuje makroskopickou hematurií ( tj. prostým okem viditelnou přítomností krve v moči ). Tzv. cystitis cystica a vezikulární cystitida jsou většinou druhotná onemocnění při chronické infekci, s charakteristickými slizničními a podslizničními cystickými změnami ( jedná se o výskyt cyst – tedy patologických dutin nezánětlivého původu s různým obsahem ve sliznici a podslizniční tkáni ), podobnými jako jsou zjišťovány při cystickém zánětu močové trubice ( tzv. uretritis cystica ). Tzv. cystitis emphysematosa vzniká při infekci močových cest způsobené bakteriemi produkujícími plyn. Toto onemocnění je charakterizováno emfyzematozním prosáknutím podslizniční tkáně ve stěně močového měchýře a vedle manifestních klinických známek zánětu i pneumaturií ( tj. odcházením plynu močovou trubicí ). Tzv. cystitis glandularis je spojena rovněž s chronickou infekcí močových cest a projevuje se jednoznačným nálezem typických histologických změn v podobě cysticky změněných pruhů ve tkáni pod sliznicí.

Mezi infekce dolních močových cest řadíme u mužů též infekce urogenitálního  traktu. Jedná se o infekci předstojné žlázy ( tzv. akutní bakteriální prostatitidu ) a infekci semenných váčků ( tzv. epididymitidu ).

Akutní bakteriální prostatitida je závažné akutní infekční onemocnění předstojné žlázy  charakterizované zimnicí, vysokou horečkou, častým vynucovaným močením, bolestmi v oblasti hráze ( tj. perinea ) a dolní části kosti křížové, dále různým stupněm zhoršeného vyprazdňování, dysurií ( tj. obtížemi při močení ), nykturií ( tj. hojným močením během noci ), někdy makroskopickou hematurií ( tj. pouhým okem prokazatelnou přítomností krve v moči ) a často i artralgiemi ( tj. bolestmi v různých kloubech v těle ) a myalgiemi ( tj. bolestmi v různých svalech v těle ). Prostata při vyšetření pacienta konečníkem ( tj. při tzv. vyšetření per rektum ) je citlivá, dále prosáklá buď fokálně ( tj. pouze v určitém místě ) nebo difúzně ( tj. povšechně ), je tuhá a obvykle i nezvykle horká na pohmat. Infekce semenných váčků ( podrobně viz příslušná kapitola ) je málo častým onemocněním, jehož průkaz není možný běžnou technikou. Může způsobit příměs krve v ejakulátu ( tj. ve směsi spermatu a hlenovitého sekretu mužských pohlavních žláz ).

Rozpoznání / vyšetření

Zdraví muži a ženy mají moč v močovém měchýři za normálních okolností sterilní ( tj. bez přítomnosti bakterií ). Prostředí v močové trubici je normálně buď také sterilní, nebo může obsahovat malé množství gram – pozitivních mikroorganizmů  ( tj. bakterií, které se při mikrobiologickém vyšetření při speciální technice barvení podle Grama  neodbarvují alkoholem ), jako jsou například Staphylococcus epidermidis, Streptococcus species nebo laktobacily. Také bakteriální kultury nalézané při vyšetření pochvy obsahují podobné mikroorganizmy. Přítomnost gram – negativních mikroorganizmů ( tj. bakterií, které se při mikrobiologickém vyšetření při speciální technice barvení podle Grama  odbarvují alkoholem ) jak v prostředí močové trubice u mužů i u žen, tak v poševním prostředí, je vždy nenormální a může předcházet onemocnění zánětem močového měchýře ( tzv. cystitidou ).

