Žlutá zimnice je tropické virové onemocnění. Vyskytuje se v některých oblastech Afriky a Jižní Ameriky. Virus, který je vzdáleně příbuzný viru klíšťové encefalitidy, se přenáší bodnutím komára. Jde o velmi nebezpečnou infekci. Cestovatelé do zamořených oblastí musí absolvovat povinné očkování proti žluté zimnici a při příjezdu do afrických nebo jihoamerických zemí musí o tom předložit příslušný doklad. Totéž platí pro obyvatele při výjezdu z rizikových oblastí.
Nemoc přenáší některé druhy komárů, ve městech komáři Aedes egypti, v lesích i jiné druhy. Zdrojem jejich nákazy jsou zejména infikované pralesní opice, někdy i nemocní lidé. Komáři sají krev obsahující virus a bodnutím přenášejí nákazu na další jedince.
Žlutá zimnice má inkubační dobu od tří do šesti dnů. Po této době se objeví první příznaky: vysoká horečka, probíhající ve dvou fázích, bolesti hlavy, svalů a kloubů, nevolnost a zvracení. V pozdějším stadiu se objevují známky tzv. hemoragického syndromu (v řečtině haima = krev a rhegma = protržení, trhlina) - poškození ledvin a jater, žloutenka, poruchy krevní srážlivosti a nebezpečná vnitřní krvácení.
Postižení ledvin vede k omezení nebo zástavě produkce moči, porucha funkce jater má mimo jiné vliv na snížení srážlivosti krve. Intenzivní vnitřní krvácení vede k šoku. Úmrtnost je asi 20%, u neléčených případů se pohybuje kolem 50%.
Diagnóza žluté zimnice vychází z charakteristických klinických příznaků. Pro potvrzení se využívá stanovení specifických protivirových protilátek v séru, které jsou prokazatelné zhruba od 5. dne po infekci. Další typy vyšetření, jako např. přímý průkaz viru v krvi se provádějí ve speciálních laboratořích.
Proti viru žluté zimnice neexistuje specifický lék. Terapie se provádí na jednotkách intenzivní péče. Opírá se o soutavnou kontrolu a regulaci krevního oběhu, zabezpečení dechových a jiných životně důležitých funkcí, protišokovou léčbu a další podpůrná opatření. Nejlepší obranou proti žluté zimnici je prevence očkováním, kterým se předejde vzniku onemocnění.
Před cestou do Afriky a Jižní Ameriky nebo do jiných oblastí, kde existuje příslušné riziko, je očkování proti žluté zimnici povinné. Potřebné informace poskytnou Ústavy tropických nemocí nebo Krajské, ev. Obvodní hygienické stanice. Očkovací látka obsahuje živý, oslabený virus. Zajišťuje vynikající imunitu a je bezpečná. Očkování je jednorázové a mělo by být provedeno nejméně 14 dnů před započetím cesty. Potvrzení o očkování je úředně platné teprve po deseti dnech. Tuto dobu potřebuje totiž organismus k vytvoření účinných protilátek proti viru žluté zimnice. Ochranná hladina protilátek přetrvává nejméně deset let.
Za endemické oblasti výskytu žluté zimnice jsou považovány krajiny, v nichž hrozí riziko infekce, protože se tam vyskytují jak přenašeči, tj. určitý druh komárů, tak zvířata, která jsou rezervoárem nákazy.
K takovým oblastem patří v Africe: Rovníková Guinea, Etiopie, Angola, Benin, Burkina Faso, Burundi, Pobřeží slonoviny, Republika Djibouti, Gabun, Gambie, Ghana, Guinea, Kap Verde, Keňa, Kongo, Liberie, Madagaskar, Mali, Mauretanie, Mosambik, Niger, Nigerie, Rwanda, Sambie, Sao Tome a Principe, Senegal, Sierra Leone, Somálsko, Tanzánie, Togo, Čad, Uganda, Zaire a Středoafrická republika.
V jižní Americe: Bolívie, Brazílie, Francouzská Guyana, Guyana, Kolumbie, Panama, Peru, Surinam, Venezuela. Některé země vyžadují od cestujících, kteří přijíždějí z takových rizikových oblastí, mezinárodní průkaz o provedeném očkování proti žluté zimnici.
Kdy připadá v úvahu očkování proti žluté zimnici, kde se provádí a jak dlouho před cestou bych se měl nejpozději nechat očkovat?
Očkování je nutné před cestou do tropické Afriky a Jižní Ameriky. Provádí se nejméně 14 dní před cestou a to ve všech ústavech zabývajících se tropickou medicínou, jakož i ve všech očkovacích střediscích Krajských hygienických stanic.
Existují vedlejší účinky?
Ve vzácných případech může dojít k lehkému zvýšení teploty 7 až 10 dnů po očkování.