Ječné zrno (neboli jiným názvem hordeolum) je běžné nezávažné infekční onemocnění očních víček, jedná se o nejčastější onemocnění očního víčka. Ječné zrno (hordeolum) je vlastně zánět mazové žlázky některé z očních řas (tzv. Zeissovy žlázky). Tyto žlázky se nachází na okrajích očních víček kolem očí a chrání oční řasy před lomivostí. Mazové žlázky řas jsou velmi drobné, v normálním stavu mají za úkol zvlhčovat řasy. Pokud se však z nějakého důvodu zanítí, žlázka se ucpe mazem, její velikost se začne zvětšovat. Uvnitř postižené žlázky se začnou množit bakterie, může zde dojít k nahromadění hnisu. Na očním horním nebo dolním víčku se objeví bolestivá zatvrdlinka, která může dosáhnout až velikosti zrnka zralého ječmene (odtud název onemocnění ječné zrno).
Původcem infekce způsobující ječné zrno je běžná bakterie vyvolávající záněty, a sice tzv. stafylokok. Ječná zrna bývají malá, ale bolestivá, většinou však nezpůsobují trvalé následky. Neléčená infekce trvá pouze 7 až 10 dní. Je nutné ovšem rozlišovat onemocnění tzv. ječné zrno od jiného onemocnění tzv. vlčí zrno (neboli chalázion, což je zánět tzv. Meibomovy žlázy). Ječné a vlčí zrno se liší typem žlázy, kterou postihují (vlčí zrno postihuje hlouběji v očním víčku uloženou žlázku) a vlčí zrno není na rozdíl od ječného infekční. Vlčí zrno je malé, nebolestivé zatvrdnutí, často bývá chronické a nemá tendenci samo prasknout. Téměř vždy se musí vlčí zrno řešit lékařským zákrokem - vyškrábnutím.
Počátek onemocnění ječným zrnem signalizuje zpravidla nejprve nepříjemný pocit, kdy pacient cítí, že mu v oku nebo u oka začíná něco vadit, pociťuje tlak v oku nebo v jeho okolí. Postižený může mít pocit, že mu do oka něco spadlo a že se toho nemůže zbavit ani usilovným mrkáním. Následují pocity bolesti očního víčka nebo celého oka, řezání a pálení očí, „bolí“ světlo do očí. Nejprve se ječné zrno projeví jako otok a zarudnutí celého postiženého očního víčka, později se bolest a zčervenání soustředí do jednoho malého místa na okraji víčka. Následně se zde vytvoří boulička, která se naplní hnisem.
Tato boule – měkký uzlíček – nemusí být někdy patrná v celkovém otoku oka. Pro potvrzení přítomnosti ječného zrna se může provést manévr přetočení víčka vnitřkem ven. Na vnitřní straně víčka je pak viditelné žluté hnisající zrno. Vlivem změn hustoty tekutiny vylučované z očních žláz, dále vlivem přítomnosti hnisu v ječném zrnu a zvýšeným tlakem víčka na oko může někdy dojít k zastřenému vidění. Pokud je průběh onemocnění ječným zrnem mírný, během několika málo dní samo praskne, hnis vyteče a ječné zrno se zahojí. Ječné zrno se může celé vstřebat nebo přejde z akutní do tzv. chronické formy.
Kdy se vytváří nebolestivý tuhý hrbol v očním víčku. Tento stav není provázen otokem, zarudnutím ani bolestivostí. Zrno nechce prasknout, zvětšuje se, objevuje se jich více, nebo se neustále opakují. Pokud je průběh vážnější, dochází k podráždění oka, zhoršení vidění, v nejhorším se zánět může rozšířit na celé oko. V případě, že se nevyskytnou žádné komplikace, nevyžaduje tato nemoc návštěvu lékaře. Běžně trvá onemocnění ječným zrnem 5 až 7 dní, než dojde k zahojení. Ječné zrno není závažné onemocnění, a proto jej lze léčit doma.
