Kašel a chrchlání - kdo to nezná. Bronchitida, tedy zánět sliznice, která pokrývá průdušky, je častým onemocněním v mládí i stáří. Především v zimních měsích, když koluje mnoho virů a dýchací cesty jsou napadány chladným vzduchem.
Téměř každý 5. obyvatel České republiky trpí bronchitidou v chronické formě. Podle definice se mluví o chronické bronchitidě tehdy, když se kašel a chrchlání objevovalo ve dvo po sobě jdoucích letech minimálně třikrát ročně. To je často označováno jako „kuřácký kašel“ a hodně lidí ho nebere vážně vůbec nebo příliš pozdě.
Průdušky jsou větve průdušnice, která se táhne od krku dolů do hručního koše. Tam se rozděluje na pravou a levou hlavní větev, které zásobují vždy odděleně pravé a levé „křídlo plic“ vdechovaným vzduchem. Hlavní průdušky se rozvětvují ve stále menší průdušinky, lalokové průdušky a dílčí průdušky. Ještě tenčí rozvětvení jsou nazývána bronchioli. Na konci těch nejtenčích a nejmenších bronchiol se nachází plicní sklípky nebo též alveoly. Plicní sklípky jsou obklopeny krevními kapilárami (vlásečnícemi).
V alveolách se provádí výměna plynů. Protékající krev přijímá kyslík ze vdechovaného vzduchu a vylučuje oxid uhelnatý s vydechovaným vzduchem. Buňky sliznice, které vystýlají průdušky, obsazují malé, pohyblivé třepetavé chloupky. Tyto chloupky se třepetají neporušené v opačném směru proti vdechovanému vzduchu a mají úlohu, odstranit z dýchacích cest částečky prachu a jiná cizí tělíska. Dojde-li k zánětu sliznice průdušek nebo bronchiol, je narušena citlivá rovnováha a následkem mohou být potíže s dýcháním popř. následná onemocnění dýchacích cest. Podle jejího průběhu odlišujeme akutní, náhle se vyskytující a ve většině případů vyléčitelnou bronchitidu od bronchitidy chronické.
Definice chronické bronchitidy obsahuje v průběhu dvou let periodu alespoň tříměsíčního kašle ročně. Bagatelizace této chronické bronchitidy jako „kuřáckého kašle“ není oprávněná, neboť v mnohých případech má vážné příčiny, které by se měly bezpodmínečně důkladně vyšetřit nebo vyloučit. Za akutní bronchitidu jsou zodpovědné především virové infekce (respiratorní viry jako Adeno-, Coxsackie-, Echo- nebo myxoviry). Bronchitida se může vyskytnout také při chřipkovém onemocnění, které je zapříčiněno rovněž viry. Většinou je přitom zánětem zasažena také průdušnice (trachea), tzn. Tracheo-bronchitida. Navíc může bronchitida vzniknout i v rámci jiných onemocnění, např. při spalničkách, černém kašli nebo tyfu. Plísně jako Candida albicans mohou u pacientů s oslabenou imunitou vést i k takzvané Sorbronchitidě. Vdechováním jedovatých plynů nebo kouře může vzniknout rovněž akutní bronchitida, která může mít při zátěži za následek navíc i poškození plicní tkáně. Chronická bronchitida je vůbec nejčastějším chronickým onemocněním dýchacích cest. Bezmála každý 5. Obyvatel ČR jí trpí. Většinou je podporována trvalým vdechováním škodlivých látek ba dokonce je jimi vyvolávána.
Příčina číslo 1 je kouření cigaret!
Odhaduje se, že asi 50% kuřáků nad 40 let trpí chronickou bronchitidou. Vedle toho je za to zodpovědné také silné znečištění ovzduší např.) na pracovišti prostřednictvím výfuků nebo prachu (dioxid síry, ozón, dioxid uhelnatý) zřídka jde o vrozené poruchy látkové výměny se zvýšenou náchylností k infekci (např. mukoviscidóza) nebo ještě řidčeji o určitá onemocnění z nedostatku enzymů (nedostatek 1-antitrypsinu). Jedovatými látkami vzniká chemické podráždění a následně i chronický zánět průduškové sliznice.
Sliznice průdušek se zahušťuje a dochází k poškození jejich buněk. Jemné chloupky, které by měly pomoci odstraňovat částečky prachu, jsou ve své funkci omezovány. Dá se dokázat, že cigaretový kouř již ve zdravých plicích omezuje výkon třepetavých chloupků asi o 50%. Navíc ještě tím dráždí mnohonásobně nahromaděná cizí tělíska sliznici. Následkem toho je zvýšená produkce hlenu. Neboť již chloupky nejsou plně funkční, nemůže již být také hlen efektivně „odtransportován“. Malé průdušky se vazkým hlenem ucpou. Následkem je zničení buněk sliznice a stejně tak i poškození průduškové stěny a plicních sklípků.
