Povrchová kandidóza je infekční onemocnění kůže, nehtů a sliznice úst a pochvy, vyvolaná kvasinkami, nejčastěji (v 80-90% ) druhem Candida albicans. Infekce sliznic se běžně nazývá moučnivka (soor). Onemocnění je rozšířeno po celém světě.
Kandidy se vyskytují v malém množství v normálním mikrobiálním osídlení kůže a sliznic asi u 20% populace. Frekvence nosičství se zvyšuje s věkem a v pochvě v těhotenství. Častější výskyt kvasinek na kůži a sliznicích je pozorován také u hospitalizovaných nemocných. Kvasinky přerůstají a způsobují infekci, například když je normální mikrobiální flóra ovlivněna léčbou širokospektrými antibiotiky , nebo při snížení celkové odolnosti organismu nemocí. Onemocnění se rozvíjí obvykle při působení několika faktorů současně.
Infekce sliznic. Jsou nejčastějším projevem povrchové kandidózy. Na sliznici se tvoří bílé ohraničené skvrny , které mohou splývat v rozsáhlejší povleklé úseky tvarohového vzhledu. Při kandidóze ústní dutiny se tvoří bílé skvrny na sliznici tváře a na tvrdém patře, které lze setřít. V okolí skvrn je sliznice zarudlá a bolestivá. Tato forma se vyskytuje nejčastěji u kojenců a starých osob nebo u pacientů se sníženou imunitou, včetně nemocných s AIDS. U osob s umělým chrupem vznikají postižené okrsky sliznice pod protézou. Při antibiotické léčbě bývá kandidóza na jazyku. Při postižení pochvy jsou bílé skvrny na zevních rodidlech, v pochvě, a na děložním hrdle . Stav je doprovázen svěděním a bílým výtokem. Poševní kandidóza je častá, zvláště v těhotenství.
Infekce kůže a nehtů. Kandidóza kůže se vyskytuje v místech vlhké zapářky , v podpaží, tříslech, na hrázi, pod prsy a někdy mezi prsty, u dětí jako „plenková dermatitida“. K infekci nehtového lůžka dochází při častém máčení rukou, zejména u žen v domácnosti, ošetřovatelek a myček nádobí. Povrchová kandidóza postihuje také pyj po styku s ženou trpící poševní kandidózou. Infekce postihuje také ucho.
Chronická (vleklá) kandidóza kůže a sliznice. Jde o vzácnou formu kandidózy, která se objevuje v dětství a přechází v přetrvávající nákazu ústní dutiny, kůže a nehtů. Někteří tito pacienti mají poruchu ve funkci bílých krvinek.
Pro stanovení diagnózy jsou důležité především příznaky onemocnění. K mikrobiologickému průkazu kandid se odebírají vzorky kůže a nehtů, z ústní a poševní sliznice se odebírá vzorek ze zarudlých míst nebo bílých povlaků seškrábnutím nebo stěrem. Odebraný materiál se dále zpracovává a vyšetřuje mikroskopicky a kultivací. Kultivační nález je vhodné kvantifikovat, zejména u poševní kandidózy. Lze tak rozlišit mezi nákazou a kolonizací (tj. osídlení mikrobem, aniž by došlo k vyvolání onemocnění).
Povrchové kandidózy většinou dobře reagují na místní léčbu přípravky proti houbám (tzv. antimykotika). V léčbě dutiny ústní se osvědčuje nystatin, amfotericin B a mikonazol v gelu nebo v pastilkách. Poševní kandidózu lze úspěšně léčit jedinou dávkou azolových preparátů nebo jeden den flukonazolem nebo itrakonazolem.
Chronické záněty na prstech se léčí kombinací antimykotické léčby, ošetřováním nehtů a používáním rukavic při práci ve vlhkém prostředí; po umytí rukou se musí pacienti důkladně osušit. Nejvhodnějším způsobem léčby je pravidelná aplikace azolů; úspěch se však dostaví až po několika měsících.
Celková léčba (tj. tabletami, které po spolknutí a vstřebání zažívacím traktem působí v celém organismu) je nezbytná při úporné chronické kandidóze; je nutné ji léčit minimálně tak dlouho, dokud se neztratí příznaky nemoci. Protože se infekce ráda vrací, podávají se antimykotika dlouhodobě i po vymizení zjevných příznaků kožní nákazy.
Emailu
Zaregistrovat se
