Divertikulitida neboli zánět střevní výchlipky je nejčastější komplikací divertikulózy (viz. článek). Nejobvyklejším místem výskytu postižení je esovitá klička (sigmoideum) tlustého střeva; zde se objevuje u 94 % osob postižených divertikulitidou.
Divertikulitida vzniká nejspíše infekcí sliznice výchlipky vyvolané městnáním stolice ve výchlipce, odkud se nemůže úzkým krčkem vyprázdnit, a jejímž tlakem vznikne ve výchlipce odúmrť sliznice.
Divertikulitida je závažné onemocnění, zejména u starších osob a u nemocných užívajících hormonální léčbu kortikoidy (např. Prednisonem) nebo jiné léky zvyšující riziko infekce.
Příznaky:V okamžiku vzniku zánětu střevní výchlipky se objeví především bolesti břicha (v případě postižení esovité kličky v oblasti levého podbřišku); dalšími příznaky jsou nucení na zvracení, zvracení, zástava odchodu větrů a stolice, zvýšená teplota a zrychlení tepu.
Fyzikální vyšetření: Kromě bolestivosti při pohmatu břicha lze někdy vyhmatat i bolestivý válcovitý útvar v levém podbřišku, případně i stažení svalů břišní stěny při zánětu pobřišnice.
V laboratorním vyšetření nacházíme zvýšení počtu bílých krvinek v krvi (leukocytózu), zvýšenou sedimentaci a zvýšení hladiny tzv. C-reaktivního proteinu v krevním séru (CRP, bílkoviny, která je ukazatelem zánětu v těle).
Ze zobrazovacích metod je v akutním stadiu choroby využívána zejména počítačová tomografie (CT), případně ultrazvukové vyšetření, v klidovém stadiu je suverénní metodou při průkazu divertikulózy rentgenové vyšetření tlustého střeva s použitím kontrastní látky (tzv. irigografie).
Přestupem zánětu z výchlipky do okolí tlustého střeva vzniká tzv. perikolitida, v případě postižení esovité kličky hovoříme o tzv. perisigmoiditidě. Masa zanícené tkáně v okolí tlustého střeva bývá prokazatelná pohmatem. Zkapalněním zanícené tkáně nebo proděravěním stěny výchlipky do přilehlé tkáně vzniká tzv. perikolický absces (ohraničené ložisko hnisu); kromě výše zmíněných příznaků se projeví známkami sepse (otravy krve). Prasknutím zánětem postižené výchlipky do močového měchýře nebo pochvy vznikne pištěl, projevující se přítomností vzduchu a stolice v moči, resp. nekontrolovaným únikem plynů a stolice pochvou. Zánětlivá tkáň v okolí tlustého střeva může postupným přestupem zánětu vyvolat tzv. purulentní peritonitidu (hnisavý zánět pobřišnice). Zánět pobřišnice vzniká rychle, pokud dojde k proděravění výchlipky a vylití střevního obsahu do volné břišní dutiny - sterkorální peritonitida. Příznaky vyplývají z rozsahu postižení pobřišnice; nacházíme svalové stažení břišní stěny, zrychlený tep, pokles krevního tlaku a rychle nastupující šok.
Léčba divertikulitidy je zpočátku tzv. konzervativní (neoperační), spočívající v zavedení klidového režimu, omezení potravy podávané ústy, v podání infuzí a antibiotik.
Operační léčba je akutní nebo plánovaná. Akutní operace je nezbytná při zánětu pobřišnice, dále pak při pozánětlivém zúžení průsvitu střeva; spočívá v odstranění postiženého úseku nebo jeho vyřazení z pasáže tráveniny založením střevního vývodu. Perikolické abscesy lze ošetřit napíchnutím (punkcí) za kontroly počítačovou tomografií. Plánovaně jsou operováni pacienti s píštělemi, zúžením průsvitu střeva nebo osoby po dvou a více epizodách divertikulitidy. Je odstraněn úsek střeva s výchlipkami, včetně případné píštěle.
Emailu
Zaregistrovat se