Při akutní bronchitidě si většina pacientů stěžuje na silné dráždění ke kašli a později také na bolest v hrudním koši, na velmi tuhý, šlemovitý hlen, horečku a bolesti hlavy. Těžká infekce může vyvolat klasické chřipkové symtpomy jako rýmu, bolesti v krku a údů.
Chronická bronchitida je charakteristicky doprovázena kašlem a šlemovým hlenem. Většinou si pacienti stěžují především na mučivý kašel v ranních hodinách. Šlem nacházející se v průduškách je vazký a tím i těžce vykašlatelný. Tento tzv. „kuřácký kašel“ je tolerován často léta, aniž by pacienti vyhledali lékaře. Při vytrvalé konzumaci cigaret se může onemocnění masivně zhoršit. Poškozením průduškové sliznice v důsledku chronického zánětu se ztenčuje stěna průdušek. Tak již nemohou malé průdušky během výdechu čelit tlaku v hrudní oblasti a hroutí se, kolabují. Dochází k uzavření (obstrukci) těch nejmenších plicních průdušinek.
Vzduch v plicních sklípcích tedy nemůže již být vydechován, následkem je nadýmání a přefukování alveol. Tato stádium se označuje jako chronicky obstruktivní bronchitida. Tyto změny omezují příjem kyslíku do krve. Pacienti si stěžují na zvýšenou dušnost, zpočátku jen při námaze, potom ale také v klidu a na všeobecné snížení výkonu. Přefukováním plicních sklípků vzniká tzv. plicní emfyzém. Jako takový se označuje trvalé přetahování a tím i ničení plicních sklípků a jiných částí plicního tkáně. Doprovodným poškozením tkáně se zvyšuje krevní tlak v plicním oběhu, a vzniká přibývající omezení srdeční funkce. Následkem je pokročilá dušnost i v klidu.
Plíce poškozené akutní nebo chronickou bronchitidou jsou náchylnější k přídatným infekcím. Častou komplikací je tedy hnisavá bronchitida. Zřejmým znakem je pro ni hnisavý, kalný, žluto-šedý hlen. Pokračuje-li zánět dál, může vzniknout i zápal plic.
Zvláště při chornické bronchitidě je vznik plicního emfysemu a doprovodných dýchacích a srdečních obtíží onemocněním, které by se mělo brát vážně. Pokud se později nevyléčí úplně, platí na počátku chronické bronchitidy zavedení úspěšných léčebných opatření, aby se zamezilo dalšímu zhoršení.
Pacienti s chronickou bronchitidou trplí navíc zvýšeným rizikem onemocnění zhoubným plicním nádorem.
Užívání nikotinu po léta či desetiletí má rakovinotvorný účinek. Čisticí funkce plic je chronickým poškozením třepetavých vlásečků narušena, takže škodlivé látky nemohou být úplně „odtransportovány“. Trvalý zánět vede ke zdegenerování buněk průduškové stěny a následně ke vzniku zhoubného nádoru, většinou tzv. karcinomu destičkového epitelu.
Důkladné dotázání se ošetřujícího lékaře a tělesná prohlídka s poslechem plic udávají první odkazy na správnou diagnózu. Chronická bronchitida existuje jen tam, kde se vyskytly klasické symtomy jako kašel a chrchlání v období dvou po sobě jdoucích let minimálně tři měsíce v roce. Rengenový snímek nevykazuje při nekomplikované bronchitidě žádné změny. Jen při dodatečném bakteriálním zánětu nebo při výše popsaných dýchacích a srdečních změnách se na rentgenovém snímku objeví nápadnosti jako např. znaky přefouknutých plic nebo srdečního selhání.
Vyšetření hlenu (diagnostika hlenu) umožňuje, zvolit správný lék k léčbě eventuální infekce způsobené bakteriemi nebo plísněmi. Přezkoušení funkce plic, tzn. měření proudu vzduchu i celého objemu plic, poskytne informace o stavu plic a dýchacích cest.
Při pokračující chronické bronchitidě podává informaci o stavu funkce plic a slouží také jako průběhové vyšetření. Pacienti si mohou sami doma změřit jednosekundovou kapacitu, tedy maximální objem vydechovaného vzduchu za sekundu měřeného tzv. „flow-metrem“ a tedy tak kontrolovat momentální stav svých plic.
