Steatóza jater znamená zvýšené ukládání tuku v jaterních buňkách ( tzv. hepatocytech ). Je to nejčastější reakce jater na jejich poškození. Játra hrají klíčovou úlohu v organizmu v látkové přeměně lipidů, jsou odpovědné za odbourávání tuků. Hromadění tukových látek v játrech je výsledkem buď jejich zvýšené syntézy, nebo sníženého uvolňování tukových látek z jaterních buněk. Při ukládání tuku v játrech dochází postupně k jejich zvětšování. Játra mají při tom hladký povrch a jsou světlá. Mikroskopicky je hlavní architektonika jaterní tkáně zachována. Vzhledem k tomu, že tuky se nejčastěji ukládají ve formě tzv. triacylglycerolů ( to jsou komplexní tukové sloučeniny ), je tuk v jaterní buňce obvykle ve formě velkých kapének, které postupně splývají a vytlačují jádro buňky na periferii. V typickém případě, jako je alkoholická steatóza, jsou jaterní buňky téměř vyplněny tukovými kapkami. Při malokapénkové steatóze se malé kapénky volných mastných kyselin hromadí v buněčných organelách - tzv. lyzosomech, které nesplývají. Jaterní buňky pak mají pěnovitý charakter s centrálně uloženým jádrem.
Steatóza jater znamená zvýšené ukládání tuku v jaterních buňkách ( tzv. hepatocytech ).
Je to nejčastější reakce jater na jejich poškození. Játra hrají klíčovou úlohu v organizmu v látkové přeměně lipidů, jsou odpovědné za odbourávání tuků. Hromadění tukových látek v játrech je výsledkem buď jejich zvýšené syntézy, nebo sníženého uvolňování tukových látek z jaterních buněk. Při ukládání tuku v játrech dochází postupně k jejich zvětšování. Játra mají při tom hladký povrch a jsou světlá. Mikroskopicky je hlavní architektonika jaterní tkáně zachována. Vzhledem k tomu, že tuky se nejčastěji ukládají ve formě tzv. triacylglycerolů ( to jsou komplexní tukové sloučeniny ), je tuk v jaterní buňce obvykle ve formě velkých kapének, které postupně splývají a vytlačují jádro buňky na periferii. V typickém případě, jako je alkoholická steatóza, jsou jaterní buňky téměř vyplněny tukovými kapkami. Při malokapénkové steatóze se malé kapénky volných mastných kyselin hromadí v buněčných organelách - tzv. lyzosomech, které nesplývají. Jaterní buňky pak mají pěnovitý charakter s centrálně uloženým jádrem.
Při jaterní steatóze můžeme při fyzikálním vyšetření velmi často objevit zvětšená tužší játra. Tato zvětšená játra obvykle nevyvolávají obtíže, ale mohou se projevit tlakem v pravém horním břišním kvadrantu, citlivostí a žloutenkou. Nebo nález zvětšených steatotických jater může být jedinou fyzikální abnormalitou, kterou nalezneme při náhlé a nečekané smrti, která je pravděpodobně způsobena metabolicky. Jaterní steatóza je v řadě případů vyléčitelná a sama o sobě není nebezpečná, i když při alkoholické steatóze se může objevit náhlá smrt. Malokapénková steatóza (například akutní steatóza v těhotenství, Reyeův syndrom, intoxikace jaterními jedy ) se projevuje nevolností, zvracením a bolestmi břicha. Tyto příznaky se obvykle rychle zhoršují a posléze převládají příznaky jaterního selhání.
Jaterní steatóza v naprosté většině případů nevede ke vzniku cirhózy, poškození je vratné, a to dokonce i v těžkých život ohrožujících případech ( například akutní jaterní steatóza v těhotenství či intoxikace tetracyklinem ). Steatóza u obezity a cukrovky zřejmě nepřechází do cirhózy jater. I když jaterní toxiny, jako jsou alkohol či tetrachlormethan, který také vyvolává nekrózu jater, mohou být příčinou cirhózy jater. Není zcela jisté, zda steatóza sama o sobě vede k cirhóze. K tomu je nezbytné přidružení další vyvolávající příčiny.
Při fyzikálním vyšetření můžeme nalézt zvětšená tužší játra s hladkým povrchem, která mohou být při pohmatu citlivá. Velikost jater a stav jaterní tkáně můžeme dobře posoudit při použití zobrazovacích metod - ultrazvukové vyšetření či rentgenologické vyšetření počítačovou tomografií ( tzv. CT vyšetření ) s podáním kontrastní látky do žíly. Biochemická vyšetření bohužel nepřináší významnější informaci, protože existuje jen malá souvislost mezí přítomností jaterní steatózy a abnormalitami v biochemických testech všeobecně používaných při diagnostice jaterních onemocnění. Přesná diagnóza jaterní steatózy může být stanovena pouze na základě histologického vyšetření ( tj. provedením jaterní biopsie - tedy odběrem vzorku jaterní tkáně na histologické vyšetření ). Nález jaterní steatózy může upozornit na působení jaterních toxinů nebo na přítomnost dosud nepoznané nemoci či poruchy látkové výměny. Tento nález by měl vždy být podnětem k dalšímu podrobnému vyšetření nemocného.
Není známa žádná specifická léčba kromě odstranění vyvolávající příčiny nebo léčby existující poruchy.