Abnormální žízeň

Žízeň pociťujeme ve chvíli, kdy potřebujeme přijímat tekutiny. Za pocit žízně zodpovídá hypotalamus, umístěný v mozku, jehož buňky komunikují s protékající krví a odpovídají na její aktuální složení, řečeno velmi jednoduše. Buňky hypotalamu zareagují pro nás pocitem žízně tehdy, když jsou v krvi rozpuštěné látky vysoce koncentrované a je potřeba krev naředit. Kromě toho ovlivňuje pocit žízně i náplň krevního řečiště a krevní tlak, který „měří“ ve velkých žilách baroreceptory. Pokud je tedy mozek informován o malém naplnění krevního řečiště či nízkém tlaku v cévách, vyšle signál, že se máme napít. To však nastává až při větší ztrátě vody.

I ústní dutina a hltan, respektive receptory v nich umístěné ovlivňují potřebu se napít. To, že se na pocitu žízně podílí právě i tyto receptory, poznáme podle toho, že když se napijeme, hlavně něčeho studeného, žízeň zmizí, ačkoliv ještě voda nedoputovala do krevního řečiště. Potřebu se napít ale může ovlivňovat i jen sucho v dutině ústní. Zvláště u starších lidí je pocit žízně utlumen, a právě proto je nutné pravidelně pít i bez tohoto žíznivého pocitu. Pokud jde u někoho o nadměrnou žízeň, tzv. polydipsii, je nutné se nechat vyšetřit, neboť nadměrná žízeň může být symptomem vážných onemocnění, jako například cukrovka, doprovázena i únavou a nadměrným močením, tzv. polyurií.

Existuje také choroba žíznivka (diabetes insipidus), která může být renální či centrální. Pokud jde o druhou formu nemoci, je porušena sekrece antidueritického hormonu, jenž má na starosti zpětnou resorpci vody v ledvinách. Při nedostatku tohoto hormonu nekoncentrují ledviny moč, tělo ztrácí vodu, a nemocný má tak pořád žízeň. Při renální formě žíznivky jde o vrozenou chorobu, při níž antidueretický hormon nechybí, ale ledviny na něj nereagují. Abnormální žízeň může být symptomem dalších metabolických poruch, jako zvýšená funkce štítné žlázy či nadbytek vápníku v krvi. Pokud pacient trpí xerostomií, produkce jeho slin je snížená, čímž nastává v ústní dutině pocit suchosti, a tím pádem také žízeň.

Ne vždy však abnormální žízeň znamená vážnou nemoc, může jít jen o reakci organismu na zvýšenou ztrátu tekutin v souvislosti s fyzickou námahou, vysokou venkovní teplotou či suchým venkovním vzduchem.