Studie ukázala, že vakcíny nezpůsobují autismus

Vakcína MMR je kombinovaná živá vakcína obsahující oslabené viry spalniček, příušnic a zarděnek (anglicky Measles, Mumps, Rubella).

Časopis The Journal of the American Medical Association (JAMA) publikoval největší kohortovou studii, o které si můžete přečíst zde. “Průzkumy mezi rodiči, kteří mají dítě s autismem, ukazují, že řada z těchto rodičů věří, že vakcína MMR rozvinutí této poruchy pomohla,“ uvádí studie. „Vědomí, že v rodině, kde už jedno dítě autismem trpí, je větší šance, že jím bude trpět i druhé, a to může vést rodiče k tomu, aby od očkování mladšího dítěte upustili.“ Vědci se pokusili zvýšit šanci na zachycení spojitosti mezi vakcínou a autismem tím, že se studie účastnilo 95 tisíc dětí narozených mezi lety 2001–2007 a majících staršího sourozence.

Výsledky studie ukázaly, že neexistuje statistická souvislost mezi autismem a vakcínou MMR. Dokonce ani u dětí, které mají staršího sourozence s autismem a které tak mají větší pravděpodobnost být touto nemocí postiženi. Rozvinutí symptomů autismu bylo stejně pravděpodobné u očkovaných i neočkovaných dětí. Ovšem děti, které mají staršího sourozence na autistickém spektru, mají vyšší pravděpodobnost, že se u nich také projeví autismus a to s 6,9% oproti 0,9%.

„Není žádný důvod se domnívat, že mezi vakcínou a autismem existuje jakákoli souvislost.“ Komentuje studii Bryan King, lékař a psycholog ze Seattlu, a dodává: „Pokud bychom se dívali na data, mohli bychom nesprávnou analýzou dospět k tomu, že mezi dětmi, které vakcínu dostaly, je menší podíl dětí s autisty, nikoli větší.“ Je to tím, že děti se starším sourozencem autistou, dostanou kvůli strachu rodičů méně často očkování, ale zároveň je u nich větší šance, že budou na autistickém spektru jako jejich sourozenci. „Ale jediný závěr, ke kterému na základě dat můžeme dojít, je, že není žádný důvod se domnívat, že mezi vakcínou MMR a rozvojem autismu existuje jakákoli souvislost.“

Jak vlastně vznikla tato domněnka?

Britský lékař Andrew Wakefield ve spolupráci s dalšími autory vydal v únoru 1998 studii v lékařském časopise The Lancet, ve které se zabýval dětmi se zažívacími problémy a poruchami chování – nejčastěji autismem. V článku označili lékaři některých dětí vakcínu MMR za původce autismu. Wakefield tehdy výsledky studie okomentoval: „Je urgentně potřeba se tímto problémem zabývat, aby se zjistilo, jestli za tyto problémy u tohoto malého vzorku může vakcína MMR.“

Ačkoliv nešlo o srovnávací studii, výsledky byly sporné a studie byla v roce 2010 stažena, následky jsou patrné dodnes a řada rodičů jim věří. Již v roce 2004 se ukázalo, že hlavní autor Wakefield byl ve střetu zájmů. Spolupracoval na patentu na konkurenční vakcínu a za pomoc při právním poradenství v případech proti vakcíně MMR bral v přepočtu miliony korun. Toto nepřiznal vedení The Lancet a asi ani svým kolegům, jelikož někteří z nich se od studie později distancovali. Studie byla stažena, jelikož se několik klíčových tvrzení ukázalo jako nepravdivých – především formulace týkající se výběru dětí a tvrzení o schválení studie etickou komisí.

Od roku 1998, kdy byla studie vydána, proběhla řada dalších, které prokázaly, že vakcíny nezpůsobují autismus. Přesto Wakefieldovy teze stále přežívají v podvědomí veřejnosti.