Systémová kandidóza je závažné infekční onemocnění způsobené houbami (kvasinkami) zvanými kandidy, především druhem Candida albicans. Původce se vyskytuje v malém množství v normálním mikrobiálním osídlení kůže a sliznic asi u 20% populace. Frekvence nosičství se zvyšuje s věkem a v pochvě v těhotenství. Onemocnění se vyskytuje se zvýšenou frekvencí u pacientů se sníženou imunitou (nemocí nebo léčbou). U nemocných po transplantaci jsou onemocnění způsobená houbami nejčastější příčinou úmrtí pro infekci. Systémová kandidóza je buď lokalizovaná, tj. postihuje určitý konkrétní orgán nebo tkáň, například močové ústrojí, játra, ledviny, mozkové pleny (obaly), srdeční chlopně, nebo tzv. diseminovaná, tj. roztroušená po celém těle, a spojená s otravou krve (sepsí). Kandidóza lokalizovaná v hloubce tkáně se nesnadno vyšetřuje a léčí a má obvykle špatnou prognózu.
Systémová kandidóza vzniká, když při nějakém vážném stavu dojde k přemnožení kandid. Jedná se nejčastěji o tyto situace:
Kandidová endokarditida (zánět srdeční nitroblány) připomíná bakteriální endokarditidu horečkou, vznikem srdečního šelestu, zvětšením sleziny a úbytkem červených krvinek (anemizací). Na srdečních chlopních se tvoří velké nástěnné krevní sraženiny (tzv. vegetace) a dochází k jejich vmetnutí (tzv. embolizaci) do velkých cév, což se projeví uzávěrem cév, s následným výpadkem prokrvení a tedy výživy tkání a orgánů.
Kandidová septikémie (otrava krve) se projevuje horečkou, šokovým stavem, selháváním ledvin.
Kandidová retinitida (zánět sítnice) a panoftalmitida (zánět všech očních tkání) je komplikací, která může vést k oslepnutí.
Kandidová meningitida (zánět měkkých mozkových a míšních plen) má tendenci k vleklému průběhu a často je smrtelná.
Vzácně dochází k zánětu kostní dřeně (osteomyelitidě), zánětu osrdečníku (perikarditidě) nebo postižení jater a sleziny.
Laboratorní průkaz onemocnění stěžuje skutečnost, že původce, nejčastěji Candida albicans, je součástí normálního mikrobiálního osídlení u člověka (tzv. komenzál) , a že se tedy nevyskytuje jen při infekci. Proto průkaz kandid ve vykašlaném hlenu, ústní dutině, pochvě, moči, stolici i na kůži hodnotíme velmi opatrně. Abychom mohli diagnózu potvrdit, musí být kultivační nález potvrzen klinickým nálezem (typickými příznaky nemoci). Je nutné také prokázat mikroskopicky invazi kandid do tkáně. Serologické vyšetření (průkaz protilátek v séru) není u kandidóz citlivý.
Nejlepší metodou léčby pro všechny formy onemocnění je nitrožilní podání amfotericinu B v kombinaci s flucytozinem. Samotný flucytozin má jen omezení použití, protože jsou na něj kandidy často necitlivé, popřípadě na něj vzniká necitlivost během léčby. S úspěchem se kandidóza léčí také flukonazolem, ketokonazolem a itrakonazolem.