Za poruchu chůze může v některých případech také mícha, respektive její poranění, dále míšní nádory a v méně obvyklých případech i míšní záněty. Na vině může být i narušení cévního zásobování a metabolismu míchy, roztroušená skleróza či amyotrofická laterální skleróza. V případě, že je poškozen některý nerv pro dolní končetinu nebo je poškození míchy povrchnější, následuje chabá neboli periferní paréza či plegie, při níž je končetina bezvládná a bez napětí a dochází k rychlé atrofii neboli poruše výživy.
Lehčí poruchy
Chůze je možná u lehčích poruch (spíše tedy parézách než plegiích), kdy je poškozena jen jedna končetina. V takových případech je postižená noha tažena za sebou, při chůzi na ni postižený napadá a nemůže se jí odrazit, někdy je ke zdravé noze přitahována nebo dělá menší kroky. Jestliže jsou porušeny dolní segmenty míchy (například při útlaku vyhřezlé meziobratlové ploténky), je znemožněna buď chůze po špičkách, nebo po patách. Jsou-li postiženy vyšší segmenty míchy, objevuje se podlamování v kolenou a pacient nemůže ani vyjít schody, ani si stoupnout například na židli.
Těžší poruchy
Při hlubších poruchách jsou zasaženy míšní nervové dráhy, jež mají za úkol vedení signálů z mozku pro pohyb končetin. Nastává spastická paréza či plegie, v končetině je tonus, typická je také její ztuhlost a nemožnost s ní pasivně pohnout. Jestliže je postižena jen jedna noha, těžko se odlepuje od podlahy a celkově zvedá a problematické je i její ohýbání v koleni.
Obrnu může vyvolat také mozkový úraz, nádor či zánět, jako například dětská mozková obrna.