Bronchitida chronická

Chronická bronchitida

      Akutní bronchitida je akutní zánět průdušek a průdušnice, vyznačující se úplným uzdravením  a obnovením funkce. Obvykle bývá mírná, u oslabených pacientů s chronickým plicním nebo srdečním onemocněním však bývá průběh závažný. Těžkou komplikací může být zápal plic.

      Chronická (vleklá) bronchitida je chronický zánět průdušek spojený s dlouhodobou expozicí nespecifickým látkám dráždícím jejich sliznici, provázený hypersekrecí hlenu a některými změnami struktury průdušek. Je charakterizována chronickým kašlem s vykašláváním hlenu. Nejčastěji je spojena s kouřením cigaret, může však vzniknout i jako odpověď na alergizující látky  u osob, které nejsou náchylné k astmatu. Chronická obstrukční bronchitida (bronchiolitida) je onemocněním malých dýchacích cest (průdušinek), které vede k významné neprůchodnosti (obstrukci) dýchacích cest. Často bývá spojena s příznaky chronické bronchitidy. Plicní rozedma (emfyzém) je zvětšení prostorů periferně od průdušinek spojené s destruktivními změnami stěn plicních sklípků. Chronická astmatická bronchitida se vyznačuje významnou chronickou neprůchodností dýchacích cest u pacientů s astmatem, navzdory protiastmatické léčbě. Zpravidla jsou přítomny i příznaky chronické bronchitidy.

      Tyto stavy se vyskytují často v kombinaci, a v jednotlivých případech bývá těžké rozhodnout, co je hlavní příčinou neprůchodnosti. Platí to zejména pro kombinaci chronické obstrukční bronchitidy a plicní rozedmy, často označované jako chronická obstrukční choroba bronchopulmonální. Je třeba pokud možno vždy odlišit osoby s chronickou astmatickou bronchitidou od pacientů se zúžením průdušek při rozedmě, protože průběh, prognóza a odpověď na léčbu se výrazně liší.

Kapitoly

Příčiny/rizikové faktory

      Chronická obstrukční choroba bronchopulmonální je významnou příčinou invalidizace a smrti. Úmrtnost na toto onemocnění, částečně také v důsledku stárnutí populace, stále stoupá. V USA je na 2. místě mezi příčinami invalidity po srdečních onemocněních. Rozedma plic je častější u mužů, u žen však patrně v souvislosti s častějším kouřením stoupá. Chronická astmatická bronchitida se mezi starými osobami vyskytuje stále častěji a je hlavní příčinou plicní nedostatečnosti u starších žen.

      Předpokládá se, že rozedma plic vzniká působením enzymů, uvolněných z bílých krvinek při zánětu, na stěnu plicních sklípků. A právě při kouření dochází k neustálému uvolňování těchto enzymů z bílých krvinek. Při dostatečném vystavení vlivu dráždivých látek, zejména cigaretového kouře, se u většiny lidí vyvine určitý stupeň chronické bronchitidy. Ve většině případů je tento zánět průdušek přímým následkem dráždění průdušek. Existují velké rozdíly ve vnímavosti průdušinek vůči vdechovaným dráždivým látkám. Za faktory určující vnímavost jsou považovány infekce v raném dětství nebo  imunologické mechanismy. Astmatici jsou mimořádně citliví na kouření.

Subjektivní příznaky

      Nejčastěji udávanou obtíží je postupně narůstající námahová dušnost. Prvními projevy mohou být také kašel, opakující se infekce dýchacích cest, celková slabost, váhový úbytek, v krajním případě i srdeční selhání jako následek přetížení pravé srdeční komory při chronické bronchitidě.

      Typický fyzikální nález při lékařském vyšetření je obvykle přítomen až v pozdních stádiích chronické bronchitidy. Patří sem zejména prodloužení výdechu při klidném dýchání, snížená poloha bránice a výrazné zapojování pomocných dýchacích svalů.

      Bronchitida sama o sobě nemá na prostém rentgenovém snímku hrudníku žádný charakteristický obraz. Při rozedmě plic pozorujeme na snímku sníženou polohu bránice a projasnění plicních polí.

      Spirometrické vyšetření, hodnotící objemy a proudění vzduchu v dýchacích cestách při dýchání, ukazuje u chronické obstrukční bronchopulmonální choroby charakteristicky obstrukci (sníženou průchodnost) proudění vzduchu při výdechu.

Průběh

      Zpočátku u osob s chronickou obstrukční bronchopulmonální chorobou obvykle lze léčbou dosáhnout určitého zmenšení obstrukce dýchacích cest a výrazného zmírnění příznaků, dlouhodobá prognóza pacientů je však méně příznivá., onemocnění nelze vyléčit.

Léčba

      Léčba je zaměřena na ovlivnění stavů, které vyvolávají obtíže.

  • Infekce: Je třeba podávat širokospektré antibiotikum (např. trimetoprim/sulfamethoxazol nebo tetracyklin či ampicilin). Léčbu ihned opakujeme při prvních známkách opětovného objevení se infekce. U osob s častým vzplanutím infekce se doporučují pravidelné kůry širokospektrých antibiotik.
  • Stažení průdušek (tzv. bronchospasmus) řešíme léky roztahujícími průdušky, např. theofylinem.
  • Zahušťování sekretu z dýchacích cest: K prevenci zahušťování je nutné dostatečné celkové zavodnění organismu.  Někomu pomůže inhalace páry, polohová drenáž a dechová cvičení.
Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti.

4
1vitek.simak@seznam.cz12. 8. 2017 12:43:34
Mám rozedmu plic 4. stupně a astma 3. stupně. Jsou mi trvale odmítány injekce, cortikoidy, kromě toho mám opakované těžké záchvaty astmatu. Cpe mi paní primářka stále ventolin, který je neúčinný. Na koho se mám obrátit? Děkuji.
0
2vitek.simak@seznam.cz13. 8. 2017 12:02:02
Zrušit komentář. Děkuji. Není to k ničemu.

Komentujte, hodnoťte, ptejte se!
Přihlašte se pomocí

nebo zadejte své jméno
Odběr novinek

Poradny

Kalkulačky

Poslední události