Laryngoskopie se užívá k diagnostice chorob oblasti hrtanu a řadíme ji mezi nejdůležitější metody vyšetření v oblasti ORL lékařství. Jde o zastřešující pojem, který ve skutečnosti obsahuje různé metody, které mají různou techniku i nástroje, či přístroje, kterými jsou prováděny. Laryngoskopii v základu rozdělujeme na dva typy, přímou a nepřímou.
Jde o jednoduché vyšetření, kdy lékař využije zrcátka vloženého do zadní části dutiny ústní a díky jeho sklonu a umístění je schopen přímo vidět hrtan i hlasivky.
K tomuto vyšetření již potřebuje lékař speciální endoskopické přístroje. Tyto přístroje přenáší obraz pomocí optických vláken a disponují vlastním zdrojem světla, lékař je také schopen pomocí tohoto přístroje odebrat vzorky případné podezřelé tkáně. Laryngoskopické přístroje jsou dvou typů a to flexibilní (ohebné) a rigidní (neohebné).
Před laryngoskopickými vyšetřeními obou typů by neměl pacient jíst ani kouřit. Mnohdy je vyšetření, i nepřímé laryngoskopie, prováděno v lokálním znecitlivění, v případě vyšetření rigidním laryngoskopickým přístrojem je často vyžadována celková anestezie.
Vzhledem k tomu, že laryngoskopie je vyšetření oblasti hrtanu, je nasnadě jeho využití při podezření na onemocnění právě této oblasti. Mezi taková onemocnění patří například záněty hrtanu, akutní epiglotitida, dlouhodobější chrapot, kdy nám není známá příčina a s ním související uzlíky na hlasivkách, nebo v krajním případě rakovina hrtanu.
Jaká rizika a nevýhody nese laryngoskopie? V první řadě existuje riziko uzávěru dýchacích cest a udušení, toto riziko se vyskytuje hlavně u závažnějších forem akutního zánětu hrtanu, při kontaktu vyšetřovacích nástrojů s podrážděným hrtanem může totiž dojít k tzv. Laryngospasmu (náhlý stah svaloviny hrtanu). Další riziko je riziko krvácení, které se objevuje pokud je vyšetření spojeno s odběrem biopsie. Posledním možným rizikem je poranění zubů, sliznice úst, nebo nosohltanu a to obzvláště při užití rigidního (neohebného) laryngoskopického přístroje.
Emailu
Zaregistrovat se
