Svědí-li nás něco na kůži, poškrabáme se. Svědění neboli pruritus je sice mírnější než bolest, ale zato ho lze hůře léčit a navíc můžeme škrabáním zanést infekci, což se projeví ještě intenzivnějším svěděním.
Svědění nastává při uvolnění histaminu, jenž je produkován zánětlivými buňkami.
Příčiny
Mezi nejčastější příčiny svědění patří především alergie na léky či chemické látky, alergie vyvolaná hmyzím bodnutím, dále atopický ekzém, infekční vyrážky a kopřivka. Po svědění se objevují lineární
škrábance u svrabu. Svědění mohou vyvolávat i některá onemocnění, jako například choléstáza neboli onemocnění žlučovodů, primární biliární cirhóza, což je autoimunitní choroba, selhávání ledvin (u nemocných s umělou ledvinou, tzv. hemodialýza), Hodgkinova choroba, infekce HIV a nemoci štítné žlázy. Spolu s mravenčením se svědění objevuje i u primární polycytemie, vyvoláno je teplou koupelí.
Léčba
Pomoci nám mohou lokální mastičky, především antihistaminika, která působí proti uvolněnému histaminu, a dále alkaloidy (capsaicin). Úlevu přinese také ozáření UV světlem. Je-li svědění vyvoláno nemocí žlučových cest, jsou při léčbě užívány léky snižující koncentraci žlučových kyselin.
Prvním krokem je určit příčinu svědění, neboť právě léčbou příčiny můžeme vyléčit i symptomy. Pomoci mohou i antidepresiva, a to v případě psychogenně podmíněných pocitů pruritů. Lze předepsat také imunosupresivní léky, které mají pozitivní účinek například při lupénce, doplňkový význam pak mají také glukokortikoidy.
Jestliže jsme škrábáním zanesli do našeho organismu nějakou infekci, je nutné obrátit se na praktického či kožního lékaře.