Střední močový proud, z něhož vzorek moče je nejčastěji používán k mikrobiologickému vyšetření, musí být získán pečlivě a přesně. Kvantitativní bakteriurie ( tj. vyšetření moče na stanovení počtu přítomných bakterií ) je dobře dostupnou metodou, která poskytuje velmi cenné informace a při pečlivém provedení nejsou nutné další speciální odběrové techniky. Pokud jsou ve vzorku přítomny současně tři nebo více bakteriálních druhů ve větším množství, znamená to kontaminaci moče, ke které muselo dojít během odběru nebo při nevhodném skladování ( například při ponechání odebraného vzorku moče delší dobu při pokojové teplotě ) před vlastním kultivačním vyšetření ( tj. před mikrobiologickým vyšetřením moče, při kterém se na speciálních výživných půdách vypěstují kolonie eventuálně přítomných bakterií v odebraném vzorku moče ). Výjimku představuje vyšetření vzorku moče od nemocných s dlouhodobě zavedenými močovými cévkami.

Nejpřesnější metodou pro stanovení diagnózy infekce močových cest pomocí vyšetření kvantitativní bakteriurie je buď aspirační punkce močového měchýře provedená přes kůži v suprapubické oblasti ( tj. nad stydkou krajinou ), následovaná zavedením hadičky do močového měchýře u žen a odebráním vzorku moče nebo vyšetření středního proudu moče u mužů. Ačkoliv při zavádění cévky do močového měchýře mohou být „ vtlačeny“ bakterie z  močové trubice do močového měchýře, bakteriologický nález přítomnosti více než sta bakterií v 1 mililitru moči při pečlivém sterilním vyšetření obvykle již nasvědčuje pro infekci močového měchýře. U žen je potřeba v případě nálezu infekce dolních močových cest odlišit infekci poševní, infekci močové trubice a nebo močového měchýře. Při vyšetření se nejprve snažíme o naplnění močového měchýře  podáním dostatečného množství tekutin pacientovi. Dále je odebrán bez jakékoliv předchozí přípravy pomocí stěru sterilním zvlhčeným tamponem vzorek ze zevního prostředí pochvy k mikrobiologickému vyšetření.

Poté při asistenci zdravotní sestry je odebráno prvních 5 až 10 mililitrů moče při spontánním vymočení (  dbáme, aby se vzorek moči nekontaminoval zevním genitálem ), následně pacientka vymočí kolem 200 mililitrů a z tohoto množství je odebrán sběr na vyšetření bakteriologického nálezu z močového měchýře. Pokud bakteriologický nález poševního stěru výrazně převyšuje ostatní zjištěné bakteriologické nálezy ( tj. nálezy z močové trubice nebo ze středního močového proudu ) je velmi pravděpodobná diagnóza zánětu pochvy ( tzv. vaginitidy ). Podobně při převažujícím bakteriologickém nálezu v odebraném vzorku z močové trubice se jedná téměř jistě o zánět močové trubice ( tzv. uretritidu ), a při bakteriologickém nálezu větším než 10 000 bakterií v 1 mililitru moče získané odběrem ze středního proudu moče musíme uvažovat u nemocných se současně přítomnými manifestními klinickými příznaky o diagnóze zánětu močového měchýře ( tzv. cystitidě ) nebo o zánětu ledvinové pánvičky ( tzv. pyelonefritidě ). U mužů s infekcí dolních močových cest přichází v úvahu a je nutno rozlišit infekci močové trubice, infekci močového měchýře nebo předstojné žlázy ( tj. prostaty ). Před vyšetřením je třeba pacienta nejprve dostatečně zavodnit, aby měl pro vyšetření naplněný močový měchýř.

Poté musíme dezinfikovat zevní ústí močové trubice, pak se nemocný vymočí a prvních 10 mililitrů moče je odebráno na mikrobiologické vyšetření ( tento vzorek se bere jako reprezentativní pro prostředí močové trubice ). Z dalších asi 200 mililitrů moče je zachycen střední proud, který reprezentuje prostředí močového měchýře. Poté se nemocný předkloní a vyšetřující lékař zachytí po provedení masáže prostaty vylučovaný prostatický sekret na mikrobiologické kultivační vyšetření. Bezprostředně potom se pacient opět vymočí a prvních 10 mililitrů z této porce moče je zachyceno na vyšetření, jehož výsledek reprezentuje prostředí prostaty. Odebrané vzorky moče jsou ihned ochlazeny a bezprostředně kultivovány ( tedy naočkovány na výživné půdy a následně sledovány vypěstované kmeny bakterií ). Vyhodnocení výsledků probíhá podobně, jak bylo uvedeno při vyšetřování žen ( viz výše ). Pokud je největší bakteriologický nález ze vzorku z močové trubice, svědčí to pro onemocnění bakteriálním zánětem močové trubice ( tzv. uretritidu ).

