Bezoáry jsou těsně stlačené a částečně natrávené shluky vlasů, chlupů (trichobezoáry) a rostlinných materiálů, hlavně zbytků ovoce a zeleniny (fytobezoáry), nacházející se v žaludku. Skutečné bezoáry mohou napodobovat tzv. žaludeční kameny, vznikající na podkladě polykání parafinu či žvýkaček. Trichobezoáry, které mohou vážit až několik kilogramů, vznikají nejčastěji u nemocných s psychickými poruchami. Fytobezoáry se najdou téměř výhradně u nemocných po chirurgickém odstranění části žaludku. Rizikovými faktory pro vznik fytobezoárů jsou snížené množství žaludeční kyseliny, snížená pohyblivost žaludku (např. při cukrovce) a nedokonalé žvýkaní.
Většina bezoárů pravděpodobně nevyvolává žádné příznaky, ale mohou se objevit pocity plnosti po jídle, nucení na zvracení a zvracení, bolesti v nadbřišku a příznaky krvácení ze žaludku. Po operacích žaludku s odstraněním vrátníku (koncová část žaludku před dvanáctníkem) se mohou bezoáry posunout do tenkého střeva, uzavřít zcela jeho průsvit a vyvolat tak závažnou „náhlou břišní příhodu“ - neprůchodnost střeva.
Obvykle se bezoáry najdou při rentgenovém vyšetření, kdy mohou být omylem považovány za nádory. Při endoskopii (vyšetření průsvitu zažívací roury optickým přístrojem) se jeví jako tělesa s nepravidelným povrchem mající různou barvu (od žlutozelené po šedočernou). Dalšími zobrazovacími metodami, které mohou prokázat bezoáry, jsou ultrazvuk a počítačová tomografie (CT).
Bezoáry, zejména trichobezoáry, a ztvrdlé žaludeční kameny vyžadují chirurgické odstranění (otevření žaludku a vynětí bezoáru). Fytobezoáry lze v některých případech zlikvidovat i konzervativním (neoperačním) postupem - žaludečními výplachy nebo endoskopickým rozbitím bezoárů na menší části pomocí klíštěk nebo paprskem vody. Součástí konzervativní léčby je podání léků usnadňujících vyprazdňování žaludečního obsahu do tenkého střeva (metoclopramid).