Pod pojmem cervicitida rozumíme zánět sliznice vystýlající kanál děložního hrdla. Nejčastější původci onemocnění jsou Chlamydia trachomatis , Neisseria gonorrhoeae, často se jedná o smíšenou bakteriální floru. Nákaza se obvykle šíří z pochvy po povrchu sliznice, pak proniká do slizničních záhybů (tzv. krypt). Projevuje se hojným hnisavým výtokem.
V akutním stadiu je při gynekologickém vyšetření v zrcadlech zarudlé okolí zevní branky děložního hrdla a z hrdla vytéká hnisavý obsah. Při pohmatovém vyšetření je čípek objemnější a pohyby čípkem jsou bolestivé. Žena si stěžuje na neurčité bolesti za stydkou sponou, někdy na bolesti v kříži, má obtíže s močením, bolesti při vyprazdňování stolice a při pohlavním styku. Teplota může být zvýšená. V chronickém stadiu některé subjektivní obtíže obvykle mizí, ženy si stěžují na bolesti při styku a bolestivou menstruaci. Chronický zánět děložního hrdla může být příčinou neplodnosti.
Ke stanovení diagnózy a upřesnění původu onemocnění je nutné kolposkopické vyšetření (tj. vyšetření pochvy a děložního hrdla pomocí speciálního optického přístroje-kolposkopu) s odběrem materiálu k cytologickému a mikrobiologickému vyšetření. Je důležité vyloučit nádorové postižení, případně včasně zachytit přednádorové změny.
V akutním stadiu je nutný klidový režim, nejlépe za hospitalizace. Nedílnou součástí léčby jsou antibiotika, zpočátku jsou podávána podle předpokládaného původce onemocnění. Osvědčily se zejména kombinace doxycyklinu s roxitromycinem, u gonokokového zánětu (kapavky) je vhodný penicilin. Je nutné vyšetření a léčba sexuálního partnera.
V případě neustále se vracejících gynekologických mykóz už nestačí léčit pouze samotnou mykózu, ale i problém jejího opakování. Léčba by měla probíhat pod dohledem lékaře, který stanoví optimální postup. V poslední době se u pacientek s opakovanými gynekologickými mykózami stále více osvědčuje podpůrná léčba léky s obsahem enzymů (nejznámější je Wobenzym). Podle nedávno zveřejněných výsledků výzkumu (časopis Česká gynekologie duben/2013) pozitivní účinek enzymové léčby přetrvával i čtyři roky poté, co ji pacientky užívaly po dobu 10 týdnů. Enzymy, které tyto léky obsahují, tlumí nežádoucí účinky nadměrného zánětu a současně pomáhají podpořit takové imunitní mechanizmy, které jsou potřebné k likvidaci infekcí nejrůznějšího původu.