Čeleď: Brukvovité (Brassicaceae)
Lidově se název rostliny komolí také na chřen. Tato vytrvalá bylina, charakteristická svým mohutným kořenem ve tvaru válce, je původem z jihovýchodní Evropy. Postupem času se rozšířila do celé Evropy, Severní Ameriky i dalších oblastí a jako léčivou bylinu i kořenovou zeleninu ji pěstovaly desítky generací našich předků. Z mohutného kořene ve tvaru válce vyrůstá listová růžice. Velké listy mají kopinatý až vejčitý tvar, jsou řapíkaté a jejich okraj je vroubkovaný. Lodyhy s květy mohou dorůstat až do výšky 2 metrů a mají střídavé listy. Na svém konci se lodyhy rozvětvují a nesou hrozny hustých malých a voňavých květů bílé barvy. Z nich pak vyrůstají plody ve tvaru kulatých šešulek, avšak v tuzemských klimatických podmínkách se většinou vůbec nevytvoří. Křen se v tomto případě rozmnožuje prostřednictvím kořenových úlomků či podzemních výběžků.
Díky svému postupnému rozšíření z jihovýchodní Evropy dnes roste prakticky všude po Evropě i Severní Americe. Na některých místech, především dříve osídlených, se vyskytuje i ve formě plevele.
Roste na zahrádkách, vodních březích, houštinách či hlinitých půdách, jako je chmelnice. V tuzemsku je pěstován především v Polabí, Kutnohorsku a Čáslavsku.
Pro léčebné účely a potravinářský průmysl se používá především kořen, a to dvouletých rostlin. Sbírá se na podzim od září do listopadu, ale také na jaře (březen až květen). Kořeny dostaneme opatrně ze země pomocí rýče, důkladně je očistíme a uchováváme na chladném a vlhkém místě. Uložit je můžeme i v písku do sklepa.
Nejvýznamnější látku křenu selského představuje thioglykosid, který se štěpí na cukry a izothiokyanáty neboli hořčičné silice, které působí fytoncidně. K tomuto štěpení dochází například při strouhání křenu či jiném porušení pletiva za působení enzymu myrozinázy. Křen obsahuje také vysoké množství vitaminu C, jehož má ve stejné míře jako například pomeranče, a dokonce 2krát více než citrony.
Jeho léčivé účinky v současné době využívá jen praxe lidového léčitelství, ne farmaceutický průmysl. Křen podporuje chuť k jídlu, příznivě působí na trávicí soustavu, je močopudný a pomáhá odkašlávání. Dávky křenu by však neměly být vysoké, jinak hrozí podráždění sliznice žaludku. Tato rostlina má preventivní účinky u bakteriálních, ale i některých virových onemocnění, obdobně působí proti prvokům a houbám. Působí fytoncidně, což lze dokázat například při nakládání červené řepy: Pokud k ní přidáme kolečka křenu či křen strouhaný s jablky, výsledná směs je méně ohrožena plísní. Nastrouhaný křen s jablky, stejně jako křenovou šťávu či strouhaný křen s cukrem, lze uchovávat poměrně dlouhou dobu v uzavřených sklenicích.
V dřívějších dobách bylo použití křenu také zevní, kdy se pokládal na revmatismus a omrzliny. Vyráběly se i křenové placky, které se, stejně jako ty hořčičné, zabalí a přiloží na dané místo. To se poměrně rychle prokrví a revma odezní.
Emailu
Zaregistrovat se
