Intoxikace vitaminem D
hypervitaminóza D
Intoxikace vitaminem D neboli tzv. hypervitaminóza D se projevuje při nadměrném množství vitaminu D v lidském organizmu, což nastává zpravidla při léčebném podávání vitamínu D ve vysokých dávkách.
Kapitoly
Příčiny / rizikové faktory
Intoxikace vitaminem D se u dětí ve věku do 4 měsíců projevuje již při podávání vitaminu D v dávce 40 000 IU (tj. mezinárodních jednotek), což představuje dávku 1 miligramu vitaminu D denně. U dospělých jsou popisovány toxické účinky nadměrného množství vitaminu D v organizmu obvykle po několika měsíčním užívání vitaminu D v dávce 100 000 IU (tj. 2,5 miligramu) denně.
Chorobopis
Prvními manifestními klinickými příznaky, kterými se u pacienta projeví postižení intoxikací vitaminem D, jsou anorexie (toto postižení spočívá v naprostém odporu pacienta k jakémukoliv jídlu), nevolnost a zvracení. V pozdějším stádiu pak přistupuje polyurie (tímto termínem se označuje zvýšená tvorba moči spojená s častým močením), polydipsie (tj. nadměrná žízeň provázená nadměrným příjmem tekutin), slabost, nervozita pacienta a pruritus (tj. svědění kůže).
U postiženého jedince je porušena funkce ledvin (to se projevuje nízkou specifickou hmotností moči, proteinurií – tj. ztrátou bílkovin močí, nálezem při laboratorním vyšetření moče, kdy v močovém sedimentu nacházíme tzv. válce, a dále zjištěním zvýšené hladiny dusíku v krvi – tzv. azotémie). Dále se mohou objevit metastatické kalcifikace (tedy ukládání vápníku v různých tkáních v těle), zejména v ledvinách.
Rozpoznání / vyšetření
Ke stanovení správné diagnózy postižení pacienta intoxikací vitaminem D je důležitý především pohovor lékaře s pacientem, při kterém je odhalen předcházející nadměrný přívod vitaminu D. Kromě výše uvedených charakteristických klinických příznaků jsou důležité následující laboratorní nálezy: především zjišťujeme zvýšenou koncentraci vápníku v krevním séru, a sice v rozmezí od 120 do 160 mikrogramů v jednom mililitru krevního séra. Tento nález je při výskytu toxických příznaků pravidlem (normální hodnoty jsou 85 až 105 mikromolů v jednom mililitru krevního séra). Proto jsou u pacientů, kteří dostávají vysoké dávky vitaminu D, jsou nutná častá vyšetření sérového vápníku (v počátcích léčení se hladina vápníku vyšetřuje každý týden, později každý měsíc). Plazmatické koncentrace metabolitů vitaminu D, a sice 25-(OH)D3 a 1,25-(OH)2D3 bývají v normálních mezích. Fakt o předcházejícím nadměrném přívodu vitaminu D do těla pacienta je rozhodující pro odlišení této situace od všech ostatních stavů spojených s vysokou hodnotou vápníku v krevním séru, která je však vyvolána jinou příčinou.
Intoxikace vitaminem D se běžně projevuje při léčení hypoparatyreoidizmu (tedy snížené funkce příštítných tělísek). Takzvaná hyperkalcémie neprospívajících dětí byla popsána již po každodenním přívodu méně než 2000 IU čili 50 mikrogramů (dokonce i jenom 1000 IU čili 25 mikrogramů) vitaminu D; v těchto případech jde snad o přecitlivělost na vitamin D. Tzv. Williamsův syndrom je přechodně zvýšená hladina vápníku v krevním séru pacienta v dětství provázenými charakteristicky zúžením aorty nad chlopněmi, psychickou retardací (tj. opožďováním v psychickém vývoji) a zvláštním výrazem tváře. Plazmatické koncentrace 1,25-(OH)2D jsou v průběhu hyperkalcemické fáze vysoké (až na osminásobek či dokonce desetinásobek normálu). Většinou se jedná o dosud neidentifikovanou poruchu látkové výměny vitaminu D, spíše než o nadměrný přívod vitaminu D. Protože se nové, vysoce aktivní formy vitaminu D začínají používat k léčení ve zvýšené míře, bude třeba i zvýšené pozornosti při sledování možných toxických projevů.
Léčba
Při léčení intoxikace vitaminem D (tedy hypervitaminózy D) je především nutné zastavit přívod vitaminu D, podávat pacientovi potravu s nízkým obsahem vápníku, udržovat moč kyselou a podávat hormonální léky ze skupiny glukokortikoidů. Jestliže se objeví porucha funkce ledvin anebo metastatické kalcifikace (tj. ukládání vápníku do vzdálených tkání), mohou být tyto změny již bohužel nevratné. Podávání léků na odvodnění organizmu (tj. tzv. diuretik) ani nucený nadměrný přívod tekutin nemají žádný význam pro léčení pacienta postiženého intoxikací vitaminem D.