Diabetická nefropatie

Jako diabetická nefropatie se označuje dlouhodobé onemocnění ledvin, které je způsobeno vlivem zvýšené hladiny glukózy v krvi (tj. zvýšené glykemie  - tzv. hyperglykemie) trvající po dlouhou dobu, a to u pacientů trpících onemocněním diabetes mellitus (tj. cukrovkou). Onemocnění spočívá v morfologické změně ledvinových glomerulů (tj. v poškození struktury tzv. ledvinových klubíček) a může vést k poklesu funkce ledvin nebo až i k jejich selhání.

Kapitoly

Příčiny/rizikové faktory

Diabetická nefropatie je pozdní komplikací onemocnění cukrovkou. Nefropatie se vyvíjí u 30 až 50 procent nemocných s onemocněním cukrovkou 1. typu (jako diabetes mellitus I. typu, tj. cukrovka 1. typu, se označuje naprostá ztráta produkce hormonu inzulinu ve slinivce břišní)  a u malého procenta nemocných u onemocnění cukrovkou 2. typu (jako onemocnění diabetes mellitus II. typu, tj. cukrovka 2. typu  se označuje situace, při které je v organizmu necitlivost buněk tělesných tkání na působení hormonu inzulinu, a nikoliv, alespoň  přinejmenším na počátku onemocnění, snížená produkce hormonu inzulinu).

Riziko pozdních klinických komplikací se u různých jedinců značně liší, ale obecně stoupá s délkou onemocnění cukrovkou. Hyperglykemie (tj. zvýšená hladina glukózy v krvi) vyvolává u diabetiků počáteční metabolické poruchy a časné funkční poruchy ledvin, periferních nervů a sítnice. Jakmile však dosáhnou tyto strukturální změny postižených tělesných orgánů určitého stadia, je další průběh onemocnění již jen málo dále závislý na hyperglykemii. Příznaky a objektivní nálezy diabetické nefropatie jako pozdní komplikace onemocnění diabetes mellitus naprosto napodobují onemocnění ledvin u pacientů, kteří netrpí onemocněním cukrovkou. Tyto projevy mohou být přítomny již v době stanovení diagnózy při onemocnění cukrovkou 2. typu, ale ne při onemocnění cukrovkou 1. typu.

Chorobopis

Diabetická nefropatie je většinou asymptomatická (tj. probíhá u pacienta bez jakýchkoliv manifestních klinických příznaků), a to až do doby než onemocnění ledvin dospěje do konečného stadia. Může ale také vyvolat nefrotický syndrom (jako nefrotický syndrom se označuje soubor příznaků provázející různé typy onemocnění ledvin) dříve, než se rozvine urémie (jako urémie se označuje hromadění dusíkatých látek v organizmu způsobené nedostatečnou funkcí ledvin).

Nefropatie se vyvíjí u 30 až 50 procent nemocných s onemocněním cukrovkou 1. typu a u malého procenta nemocných u onemocnění cukrovkou 2. typu. Zpravidla se diabetická nefropatie projevuje těmito klinickými projevy: přítomností albuminu v moči (tzv. mikroalbuminurií, obvykle nad 300 miligramů za 24 hod), přítomností bílkoviny v moči (tzv. proteinurií), vysokým krevním tlakem a poklesem funkce ledvin.

Rozpoznání/vyšetření

U nemocných trpících cukrovkou l. typu je trvale přítomna klinicky zjistitelná albuminurie (tj. ztráta bílkoviny albuminu močí v množství více než 300 miligramů v jednom litru), která není vysvětlitelná jiným onemocněním močového ústrojí a je předzvěstí progresivního poklesu glomerulární filtrace (glomerulární filtrace ukazuje míru schopnosti ledvin tvořit moč a zbavovat tělo škodlivých látek, což je proces probíhající v glomerulech; určuje se pomocí výpočtu z jednorázově odebraného vzorku moči nebo z moči shromažďované od pacienta v průběhu 24 hodin; pokles glomerulární filtrace je známkou poškození ledvin), renální insuficience (tj. nedostatečné funkce ledvin) a rozvoje konečného stadia ledvinového onemocnění během 3 až 20 let (v průměru 10 let).

Albuminurie chybí v prvních 5 letech trvání onemocnění cukrovkou 1. typu; její výskyt stoupá, po dvaceti letech trvání onemocnění cukrovkou 1. typu dosahuje výskyt této komplikace vrcholu, a poté klesá. Při onemocnění cukrovkou 2. typu je albuminurie v některých případech přítomna v době stanovení diagnózy. Albuminurie je téměř 2,5 krát vyšší u pacientů trpících cukrovkou 1. typu, kteří mají diastolický krevní tlak vyšší než 90 milimetrů Hg, než u nemocných s diastolickým krevním tlakem nižším než 70 milimetrů Hg. Je sporné, zda je vyšší krevní tlak výsledkem pokročilejšího ledvinového onemocnění nebo zda se klinická nefropatie vyvíjí primárně u nemocných s náchylností k esenciální hypertenzi, hypertenze (tj. vysoký krevní tlak) však urychluje progresi terminálního stadia onemocnění ledvin.

Léčba

Důležitá je především prevence, tedy léčba základního onemocnění, tedy cukrovky. Prevencí vzniku diabetické nefropatie je dobrá kompenzace diabetu (tedy udržování vyrovnaných hladin glykémie, tj. koncentraci glukózy v krvi, v optimálních normálních hodnotách). Vlastní léčba diabetické nefropatie, pokud se již u nemocného vyvine, je bohužel ve většině případů jen málo úspěšná. Naštěstí však lze průběh diabetické nefropatie u postiženého jedince zpomalit dobrou kompenzací diabetu, zajišťováním, aby u nemocného nedošlo k dlouhodobé hyperglykemii a snížením krevního tlaku. V případě, že dojde k významnému omezení funkce ledvin, je nezbytné pro přežití pacienta využít dialýzu (tedy filtraci krve nemocného za použití přístrojové umělé ledviny). Konečně možností volby v pokročilém stádiu diabetické nefropatie je využití transplantace ledvin (tedy operačním přenesením zdravé ledviny od jiného člověka).

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.


Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události