Jako ganglion se označuje kulovitý hladký výrůstek, který se vyskytuje v blízkosti kloubů a šlach na rukou nebo nohou. Jedná se o vychlípeninu pouzdra kloubního, vzácněji pochvy šlachové. Stěna gangliomu je tvořena tuhým vazivem, obsah je rosolovitý. Ganglion je častější u žen, na rukou zpravidla bývá na zadní straně zápěstí a na hřbetu prstů, na dolních končetinách se vyskytuje nejvíce na hřbetu nohy nebo v jamce podkolenní, zvláštní lokalizace může být v menisku kolenního kloubu. Na jiných částech těla se vyskytuje zřídka. Z medicínského hlediska se jedná o cystu (tedy dutinku s obsahem), která je nejasného původu a je vyplněná rosolovitou hmotou.
Tekutina uvnitř gangliomu promazává také šlachová a kloubní pouzdra, jedná se o tak zvanou synoviální tekutinu. Gangliom může způsobovat bolest tlakem na okolní tkáně. Při lokalizaci gangliomu v menisku kolenního kloubu se projevuje typicky přeskakováním při pohybu nebo blokádami kolene. Za jeden z významných faktorů přispívajících ke vzniku gangliomu se považuje delší dobu trvající dráždění v příslušné oblasti těla nebo proběhlá infekce a úraz v místě nálezu gangliomu. Proto se také gangliomy častěji objevují u sportovců, zejména gymnastů. Ganglion není sám o sobě nebezpečný, vadí pouze svou přítomností v blízkosti kloubu. Protože se může postupně zvětšovat ( velikost gangliomu může být od velikosti hrášku až po velikost slepičího vejce), je možné, že začne vadit nejen svým vzhledem (kosmetický defekt – nevzhledná boule), ale může vadit také i normálnímu pohybu v příslušném kloubu. V některých případech ganglion vyvolává bolest, zejména když se nachází v blízkosti některého nervu probíhajícího v postižené oblasti. Ganglion se nikdy nešíří do jiných částí těla. Gangliomy se mohou stejně náhle objevovat a náhle zase zmizet, v některých případech mohou samovolně i definitivně vymizet. Obvykle se tak stává, jestliže je postižený kloub uveden do klidového režimu a je omezeno dráždění jeho okolí.
Při vyšetření pohmatem hmatáme buďto tuhý, elastický útvar s obsahem tekutiny, nebo jindy nalézáme útvar tvrdý tak, že připomíná kostní výrůstek. Jestliže gangliom u pacienta nevyvolává žádné obtíže a nevadí kosmeticky, tak je nejlepší jej ponechat bez léčby. Důvodem k odstranění bývá ve většině případů snaha po kosmetické úpravě, spíše než bolest, kterou gangliom v některých případech vyvolává. Dřívější léčebné metody k odstranění gangliomu spočívající v jeho rozdrcení tlakem (například tlak palce ruky) nebo úderem (například úder kladívkem nebo knihou) nelze doporučit, a to zejména pro vysoké procento možnosti recidivy (tedy opětovného vytvoření gangliomu). Některými lékaři běžně používanou metodou léčby gangliomu je napíchnutí útvaru injekční jehlou a odsátí uvnitř obsažené synoviální tekutiny injekční stříkačkou, případně ještě s následným výplachem roztokem s obsahem kortikoidů (tj. hormonálních léků). Nebo jestliže je obsah gangliomu rosolovitý, a tedy nejde jeho obsah odsát injekcí. Pak přichází v úvahu provedení tzv. marsupializace (tedy otevření gangliomu s jeho vyústěním navenek).
Tyto léčebné metody ovšem nemají proti úplnému odstranění útvaru žádnou výhodu. Správným a nejlepším způsobem léčby gangliomu je radikální odstranění celého útvaru operačně. Jedná se o menší operační zákrok, obvykle k jeho provedení postačí pouze místní znecitlivění. Po provedené operaci je nutné postiženou končetinu po dobu hojení ponechat v klidovém režimu, nejčastěji formou uložení do dlahy. Často se po výkonu podávají léky k tlumení bolesti (tzv. analgetika), které mají současně protizánětlivý účinek. Působí tak nejen k mírnění pooperačních bolestí, ale také jako jakási prevence opětovného vzniku gangliomu. Ten se může totiž znovu vytvořit dokonce i po jeho operačním odstranění, a to zejména v takových případech, jestliže se při operačním výkonu nepodaří odstranit i příčinu nahromadění tekutiny. Gangliom uložený v menisku kolenního kloubu představuje indikaci k menisektomii (tedy k operačnímu odstranění menisku). Někteří lékaři doporučují v léčbě gangliomu i některé alternativní postupy, jako jsou například zahřívání nemocného místa pomocí obkladů, nebo koupele ve vřídelní či mořské vodě. O úspěšnosti těchto metod ovšem 6neexistují žádné spolehlivé informace. Pracovní neschopnost po operačním odstranění gangliomu bývá zpravidla v rozsahu 10 až 14 dní (podle typu vykonávané práce). Při opakovaném výskytu gangliomu a při jeho výskytu v tělesných oblastech namáhaných při práci je v některých případech dokonce nutné uvažovat i o změně zaměstnání.