Roup je nejčastějším parazitem u dětí ve všech krajinách s teplým podnebím. V běžné dětské populaci se roupi vyskytují asi u 20% dětí; přitom u dětí v kolektivních zařízeních, jako jsou školy a školky, se nákaza roupy vyskytuje až u 90% dětí. Onemocnění roupy patří mezi nejstarší parazitologická onemocnění, která doprovází lidstvo od nepaměti. Popsal ho i slavný řecký lékař Hippokrates. Latinský název roupa je Enterobius vermicularis a odborně je označován jako parazitický hlíst z čeledi Spirurida. Nákaza roupy (tedy oxyuriáza nebo enterobióza) je střevní onemocnění vyvolané parazitem roupem dětským (Enterobius vermicularis), který patří mezi hlísty. Jedná se o bělavého, asi 1 cm dlouhého červíka. Oba jeho konce jsou zašpičatělé. Žije v lidském střevě, kde se živí bakteriemi a epitelem.
. Onemocnění je to výhradně lidské a nejčastěji postihuje děti předškolního a školního věku. Je to nejčastější původce střevních parazitárních chorob u nás. K nákaze dochází požitím vajíček roupů. Nejčastěji se vajíčka dostanou do úst prsty, které přišly do styku s řitním otvorem a jeho okolím, a vajíčka se na ně nalepila. Tak v podstatě dochází k takzvané autoinfekci (nákaza sama sebe), kdy vzniká začarovaný kruh. K nákaze může dojít i nepřímo, kdy se vajíčka dostanou na nějaký předmět, například hračku nebo ložní či spodní prádlo, mohou se přenést i prachem a nakazí se i jiné osoby. Vajíčka jsou velmi lehká a mohou být roznášena dokonce prouděním vzduchu a dokonce i mouchami.
Z vajíček se ve střevě vylíhnou larvy, z nichž se vyvinou během 2 až 6 týdnů dospělí jedinci schopní klást vajíčka. Dospělí roupi přežívají ve střevě tím, že se přichycují na výstelku střeva (sliznici) speciálními přísavkami. Oplodněné samičky, naplněné vajíčky (obsahují jich 10 tisíc a víc), cestují směrem ven z těla přes konečník k řitnímu otvoru (obvykle v noci, když je pacient v klidu), kde do kožních záhybů v jeho okolí svá vajíčka uloží. Vajíčka totiž potřebují k dozrání přítomnost kyslíku, který ve střevech není. Lepkavá, želatinová hmota, ve které jsou vajíčka roupů uložena, a pohyb samiček červů vyvolává svědění. Samičky pak umírají a ve stolici jsou vidět jako malé bílé částečky. Za normální pokojové teploty mohou vajíčka přežívat až 3 týdny. Larvy se však mohou vylíhnout velmi rychle a vracet se zpět konečníkem do střeva.
Většina jedinců, kteří jsou nakažení roupy, nemá žádné klinické příznaky. U některých se však vyskytuje svědění v okolí konečníku, a protože se pacienti škrábou, mohou se v této oblasti vytvořit oděrky kůže. U dívek a žen se mohou vajíčka roupů dostat i do pochvy nebo močového měchýře, což se projevuje svěděním pochvy a vnějších ženských pohlavních orgánů, někdy i přítomností výtoku z pochvy a příznaky zánětu močového měchýře (obtížné bolestivé močení provázené řezáním a pálením, zvýšená teplota, únava). Nákaze roupy se přisuzují i další klinické potíže, jako jsou bolesti břicha, nespavost, křeče v břiše, průjmy a mnoho dalších, ale jejich jednoznačná příčinná souvislost s nákazou roupy nebyla prokázána.
Zánět slepého střeva (tedy tzv. apendicitida) způsobená ucpáním apendixu roupy se vyskytuje jenom vzácně. Průkaz nákazy roupy může být proveden nálezem samiček v krajině kolem konečníku asi za 1 až 2 hodiny poté, kdy se dítě večer uloží ke spánku, nebo mikroskopickým průkazem nalezených vajíček. Vajíčka jsou velmi malá, oválného tvaru, mají tenký obal, v němž jsou stočeny larvy. Vajíčka mohou být získána brzy ráno, dříve než dítě vstane, a to tak, že se na kožní řasy v okolí konečníku poklepe proužkem průhledné lepicí pásky.
Vzhledem k tomu, že vztah roupů k hostiteli je jenom zřídka škodlivý, četnost případů infekce zejména mezi dětmi je vysoká a opakované sebeinfikování (tzv. autoinfekce) roupy je vysoce pravděpodobné, není v naprosté většině případů nezbytná léčba nákazy roupy podáváním speciálních léků. Většina rodičů je však z nákazy svých dětí velmi zneklidněna a aktivně vyhledává léčbu, a to i přesto, že jejich dítě mělo často roupy již několikrát. K léčbě známe několik spolehlivých přípravků. Jedním z nich je pyrvinium, což je volně prodejný lék. Jedná se o barvivo oranžové až červené barvy Podává se jednorázově.
Už po jednom podání obvykle vyhubí všechny červy, má 95% úspěšnost. V odstupu 3 až 4 týdnů se doporučuje léčbu ještě jednorázově zopakovat, pro zabezpečení optimální účinnosti. Důležité je provést opatření také u všech členů rodiny či kolektivu. Dále pak je možné použít další léky proti parazitům jako mebendazol (v dávce 100 miligramů ústy) nebo albendazol. I tato léčba se po asi 4 týdnech opakuje. Podávání výše uvedených léků je samo o sobě účinné, ale úplné vyléčení se neobejde bez spolupráce pacienta ve smyslu dodržování hygienických standardů. To znamená mytí rukou vždy po toaletě, před každým jídlem, důkladné mytí celého těla, hlavně konečníku, stříhání nehtů nakrátko, nekousat si nehty. Důležité je také časté střídání ručníků, osobního a ložního prádla. Vajíčka jsou velice citlivá na vysoké teploty, spolehlivou metodou jejich ničení je proto řádné vyvařování prádla a hlavně žehlení. Významná je častá desinfekce toalety, umyvadla, psacího stolu, klávesnice.
Pravidelné odstraňování prachu. Bohužel opakované sebeinfikování pacienta roupy je možné, protože vajíčka roupů mohou být do kožních řas v okolí konečníku ukládána u postiženého jedince ještě 1 týden po zahájení léčby a vajíčka roupů uložená v této oblasti ještě před zahájením léčby zde mohou přežívat až 3 týdny. Rovněž léčení pouze jednoho člena rodiny pacienta nemá význam, protože mnohočetná nákaza v rodině je téměř pravidlem. Pro zmírnění svědění v oblasti kolem konečníku se používají 2x denně místně aplikované speciální protisvědivé masti nebo krémy. Protože pouze 20% z celé dětské populace má roupy a velká většina těch, kteří se s nákazou roupy setkali, nebyla nikdy léčena, musí existovat nějaký doposud neznámý způsob, jak se nakažený jedinec sám zbaví roupů, nebo roupi po nějakém čase sami přeruší parazitování na člověku.
Emailu
Zaregistrovat se