Při nejvýznamnějším nálezu z prostatických vzorků diagnostikujeme zánět prostaty ( tzv. prostatitidu ). A pokud ve středním močovém proudu bakteriologický nález převyšuje hodnotu 10 000 bakterií na 1 mililitr moče a současně se u pacienta projevují klinické příznaky infekce močových cest, jedná se o zánět močového měchýře ( tzv. cystitidu ) nebo o infekci horních močových cest. V tomto případě musí být nemocný intenzivně léčen podáním příslušných antibiotik podle konkrétně stanovené citlivosti bakteriálního původce onemocnění a bakteriologické vyšetření by mělo být po čtyřech až pěti dnech znovu opakováno. Pokud nemocný trpí bakteriálním zánětem prostaty, může být močový nález po podání antibiotik negativní, avšak vyšetření prostatické tekutiny může prokázat choroboplodné mikroorganizmy. Znamená to, že bakteriální zánět prostaty nebyl doposud vyléčen. Normální necentrifugovaná moč získaná ze středního proudu moče nebo po zavedení cévky do močového měchýře obsahuje méně než 10 leukocytů na 1 mikrolitr moče. Pokud je jejich zastoupení větší, jedná se o tzv. leukocyturii nebo dále pak o pyurii ( tj. přítomnost hnisu v moči ).

Přesnější je stanovení mikroskopické než pouze orientační vyšetření testovacím proužkem. Mikroskopická bakteriurie ( tj. přítomnost bakterií v moči prokazatelná mikroskopicky ), která se nejčastěji vyšetřuje mikroskopicky pomocí speciálního barvení podle Grama, je zjišťována v necentrifugované moči u více než 90 procent pacientů s infekcí dolních močových cest, když bakteriurie přesahuje hodnotu 100 000 bakterií v 1 mililitru moče. Mikroskopický nález je naopak většinou negativní, jestliže se hodnota bakteriurie  pohybuje mezi 100 a 10 000 v 1 mililitru moče. Pro stanovení diagnózy akutního bakteriálního zánětu prostaty je důležité bakteriologické vyšetření vzorku tekutiny získané po vymasírování prostatického sekretu.  Pro nebezpečí vzniku bakteriémie ( tj. průniku a rozšíření bakterií v krevním řečišti ) by lékař neměl provádět masáže akutně zánětlivě postižené prostaty, pokud není stabilizovaná krevní hladina účinného antibiotika. Pokud akutní zánět močového měchýře bezprostředně doprovází akutní zánět prostaty, bakteriální původce onemocnění může být zachycen při bakteriologickém vyšetření moče.

Rentgenové vyšetření s nitrožilním podáním rentgenkontrastní látky a následně s provedením opožděných snímků, které se nazývá intravenózní vylučovací urografie, by mělo být provedeno vždy při vyšetřování mužů s přítomnými manifestními klinickými příznaky močové infekce a také při vyšetřování žen s opakovanými infekcemi močových cest. Vylučovací urografie je nezbytná k vyloučení nebo průkazu vrozených abnormalit močových cest, kamenů v močových cestách ( tzv. urolitiázy ), obstrukční uropatie ( tedy výskytu překážky v močových cestách ) nebo jiné možné příčiny recidivujících infekcí močových cest.

Opakované vyšetření by se mělo indikovat spíše výjimečně. Vyšetření vylučovací urografií má zvláštní význam, pokud je podezření na onemocnění pyelonefritidou ( tj. zánětem ledvinové pánvičky ) nebo je třeba bez katetrizace ( tj. bez nutnosti zavést cévku do močového měchýře ) vyšetřit u mužů močové reziduum ( tj. vyšetření, zda po vymočení zůstává v močovém měchýři určité zbytkové množství moče ). Toto vyšetření ale nemá větší význam u nekomplikovaného zánětu močového měchýře u žen. Velmi vzácně je indikována tzv. retrográdní pyelografie ( tj. rentgenové vyšetření, při kterém je rentgenkontrastní látka podána zdola zavedenou trubičkou přes močovou trubici, močový měchýř a močovod přímo do ledvinové pánvičky ).