Léčba spočívá pouze v trpělivosti. Ječné zrno musí dozrát, pak prasknout, kdy se vyplaví hnis. Poté ječné zrno zmizí. Pokud je však zrno příliš bolestivé, či přetrvává 2 týdny a déle, je vhodné vyhledat očního lékaře, který zrno sterilně nařízne, což umožní hnisu vytéci. Toto naříznutí se provádí ambulantně v lokální anestesii (u dětí se vzhledem k nebezpečí poranění při případném trhnutí hlavou někdy přistupuje k anestesii celkové). Někdy se také doporučuje odstranění řas, což ulehčí vytékání obsahu zrna. Proříznutí si pacient může provést i sám, ale nedoporučuje se to vzhledem ke zvýšenému riziku vniknutí infekce do rány. Navíc lékař obyčejně předepíše antibiotickou mast, která pomůže ložisko doléčit a sníží riziko opakovaného vzniku ječného zrna. Oční antibiotická mast či kapky jsou ovšem k dostání v lékárně i bez lékařského předpisu.
Tuto antibiotickou oční mast je vhodné nanášet na postižené místo ještě několik dní i po vymizení potíží, protože se tak snižuje pravděpodobnost opakování ječného zrna. Doprovodné nepříjemné příznaky onemocnění, jako svědění či bolest někdy nutí pacienta ke mnutí či škrábání oka. To ale zvyšuje riziko zanesení další infekce do oka z nesterilních rukou. Úlevou od těchto potíží a zároveň pomoc k urychlení zrání zrna je přikládání teplých obkladů. Jednou možností jsou mokré (lépe spíše jen vlhké) obklady (například kapesník namočený do horkého heřmánkového vývaru či borové vody), jinou možností jsou suché teplé obklady (například kapesník přežehlený žehličkou).
Vhodné je též podpoření vlastní obranyschopnosti organizmu pacienta, a to například užíváním vitamínů C, B, minerálů, zvýšenou konzumací ovoce a zeleniny. V době akutní formy ječného zrna by se neměly používat kontaktní čočky, nanášet make-up aj. aktivity související s dotýkáním se oka. Nejčastější komplikací ječného zrna je rozšíření zánětu – zánět pak může zasáhnout slzné žlázy, celý okraj očního víčka či očnice. Déle může docházet také k opakovanému navracení zánětu nebo ke dlouhému zrání zrna. Mezi rizikové faktory, které zvyšují pravděpodobnost onemocnění člověka ječným zrnem patří nesprávná či nedostatečná hygiena, nesprávné používání dekorativní kosmetiky a jejího odlíčení, nesprávné zavádění kontaktních očních čoček a jejich ošetření, dotýkání se oka neomytýma rukama či špinavými předměty, pobývání v prašném a zaprášeném prostředí nebo v příliš klimatizovaných budovách, oslabení imunitního systému, některá onemocnění jako cukrovka, růžovka (neboli rosacea, což je porucha mazových žláz), záněty slzných žláz, dále nadměrné namáhání očí (například pro špatně zvolené dioptrie v brýlích, čtení v šeru), snížená frekvence mrkání (zejména při práci s počítačem či sledování televize), mnutí očí znečištěnýma rukama, nedostatek vitamínů aj. Ječné zrno vzniká i jako komplikace syndromu suchého oka nebo při alergických reakcích, kdy dochází k dlouhodobému dráždění oka i očního víčka. Onemocnění ječným zrnem lze vcelku snadno předcházet. Je potřeba hlavně dbát na dodržování hygienických pravidel, tedy časté a pečlivé umývání rukou, obličeje, odličování obličeje a správnou péči o pleť.
Dále zamezit častému dotýkání očí, protírání a podobně. To je nutné hlídat hlavně u dětí a alergiků. Tření očí může být i pouhý naučený zlozvyk. Velmi důležité je věnovat pozornost i čistotě očních pomůcek. Jsou to převážně kontaktní čočky. Musíme sledovat kvalitu a životnost roztoků, v nichž se oční čočky po vyjmutí z oka přechovávají. Při syndromu suchého oka a při alergiích je nutno používat oční kapky, v žádném případě nesmí být prošlé. Jestliže pacient trpí častými návraty ječného zrna, je dobré, aby si občas preventivně udělal heřmánkové obklady, či si oční víčka potřel borovou vodou.