Neléčená cukrovka, především pak diabetes I. typu (která se objevuje u mladých lidí a za niž může nedostatečná tvorba inzulinu ve slinivce), vyvolávají vznik kyseliny acetoctové a hydroxymáselné spolu s acetonem (tzv. ketolátky).
Krev tak obsahuje vyšší množství glukózy, ale protože tělu chybí inzulin, jenž by jí měl transportovat do dalších tkání, dochází k hladovění tkání. Tím se vytvářejí tukové rezervy, přičemž některé mastné kyseliny jsou přeměněny na energii, některé na ketolátky.
Právě tyto látky způsobují kyselé vnitřní prostředí, a aceton je dokonce pro nervovou tkáň jedovatý. Pokud není tělu při cukrovce dodán inzulin, vzniká vysoké množství ketolátky, což se spolu s vysokým množstvím glukózy projeví hyperglykemickým ketoacidotickým kómatem. Tato porucha vědomí nastupuje postupně a poznáme ji rovněž podle žízně, hlubokého dýchání, zvracení či bolesti břicha.
Protože je aceton prchavý, objevuje se ve vydechovaném vzduchu, v němž je i cítit. Jde prakticky o otravu, byť samotný jed vznikl v těle pacienta. Jakmile pociťujeme výše uvedené příznaky, okamžitě voláme záchranku.