Genitální herpes je virové puchýřnaté onemocnění kůže a sliznic, postihující oblast pohlavních orgánů a krajinu kolem konečníku. Původcem onemocnění je virus Herpes simplex (dále jen HSV). Pohlavní trakt infikují dva typy viru, typ 2 (HSV-2) i typ 1 (HSV-1). Ačkoli častěji je původcem HSV-2, není infekce HSV-1 vzácná, zejména u mladých žen. Nakažlivost onemocnění je středně vysoká a infekce se obvykle šíří pohlavním stykem. V místě nákazy vznikají puchýře, které rychle vředovatí. U mužů je infekce nejčastěji umístěna na pyji, u žen jsou postiženy velké stydké pysky a pochva nebo děložní hrdlo. Ložiska nemoci se šíří i na okolní kůži. Onemocnění se vyvine 4 až 7 dní po kontaktu a má tendenci se vracet, protože viry skrytě infikují tzv. nervová ganglia („nervové uzliny“ - shluky nervových buněk, na něž se zde přenáší nervový vzruchy z jiných nervových buněk, resp. jejich vláken) v křížové krajině, v gangliích se znovu aktivují a znovu infikují kůži.
Prvotní nákaza je bolestivější a má delší průběh. Nejdříve se obvykle objeví svědění a bolestivost bez viditelného ložiska na kůži nebo sliznici, později v tomto místě vznikne malá začervenalá skvrnka. Pak se vytvoří malá skupinka bolestivých puchýřků; a většinou se do 10 dnů hojí s jizvením. Mízní uzliny v tříslech jsou obvykle mírně zvětšené a citlivé.
Ložiska oparu se mohou vyskytnout u mužů na pyji, předkožce a žaludu pyje, u žen na stydkých pyscích, poštěváčku, hrázi, v pochvě a na děložním hrdle. U homosexuálních mužů a u žen zaměřených na konečník mohou být ložiska na kůži kolem konečníku i uvnitř v konečníku na jeho sliznici.
Kromě místních příznaků může nemocný při prvotní nákaze pozorovat malátnost, zvýšenou teplotu, obtíže s močením (kvůli přechodnému reflexnímu ochrnutí močového měchýře) a obtíže s chůzí (pro bolestivost ložisek).
U nemocných se sníženou buněčnou imunitou (např. při HIV infekci) mohou ložiska přetrvávat nebo se dokonce zvětšovat ještě několik týdnů. Tento neúspěch v léčbě upozorňuje na nutnost vyloučit HIV infekci.
Diagnóza je stanovena obvykle na základě příznaků nemoci, a může být potvrzena kultivačním vyšetřením (stěr ze spodiny zvředovatělých ložisek a průkaz přítomnosti viru na speciální tkáňové kultuře). Další diagnostickou možností je tzv. serologické vyšetření, tj. vyšetření krevního séra na přítomnost protilátek (Vyšetření se provádí dvakrát v odstupu 10 až 14 dní a hodnotí se event. vzestup hladiny protilátek, který je typický pro prvotní infekci.). Okamžitá diagnóza může být stanovena mikroskopickým vyšetřením po speciálním barvení materiálu získaného stěrem z ložisek nákazy.
Genitální herpes může být komplikován zánětem mozkových blan. Prvotní infekci virem HSV komplikují často příznaky porušené funkce tzv. autonomních nervů v křížové oblasti (zprostředkují činnosti neovladatelné vůlí). Tyto poruchy zahrnují neschopnost močit, zácpu a impotenci u mužů.
Ložiska umístěná mimo pohlavní orgány, obvykle na hýždích, v tříslech nebo na stehnech se mohou vyskytnout při šíření nákazy podél nervových vláken nebo po přímém zanesení infekce. Tento poslední způsob šíření je příčinou příležitostné infekce prstů nebo oka.
Zdaleka nejběžnější komplikací genitálního herpesu je návrat nemoci (tzv. recidiva), obvykle omezená na jednu stranu těla, mírnější než prvotní nákaza. Pravděpodobnost opakování infekce je vyšší u 2. typu HSV (80%) než u HSV-1 (50%).
Účinným lékem herpetické infekce pohlavních orgánů, konečníku a úst je acyklovir. Lék omezuje šíření viru a zmírňuje příznaky u prvotní i opakované nákazy, léčí vleklé onemocnění u pacientů se sníženou obranyschopností. Ale ani včasná léčba prvotní infekce nezabrání jejímu přechodu do skrytého stadia ani opakování nemoci.
Iveta26. 1. 2017 10:21:51
Emailu
Zaregistrovat se
