Pohlavní choroby postihují ženy i muže ze všech sociálních vrstev, a znovu jsou středem pozornosti. Více než polovinu případů představují lidé ve věku 20 až 30 let. To je způsobeno jednak zvýšenou mobilitou, jednak měnícím se životním stylem vyzdvihujícím svobodnou sexualitu. Mladí lidé jsou sexuálně aktivní dříve než v minulosti, sňatek uzavírají později, rozvod je běžný. K životu tedy patří více sexuálních partnerů, a tudíž i vyšší pravděpodobnost nákazy. Řada pohlavních onemocnění nezpůsobuje zpočátku žádné potíže, zvláště u žen. Objeví-li se příznaky, bývají často zaměňovány za nemoci, které nejsou přenášené pohlavním stykem (např. poševní kandidóza). Je proto velké riziko, že člověk, který o vlastním onemocnění neví, nakazí svého sexuálního partnera.
Když se pohlavní choroby rozpoznají včas, mohou být léčeny velice efektivně. Nejčastějším skutečně vážným onemocněním je stále HIV. V současnosti však již existují léky, které tuto nemoc mohou na několik let uvést do klidu. Krom toho se léčbou matky daří při normálním porodu udržovat jen nízké procento přenosu viru HIV z matky na novorozeně.
Mezi pohlavní choroby v užším smyslu se počítají tato onemocnění:
O těchto čtyřech onemocněních se můžete informovat v jiných kapitolách.
Navíc se mezi pohlavní choroby v širším smyslu počítá celá řada dalších onemocnění, neboť se ponejvíce přenášejí pohlavním stykem a intimním kontaktem: HIV, žloutenka (hepatitida B a C), svrab a mnoho dalších. Celkově bylo doposud identifikováno více než 20 takových nemocí. Ačkoliv se od zavedení antibiotik počet bakteriálních onemocnění snížil, výskyt pohlavních nemocí se v posledních letech naopak zvyšuje.
Některé pohlavně přenášené choroby jsou léčitelné, jiné nikoli. Nejjednodušší bude rozdělit původce pohlavních nemocí na bakteriální a virové.
Virová pohlavní onemocnění
Pohlavní choroby přenášené viry v podstatě nejsou vyléčitelné. Příklady virových infekcí jsou herpes, hepatitida a HIV. Ty sice mohou být léčeny a jejich příznaky zmírněny (nebo se neobjeví vůbec), viry však máme v těle po celý život. Nákaze pohlavně přenášenou hepatitidou B může být zabráněno očkováním.
Bakteriální pohlavní onemocnění
Nemoci, které jsou vyvolávány bakteriemi, lze za normálních okolností léčit pomocí antibiotik. Příklady bakteriálních původců jsou neisserie (kapavka), treponemy (syfilis) a chlamydie (Lymphogranuuloma inguinale). Je-li u vás zjištěna přítomnost takové infekce, informujte svého partnera, aby se dal vyšetřit a případně se také léčil. Jinak si budete chorobu stále navzájem předávat (tzv. ping-pong efekt).
Mám bradavice kolem zevních pohlavních orgánů a byla jsem proto již několikrát ošetřována. Momentálně nenacházím žádné známky přítomnosti bradavic, mohu však přesto nakazit svého partnera? Mohu se nakazit při použití špinavé toalety?
Neexistuje žádná léčba tohoto onemocnění, nanejvýš možnost odstranění bradavic. Nejsou-li momentálně viditelné, je riziko přenosu sice menší, avšak ani nyní není přenos vyloučen. Bradavice, které vyvolává virus HPV (Humánní papillomavirus), se za normálních okolností přenášejí z kůže na kůži. Nákaza se obvykle šíří pohlavním stykem, jiné cesty jsou vzácné.
Jak ovlivňuje oparová infekce těhotenství?
Většina žen, které onemocní pohlavním oparem, prožívá bezproblémové těhotenství a normální vaginální porod. Každopádně by měl mít lékař ženu, která o takovém onemocnění ví, dobře pod kontrolou, aby zavedl včas případnou léčbu, jelikož herpes může během porodu znamenat smrtelné nebezpečí pro dítě. Má-li žena v okamžiku porodu aktivní onemocnění i s příznaky, musí být proveden císařský řez, aby dítě nepřišlo do styku s infikovanými porodními cestami. Infekci virem oparu je dnes již možno potlačit, např. lékem gancyklovir.
Jsem ještě panna, svého přítele jsem však už uspokojovala ústy. Mohu se tímto způsobem nakazit pohlavní chorobou?
Pohlavní onemocnění jsou přenášena orálním, análním i vaginálním sexem. Během každého vaginálního i análního kontaktu proto používejte kondom.