Osteomyelitida je infekční onemocnění kostní dřeně, vyvolané obvykle bakteriemi, méně často houbami.
Osteomyelitida z vnitřních příčin (tzv. endogenní, primární) vzniká rozsevem z primárního infekčního ložiska krevní cestou (tzv. hematogenní osteomyelitida), např. při hnisavých zánětech kůže a podkoží (tzv. furunkly, flegmóny, abscesy ), při angíně, zánětu středního ucha apod. U kojenců je častým primárním ložiskem infekce pupečníku, hnisavé kožní vyrážky nebo zápal plic. Někdy vůbec není zdroj nákazy nalezen. Tento typ osteomyelitidy se obvykle vyvine v kostech s dobrým krevním zásobením a bohatou dření. Nejčastější lokalizací u dětí jsou dlouhé kosti, zejména v blízkosti kloubního konce kosti. Protože v průběhu dospívání je dřeň v těchto místech nahrazována tukovou tkání a cév ubývá, vyskytuje se hematogenní osteomyelitida u dospělých jen zřídka. Místo toho jsou nejčastějším místem postižení obratle.
Při osteomyelitidě ze zevních příčin (tzv. exogenní) se infekce do kosti šíří buď z okolní hnisající měkké tkáně (např. při kožním vředu na noze vznikne osteomyelitida kostí dolní končetiny, při zánětu zubu se rozvine osteomyelitida lebky), nebo se mikroorganismy do kosti dostávají přímo při otevřených zlomeninách, operacích zavřených zlomenin nebo neúrazových chorob kostí a kloubů.
Protože kost je tuhá tkáň, zánět v dřeňové dutině zvyšuje tlak v dutině kosti, což má za následek snížení prokrvení, ucpávání cév krevními sraženinami a následně odúmrť kostní tkáně. Úlomky odumřelé kosti se označují sekvestry. Jestliže infekce v kosti přetrvává, může okostice tvořit novou kost kolem zanícené části.
Akutní hematogenní osteomyelitida u dětí se projevuje bolestí v postižené kosti a horečkou, která někdy předchází bolest o několik dní. Obtížím může předcházet úraz v postižené oblasti. Vyvine se pohmatová bolestivost a zduření měkkých tkání nad kostí spolu s bolestí při pohybu. Obvykle je zvýšený počet bílých krvinek a zvýšená sedimentace. Na rentgenovém snímku lze zjistit známky kostního rozpadu nejdříve za 3 týdny od začátku choroby.
Poúrazová osteomyelitida a osteomyelitida vycházející z přilehlého infikovaného ložiska jsou příčinou místních bolestí, píštělí a zánětu měkkých tkání nad postiženou kostí. Horečka obvykle chybí a počet bílých krvinek i sedimentace bývají normální. U nemocných s infikovanou kloubní protézou se kloubní náhrada vyviklává, bývá trvalá bolest. Na rentgenovém snímku nacházíme destrukci původní kosti, sekvestry (viz. výše) a novotvořenou kost, infikovaná kloubní protéza se může uvolnit. Velmi přesné zobrazení postižené oblasti poskytuje vyšetření počítačovou tomografií, které rozliší i drobné sekvestry.
<p style="\"MARGIN-BOTTOM:" 0cm\"="" align="justify">Není-li léčení akutní osteomyelitidy úspěšné, může se vyvinout chronická osteomyelitida, která se obvykle projeví občasnými bolestmi v kosti, píštělemi nebo šířením zánětu do měkkých tkání nad kostí. Naopak někdy může mít chronická osteomyelitida klidová stadia bez jakýchkoli příznaků, a to po dobu několika měsíců i let.
Pro stanovení diagnózy osteomyelitidy je důležité zjištění anamnézy, fyzikální lékařské vyšetření a dále laboratorní vyšetření krve (sedimentace červených krvinek, vyšetření některých zánětlivých parametrů v krevním séru, počet bílých krvinek a jejich zralost, mikrobiologické vyšetření krve - tzv. hemokultura, mikrobiologické vyšetření vzorku z oblasti kostního zánětu). Ze zobrazovacích metod provádíme rentgenové vyšetření, včetně rentgenového vyšetření případných píštělí, dále ultrazvuk a počítačovou tomografii. Velmi přínosné může být tzv. scintigrafické vyšetření (Po aplikaci radioizotopu se tato látka kumuluje v kosti postižené zánětem.).
Pro specifickou léčbu antibiotiky je nutné vyšetřit mikroorganismus vyvolávající osteomyelitidu. Nejčastějším bakteriálním vyvolavatelem onemocnění je zlatý stafylokok (St. aureus), osteomyelitida obratle může být i houbového nebo tuberkulózního původu.
Při akutní hematogenní osteomyelitidě dětí podáváme nejčastěji antibiotika oxacilin nebo nafcilin. Při promptním podání antibiotik bývá chirurgický výkon zbytečný, hlavním důvodem operace bývají hnisavá ložiska (abscesy) pod okosticí a v podkoží.
Léčba osteomyelitidy obratle spočívá v klidu na lůžku a podávání vhodného antimikrobního léku po dobu 6 až 8 týdnů. Chirurgický zásah je zaměřen na ošetření hnisavých ložisek v páteřním kanálu a podél páteře.
U poúrazové osteomyelitidy, osteomyelitidy vycházející z přilehlého infekčního ložiska a u chronické osteomyelitidy vedou sama antibiotika k vyléčení infekce jen zřídka. Obvykle je nutné chirurgické ošetření, spočívající v odstranění všech odumřelých tkání a v eliminaci tzv. mrtvého prostoru tím, že se:
otevřou abscesy a píštěle
vyplní vzniklé dutiny transplantovanou kostní drtí
odstraní uvolněný kovový materiál použitý k osteosyntéze zlomené kosti, popř. kloubní náhrada
do dutiny přemístí úpon svalu
transplantuje kůže přímo na povrch ošetřené kosti
Po operaci dostává nemocný antibiotika minimálně 3 týdny.
Emailu
Zaregistrovat se