Mikční cystoradiografie ( tj. rentgenové vyšetření s podáním rentgenkontrastní látky do močového měchýře sledující její vylučování při močení ) má význam zvláště u dětí při vyšetření vezikoureterálního refluxu ( tj. situace, kdy moč z močového měchýře proniká zpět do močovodu ), a může také pomoci při diagnostice zúžení ( tzv. striktury ) močové trubice nebo chlopní, které zabraňují zpětnému toku moče. Tzv. retrográdní ureterografie ( tj. vyšetření močovodů s podáním rentgenkontrastní látky pomocí cévky zavedené přes močovou trubici a močový měchýř do močovodů ) má svůj význam při vyšetření u mužů a u žen s podezřením na striktury ( tj. zúženiny ) močovodů, divertikly ( tj. výchlipky ) močovodů nebo píštěle. Cystoskopie ( tj. přímé vyšetření močového měchýře endoskopickou metodou ) může pomoci v případech, kdy močová infekce přestává odpovídat na přiměřenou adekvátní léčbu.

Zajímá Vás více? Pokračujte také na informačním webu musimcasto.cz

Léčba

Obstrukční uropatie ( tj. existence překážky v močových cestách ), anatomické abnormality a neuropatické  poruchy  urogenitálního  traktu  ( tj. poruchy  močového  a pohlavního systému způsobené nervovými poruchami ) vyžadují často chirurgickou nápravu. Drenáž moči punkčním katétrem při obstrukční uropatii výrazně zlepší léčebnou prognózu močové infekce. V případech existence abscesů ( tj. dutin vyplněných hnisem ) v ledvinové kůře nebo tzv. perinefritických abscesů je nezbytné provést vyprázdnění hnisu a drenáž abscesových dutin chirurgickou technikou. Instrumentální vyšetření ( tj. vyšetření pomocí pomůcek ) dolních močových cest při probíhající močové infekci by mělo být odloženo do doby sterilizace močového nálezu dosažené nasazením vhodné antibiotické léčby. Jedině tak se můžeme bezpečně vyhnout bakteriémii ( tj. průniku bakterií a jejich rozšíření v krevním řečišti ) s  následným septickým šokem ( tj. šokovým stavem vyvolaným otravou krve způsobenou bakteriemi rozšířenými v krevním řečišti ).

Před zahájením antibiotické léčby jak nekomplikované, tak i komplikované močové infekce by měly být známy existující závažné změny zdravotního stavu pacienta ( a sice anatomické změny močového systému, existující neurologické poruchy, těhotenství, onemocnění cukrovkou, eventuální přítomnost imunosuprese – tj. potlačené obranyschopnosti organizmu apod. ), které mohou léčbu významně ovlivnit. K zahájení léčby nekomplikované infekce lze použít řadu různých  antibiotik. Dávkování antibiotik musí být pochopitelně upraveno v případě, jestliže jsou ledvinové funkce sníženy. Tradiční léčba představuje podávání antibiotik ve formě tablet ústy po dobu 7 až 10 dní. Akutní zánět močového měchýře představuje povrchní infekci, která může být vyléčena i jedinou ústy podanou dávkou účinného antibiotika ve formě tablet nebo jedním výplachem močového měchýře roztokem s antibiotiky. Protože léčebný postup s podáváním jedné dávky antibiotik ukazuje o něco nižší účinnost, než má tradiční léčba, měl by být ponechán pouze pro pacienty s onemocněním nekomplikovanou močovou infekcí a menším rizikem následného rozvoje klinicky němé infekce horních močových cest. Nejčastěji užívanými léky jsou cotrimoxazol, trimethoprim a nitrofurantoin, které jsou pro malý výskyt opětovného vzplanutí infekce srovnatelné s ampicilinem.

