V řečtině označuje toto slovo šílenost či pošetilost a paranoiditu lze charakterizovat vztahovačností, neustálým podezříváním a afektivním zkreslováním reality. Tuto nemoc buď mají lidé již v sobě (paranoidní porucha osobnosti), nebo se rozvine spolu s některými nemocemi, jako je například Alzheimer nebo závislost na alkoholu, respektive změna osobnosti při demenci. Pacienty poznáme podle toho, že jsou nedůvěřiví, neustále se mračí, žárlí a na všem vidí pouze negativa. Postižený chápe svoje okolí jako nepřátele a tato nemoc nelze zcela dobře vyléčit. V případě Alzheimerovy choroby mohou pomoci léky na výživu nervových buněk.
Při schizofrenii se taktéž může objevit paranoia, většinou v kombinaci s bludy a halucinacemi (čichovými, zrakovými, sluchovými). Tito lidé mají neustálý pocit pronásledování. V některých případech dokonce obviňují svoje nejbližší okolí jako rodiče a přátelé, že se spojili s nepřítelem a podávají jim otrávené jídlo. V jiných případech trpí pacienti heroickými bludy, při nichž věří, že například zabrání třetí světové válce. Práce se schizofreniky je velmi těžká, neboť tyto smyšlenky jim nelze vymluvit, a navíc potřebují neustálý dohled a péči.
Léčbu schizofrenie včetně terapií a léků mají na starosti psychiatrové.