Inkontinence stolice, jiným názvem také incontinentia alvi, znamená ztrátu volní kontroly defekace ( tedy kontrolu pacienta nad regulací vyprazdňování stolice ).
U inkontinence nervového původu nacházíme ochablost pánevního svalstva a svalů řitě, svěrače neodpovídají stahem na stimulaci dotykem, pacient není schopen vyvolat stah svalů vůlí. U poúrazové či pooperační inkontinence je porušen svalový kruh kolem řitě a konečníku, defekt svěrače může být někdy dokonce viditelný nebo hmatatelný. V místě, kde je porušen svěrač, chybí normální svráštění kůže kolem konečníku, protože chybí po ní ležící podkožní část svěrače.
Funkční schopnost svalového svěrače můžeme objektivně ověřit tzv. anorektální manometrií (měřením tlaku uvnitř řitě a konečníku) či tzv. elektromyografií pánevního dna (snímáním elektrických potenciálů vzniklých při volním stažení svalů). Anatomické poměry konečníku, jeho okolí posoudíme nejlépe pomocí zobrazovacích metod (ultrazvuk - USG svěračů, počítačová tomografie - CT a nukleární magnetická rezonance - MRI pánve).
Charakteristický klinický obraz inkontinence stolice je dán ztrátou volní ( tedy pacientem chtěné ) kontroly vyprazdňování stolice.
Stanovení správné diagnózy postižení pacienta inkontinencí stolice a její příčiny zahájujeme pečlivým fyzikálním vyšetřením, při kterém zjišťujeme funkci sfinkterů ( tedy svalů svěračů konečníku ) a možnou perianální citlivost ( tedy citlivost v okolí řitního otvoru ). Tímto fyzikálním vyšetřením musíme rovněž vyloučit možné zatvrdnutí stolice v konečníku. Ostatní užitečná vyšetření, která nám mohou s diagnostikováním inkontinence stolice u pacienta pomoci, jsou ( 1 ) elektromyografie pánevního dna ( což je elektrodiagnostická metoda, která slouží především k diagnostice poruch nervosvalového aparátu, tato metoda studuje funkci kosterního svalstva tím, že vyšetřuje elektrické biosignály, které ze svalů vycházejí ) a ( 2 ) anorektální manometre ( což je neinvazivní, objektivní vyšetřovací metoda využívající měření statických i dynamických tlakových parametrů k posouzení anorektální funkce, jedná se o specializovanou metodu, používanou při vyšetření činnosti análních svěračů a k vyšetření citlivosti rekta – tj. konečníku ).
Léčení pacienta postiženého ztrátou volní kontroly vyprazdňování stolice vyžaduje vypracování programu regulace střevní činnosti, který je zaměřen na snahu vyvolat pravidelné vyprazdňování stolice. K tomu je nutný každodenní přívod dostatečného množství tekutin a pacient musí denně přijímat dostatečné množství objemné stravy ( tedy diety s dostatečným množstvím zbytkové stravy ). K ulehčení pravidelného vyprazdňování stolice se snažíme u pacienta napomáhat tím, že postiženého jedince posadíme na sedátko s nočníkem za působení dalších faktorů, které u něho stimulují defekaci ( například podáváme šálek černé kávy ). Také můžeme použít čípek zavedený do konečníku ( používá se za tímto účelem glycerinový anebo bisakodylový čípek ) anebo fosfátové klyzma ( tedy fosfátový roztok napuštěný trubičkou zavedenou konečníkem do tlustého střeva ). Jestliže se uvedenými postupy nevyvine u postiženého jedince pravidelný odchod stolice, můžeme přechodem na dietní stravu s nízkým obsahem nestravitelných zbytků snížit frekvenci defekací ( tedy četnost vyprazdňování stolice v průběhu dne ).
Tento účinek má také podání léku loperamidu, který navíc zvyšuje funkci análních sfinkterů ( tedy svalů – svěračů konečníku ). Jednoduché nápravné perianální cviky, při nichž pacient postižený ztrátou volní kontroly vyprazdňování stolice opakovaně stahuje sfinktery ( tedy svaly – svěrače konečníku ), perianální svaly ( tedy svaly v okolí řitního otvoru ) a hýždě, mohou přispět k posílení a hypertrofii těchto struktur ( hypertrofie znamená růst tkáně vlivem zvětšování objemu jednotlivých buněk - tzv. buněčného růstu). Tak mohou tyto cviky napomoci pacientovi k obnovení volní kontroly vyprazdňování stolice ( tedy k obnovení kontinence stolice ). Úspěšné ovšem bývají zpravidla zejména v lehkých případech postižení inkontinencí stolice. K léčbě ztráty volní kontroly vyprazdňování stolice je možné použít také metodu tzv. biologické zpětné vazby. Biologická zpětná vazba se používá k nácviku maximálního používání konečníkových svalů svěračů ( tj. análních sfinkterů ) a k lepšímu využívání fyziologických stimulů. Úspěšní s léčením pacienta postiženého inkontinencí stolice metodou biologické vazby můžeme být pouze u adekvátně poučených a dobře motivovaných jedinců, kteří jsou schopni instrukcím ošetřujícího lékaře porozumět a řídit se jimi, a jejichž konečníkový svalový svěrač je schopen rozpoznat stimulující podnět daný distenzí ( tedy roztažením ) rekta ( tedy konečníku ).
Zhruba 70 procent takových pacientů příznivě zareaguje na léčebnou metodu tzv. biologické zpětné vazby. Možnost použití této léčebné metody musíme vzít v úvahu dříve, než doporučíme pacientovi postiženému inkontinencí stolice operační řešení. K léčení pacientů postižených ztrátou volní kontroly vyprazdňování stolice se používají četné operační výkony. Tzv. postanální úprava je užitečná tam, kde svěračový mechanizmus je v podstatě neporušen a bez výpadků či přerušení. Takováto postižení jsou běžná u pacientek – žen se spontánním začátkem inkontinence ( tedy porucha volní kontroly vyprazdňování stolice začíná u těchto žen bez zjevného důvodu ) ve věku nad 60 let. Operačním zvětšením předního rektálního úhlu ( tedy úhlu, ve kterém je uložený konečník v lidském těle ) podporujeme faktor, který normálně za fyziologických okolností přispívá ke kontinenci ( tedy k normální volní kontrole vyprazdňování stolice ). V případech, kde je anální sfinkter přerušen, zašíváme k reparaci defektu svěrač přímo. V takových případech, jestliže ovšem nezbývá po jeho přerušení dostatečná část svalového sfinkteru pro přímou reparaci, můžeme k náhradě análního sfinkteru použít transponovaný ( tedy přemístěný ) jiný sval na místo análního svěrače, a sice se nejčastěji používá musculus gracilis ( štíhlý sval stehenní, který sestupuje povrchově po vnitřní straně stehna až ke svému úponu na vnitřní ploše tibie tedy kosti holenní ). Tento postup se využívá zejména u pacientů postižených inkontinencí stolice ve věku mladším než 50 let.
Pokud ovšem není možné použít k nápravě uvedenou transpozici musculus gracilis, lze při operační léčbě použít tzv. Thierschovy obkružovací postupy s využitím drátěného anebo umělohmotného implantačního materiálu. V takovém případě, jestliže ovšem selžou všechny výše uvedené možnosti léčby, je někdy nezbytné uvažovat o tzv. kolostomii ( kolostomie je souhrnný název pro vývody tlustého střeva tedy colon na přední stěně břišní, střevo může být vyvedeno v různých místech břicha ).