Třídenní podávání amoxicilinu, cotrimoxazolu, trimethoprimu nebo doxycyklinu je stejně účinné jako podávání dlouhodobější. Je však levnější a má méně nežádoucích účinků. Při komplikujících faktorech má být léčba prodloužena nad 7 dní. Bakteriologické kontroly po ukončení léčby antibiotiky se provádějí spíše výjimečně, touto výjimkou jsou zpravidla nemocní s přetrvávajícími manifestními klinickými příznaky infekce močových cest a dalšími komplikujícími faktory. Dlouhodobá profylaxe podáváním antibiotik je vhodná u pacientů, kteří mají více než 2 ataky infekce močových cest v průběhu jednoho roku. Celková cena takové léčby za 1 rok dosahuje pouze čtvrtinové ceny za léčbu tří až čtyř infekčních atak v průběhu jednoho roku. Profylaktický ( tj. preventivní ) režim zahrnuje podávání antibiotika cotrimoxazolu ( což je kombinované léčivo obsahující trimethoprim 40 miligramů a sulfametoxazol 200 miligramů ), nebo nitrofurantoinu ( v dávce 50 až 100 miligramů ) nebo samotného trimethoprimu ( v dávce 100 miligramů ), které je podáváno 1krát denně nebo 3krát týdně nebo vždy po sexuálním styku.

Tato profylaxe může vysoce významně snížit četnost výskytu opakování infekce ( a to téměř k nule ). Při dlouhodobém podávání nitrofurantoinu byly v jedné studii popsány nežádoucí reakce včetně nejzávažnější komplikace smrtelného intersticiálního zánětu plic. Pokud není odstraněna existující překážka v močových cestách, odpovídají komplikované infekce dolních močových cest na podanou antibiotickou léčbu pouze přechodně, a to zpravidla jen několik dní. Proto má být použití vysoce účinných antibiotik rezervováno výhradně pro akutní epizody zánětu, abychom předešli eventuálnímu vypěstování na antibiotika rezistentních mikrobiálních kmenů. Antibiotika ze skupiny aminoglykozidů mají být nasazována pouze podle mikrobiologicky stanovené citlivosti bakteriálního původce infekce na tato antibiotika, protože často zpravidla následuje zkřížená rezistence bakterií i na ostatní antibiotika. Po počáteční útočné léčbě je možné přejít – na základě stanovené mikrobiální citlivosti – po 7 až 10 dnech léčby na použití některých méně toxických antibiotik.

Jestliže se často opakují septické stavy ( tedy stavy otravy krve způsobené účinkem bakterií, které kolují v krvi pacienta ), je možné potlačit bakteriurii ( tj. přítomnost bakterií v moči ) podáním antibiotika nitrofurantoinu, cotrimoxazolu nebo samotného trimethoprimu. Tzv. symptomatická léčba je užívána k potlačení manifestních klinických příznaků infekce přítomné v dolních močových cestách. Za tímto účelem lze využít řadu pomocných léků, především spazmolytika ( tedy léky, které uvolňují stažení hladkých svalů v organizmu ) nebo mírná lokální anestetika. Význam může mít i ústy podávaný  NaHCO3 ( tj. natrium bikarbonát ), který způsobuje následnou alkalizaci moče ( tj. podáním léku natrium bikarbonátu dosahujeme posun pH moči do zásaditých hodnot ). Tyto a podobné léky lze použít spolu se specifickou antimikrobiální léčbou, a sice hned od prvních dnů od objevení se příznaků infekce močových cest. Lze je samotné použít i za situace, kdy je sice bakteriologický nález v moči negativní, ale pacient má manifestní klinické příznaky infekce dolních močových cest.

