Lymfadenitida je zánět mízních uzlin. Je obvykle infekčního původu. Širším pojmem je tzv. lymfadenopatie, tj. postižení mízní uzliny patologickým procesem obecně, například nádorem (lymfom, lymfogranulom, metastázy nádorů ze spádové oblasti uzliny). Zvětšení mízní (lymfatické) uzliny uložené povrchově, tedy v podkoží, lze diagnostikovat pouhým fyzikálním vyšetřením, průkaz patologie uzlin uložených hluboko v tkáních, resp. v tělních dutinách je prováděn pomocí zobrazovacích metod (rentgen, ultrazvuk, počítačová tomografie ).
Kterýkoli původce infekce - bakterie, virus, parazit, rickettsie nebo houba - může být příčinou lymfadenitidy.
Postižení lymfatických uzlin zánětem může být generalizované (postihující celé tělo) při celkových infekcích nebo může být omezené na místní lymfatické uzliny, do kterých přitéká míza z příslušné spádové oblasti. Nápadné zvětšení místních lymfatických uzlin je typické pro streptokoková onemocnění (např. angína v krku, růže na dolních končetinách apod.), tuberkulózu, zaječí nemoc (tularemii), mor, nemoc z kočičího škrábnutí, příjici (syfylis) i jiná pohlavně přenosná onemocnění. Generalizované (povšechné) zvětšení lymfatických uzlin je časté např. při infekční mononukleóze nebo toxoplazmóze.
Hlavním příznakem lymfadenitidy je zvětšení lymfatické uzliny, které je způsobeno otokem a prostoupením uzliny bílými krvinkami. V některých případech může probíhat bezpříznakově, někdy může být provázeno spontánní bolestivostí a citlivostí při vyšetření pohmatem. Některé infekce jsou provázeny zánětlivými změnami na kůži (zarudnutí, zatvrdnutí, zvýšení teploty kůže ). Těžké formy lymfadenitidy bývají provázeny celkovými příznaky jako je horečka, třesavka, schvácenost apod.
Někdy se zánět mízní uzliny může rozšířit do bezprostředního okolí, buď ve formě tzv. celulitidy, tj. neohraničeného zánětu okolní kůže a podkoží, nebo se vytvoří ohraničené ložisko obsahující hnis, tzv. absces. Samovolným proděravěním abscesů při opožděné léčbě vznikají píštěle.
Lymfadenitida a její příčina je obvykle zřejmá. Jen v některých případech je nutné ověření původce infekce mikroskopickým a kultivačním vyšetřením materiálu z uzliny, který je získán nasátím (aspirací) nebo chirurgickým vyříznutím části uzliny (excizí). Obtížnější je získání materiálu z hluboko uložených mízních uzlin, zde vyšetřování začíná vždy pomocnými zobrazovacími metodami (rentgen, ultrazvuk, počítačová tomografie ).
Léčba závisí na vyvolávající příčině. Obvykle je podáván antimikrobní lék, nejčastěji antibiotikum, podle předpokládaného původce primárního infekčního ložiska. S ústupem základního onemocnění zvětšení lymfatických uzlin obvykle vymizí, i když někdy přetrvává nebolestivé zvětšení. Vlhké obklady mohou zmírnit bolest. Ložiska s nahromaděním hnisu (tzv. abscesy) vyžadují chirurgické řešení, rozříznutí a vypuštění hnisu.