Diagnóza „chronická bronchitida“ je v principu výluková diagnóza. Nejprve se musí vyloučit všechny ostatní nemoci přicházející v úvahu, neboť neexistují žádné jednoznačné symptomy a za klasickými ,ale relativně nespecifickými obtížemi by se mohla skrývat také jiná onemocnění.
Terapie akutní bronchitidy tkví při čistě virové infekci v podávání léků uvolňujících hlen. Na jedné straně jsou k dispozici tzv. sekretolytika (např. ambroxol nebo heřmánkový olej, který se inhaluje), které vyvolávají produkci méně vazkého hlenu. Na druhou stranu jsou nasazována mukolytika (např. N -Acetylcystein), která pomáhají proměnit právě se vytvářející vazký hlen v kapalinu. K tomu by měli mít pacienti u sebe dostatek tekutin, aby se umožnilo zkapalnění hlenu. Neboť akutní bronchitida se často vyskytuje v rámci chřipky, jsou doprovodné symtomy jako horečka, bolesti údů ošetřovány tomu odpovídajíc.
Antibiotika jsou nutná jen tehdy, pokud se bronchitida nelepší sama od sebe nebo hrozí-li bakteriální zápal plic. Je-li akutní bronchitida následkem vdechnutí jedovatých plynů, musí být pacient přijat na pozorování do nemocnice, neboť také hodiny po vdechnutí se mohou vyskytnout životunebezpečné komplikace.
Při léčbě chronické bronchitidy platí hlavně vyvarovat se spouštěčů onemocnění. To znamená především: konec s kouřením. Ale také je nutné se vyvarovat jedovatých výparů např. na pracovišti, pokud již člověk nechce obtíže zhoršovat. To může znamenat za jistých podmínek i změnu pracovního místa, ale jen tak se dá vyvarovat dalšího zhoršení.
Přidá-li se bakteriální infekce, musí být ošetřena antibiotiky závisle na bacilu. Vyskytnou-li se dýchací obtíže, jsou léčeny podle stádia onemocnění různými léky: ß2-Sympathomimethika (např. Fenoterol, Salbutamol, Terbutalin) jsou nasazeny již v počátečním stádiu. Způsobují rozšíření průdušek a tak pomáhají zabránit přefukování plicních sklípků a tím i vzniku plicního emfysemu. Theophyllin působí rovněž na rozšiřování průdušek.
Preparáty obsahující Cortison jsou nabízeny jednak jako inhalační sprej, jednak ve formě tablet. Jsou nasazeny většinou teprve v pokročilém stádiu. Mají účinek brzdící zánět a zabraňují návyku na ß2-Sympathomimetikum. Aby se zabránilo následné infekci plic, měli by se pacienti s chronickou bronchitidou nechat očkovat před začátkem chladného ročního období proti chřipce. Neboť se chřipkové viry mohou měnit ve své struktuře, musí být ochranné očkování opakováno každý rok. K tomu by se měli pacienti s dále pokračující bronchitidou stranit davu lidí, protože také zde vzniká riziko zvýšené infekce. K dispozici je také ochranné očkování proti pneumokokům, které je doporučeno zejména pro starší 60-ti let. Tyto bakterie jsou rovněž častými spouštěči zápalu plic (pneumonie). Včasným očkováním se dá snížit nebezpečí pneumokokové pneumonie.
V mnohých případech může sport výrazně zlepšit zdravotní stav pacienta a zachovat i schopnost výkonu. Předtím by se ale měl každý zeptat ošetřujícího lékaře, jak dalece se smí zatěžovat.
Neboť ca. 90% případů chronické bronchitidy je vyvoláno dlouholetým kouřením, je tou nejlepší prevencí, vůbec s kouřením nezačínat nebo s ním co nejrychleji přestat. Pracuje-li člověk s jedovatými látkami nebo je-li vystaven silnému znečištění ovzduší, měl by nutně dodržovat předepsaná ochranná pracovní opatření a užívat ochranné masky.
Trpí-li pacient již symtomy chronické bronchitidy, měl by ji naléhavě léčit, aby se neobjevilo žádné další zhoršení potíží.
Nezřídka onemocní děti v prvních třech letech života tzv. obstruktivní bronchitidou. Ta je vyvolána viry a je doprovázena více či méně silnou dušností. Děti mají v důsledku zánětlivého tvoření hlenu na průduškách zhoršený výdech - srovnatelné s astmatickými pacienty. Potřebují často také léky uvolňující hlen a rozšiřující průdušky. Většinou ztratí sklony ke zužování průdušek s přibývajícím věkem.
Jen v ojedinělých případech se rozvine obstruktivní bronchitida v astma (astma bronchiale), které potom vyžaduje znalecké, pravidelné posouzení zkušeným dětským lékařem.