Chronická klinicky němá bakteriurie ( tedy přítomnost bakterií v moči ) byla dříve nazývána tzv. asymptomatickou bakteriurií neboli signifikantní bakteriurií u asymptomatických pacientů. Klinicky němá bakteriurie je vzácná u mužů a měla by být vždy výzvou k podrobnějšímu vyšetření močových cest zaměřenému na odhalení eventuální obstrukce ( tj. překážky ) v močových cestách , nebo zánětu prostaty ( tj. prostatitidy ) nebo hematogenního rozsevu bakterií ( tj. rozšíření bakterií v organizmu pacienta jeho krevním oběhem ). Výskyt asymptomatické bakteriurie je okolo jednoho procenta u dívek ve školním věku a zvyšuje se s věkem a sexuální aktivitou. S výjimkou těhotenství, kdy je léčba indikována k prevenci akutní bakteriální pyelonefritidy, jednoznačný přínos záchytu této bakteriurie nebyl nikdy prokázán. Léčebný postup většinou zahrnuje dobu 7 až 10 dní při podání vhodného antimikrobiálního preparátu ve formě tablet ústy.

Léky, jejichž podání bychom se měli rozhodně vyhnout u žen během těhotenství, zahrnují antibiotika tetracykliny, cotrimoxazol, nitrofurantoin a chinolony ( například ciprofloxacin nebo norfloxacin ). Pokud se infekce opakuje i po dvou nebo třech léčebných kúrách, je možné dále postupovat dvěma způsoby: buď léčit pacienta pouze během symptomatických epizod  ( tedy v období manifestních klinických příznaků infekce v dolních močových cestách ) nebo preventivně po dobu několika měsíců podávat pravidelně antibakteriální profylaxi antibiotiky nitrofurantoinem, cotrimoxazolem ( což je kombinovaný lék obsahující trimethoprim a sulfamethoxazol ), nebo samotným trimethoprimem. Léčba zánětu předstojné žlázy ( tzv. prostatitidy ) a zánětu semenných váčků ( tzv. epididymitidy ) je uvedena podrobně v příslušných kapitolách.

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.

0
1Ota Veverka19. 9. 2012 7:37:31
Dobrý den.
Mám do detailů všechny příznaky, které zde popisujete. Je mi jasné, že to musím urychleně léčit, Mám ale problém, bydlím v Kambodži a lékařské vyšetření si momentálně nemohu dovolit (nejméně 1000 USD). Píšete o třech lécích cotrimoxazol, trimethoprim a nitrofurantoin. Pravděpodobně je mohu koupit ve zdejší lékárně, ale není mi zcela jasné, jak je užívat, kolikrát denně a jak dlouho. Vím, že je to riziko, ale nemám na výběr. Musím to zkrátka zkusit zarazit a koncem října zaletět do Česka na pořádné vyšetření a pravděpodobnou operaci, protože tím zúžením močovodu trpím už několik let po operaci ledvinové koliky. Děkuji za odpověď.
0
2Jitka5. 10. 2014 21:35:15
Já jsem si se záněty močových cest už užila své, ale jelikož už se mi tak nějak podařilo vypozorovat pro mě nebezpečné situace, snažím se jim vyvarovat a celkem se mi tak daří se vyhýbat i zánětům. Zjistila jsem, že nejhorší je pro mě kupříklad pohlavní styk, po sexu jsem téměř vždy do druhého dne dostala zánět močáku. Dalším nebezpečím je klasické sezení na studeném povrchu, kam ale, po mé zkušenosti, patří například i kožená lavička u doktora nebo dřevěné či plastové sedačky v MHD (které si všichni chválí, jak se krásně udržují a jsou mnohem hygieničtější). Díky tomu jsem už teď poměrně dlouhou dobu bez zánětu, ale i přes to mám doma vždycky v záloze nějaký urologický čaj, brusink a nějaký podpůrný lék jako je uroval akut nebo něco jiného volně prodejného, protože zárukou úspěšného vyléčení bez antibiotik je podle mě včasné podchycení toho zánětu.
0
3Vendy9. 10. 2014 18:02:52
Dobrý večer, já osobně se rozhodně můžu přidat ke konzumentům Urovalu Manosa Akut od Valosunu s tím že už mě opravdu nebalily opakovaně s vracející záněty a hlavně neustálé požírání ATB od doktora, chtěla jsem už konečně mít pokoj!!! Potom jsem hledla na internetu a vyšel mi z toho protě tenhle přípravek, naštěstí fakt pomohl!!! Užívám ho vpodstatě jako prevenci a je to OK

Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události