Jako ascites označujeme přítomnost tekutiny ve volné dutině břišní. Pro vznik ascitu jsou důležité 2 faktory:
Oba faktory se společně podílejí na poruše výměny tekutin přes pobřišniční membránu. Svůj podíl má i uzávěr jaterních mízních cév. Ledviny nadměrně zadržují ionty sodíku. U pacientů s ascitem je koncentrace sodíku v moči typicky nižší než 5 až 6 g/l (tj. 5 mmol/l). Zvýšená koncentrace hormonu aldosteronu v krevním oběhu, která je způsobena jeho nadprodukcí a omezeným rozkladem, přispívá k zadržování sodíku v organizmu. Mechanizmy vzniku ascitu jsou komplexní, složité a ještě ne zcela jasné.
Ascites se vyskytuje při chronických nebo subakutních jaterních poruchách, ale nebývá při akutních stavech (jako jsou virový zánět jater, nežádoucí reakce po užití léků, uzávěr žlučových cest). Nejčastější příčinou ascitu je cirhóza, zvláště alkoholická. Ostatními jaterními příčinami jsou chronický aktivní zánět jater, těžký alkoholický zánět jater a uzávěr jaterní žíly (tzv. Buddův - Chiariho syndrom). Mechanizmem, který vede k tvorbě ascitu při mimojaterních příčinách, je povšechné zadržování tekutin při celkových chorobách (jako jsou srdeční selhání, nefrotický syndrom, nízká hladina albuminu v séru, zánět osrdečníku - tzv. konstrikční perikarditida). Dále mohou ascites vyvolat mnohočetné nitrobřišní metastázy zhoubného nádoru na pobřišnici. U akutního zánětu slinivky břišní se také objevuje volná tekutina v dutině břišní ( tzv. pankreatický ascites). U pacientů se selháním ledvin mluvíme při přítomnosti volné tekutiny v břiše o tzv. nefrogenním ascitu.
Zatímco menší množství tekutiny ve volné dutině břišní nedělá pacientovi žádné obtíže, masivní ascites zpravidla provázejí nespecifické břišní obtíže a dušnost. Ascites u pacientů s jaterní cirhózou, především u alkoholiků, se může někdy infikovat z nejasného zdroje (mluvíme o tzv. spontánním bakteriálním zánětu pobřišnice). To může způsobit náhlé zhoršení zdravotního stavu pacienta s bolestmi břicha a teplotou.
Diagnózu lze často stanovit klinicky při fyzikálním vyšetření břicha průkazem proměnlivého ztemnění při poklepu na přední břišní stěnu. V pokročilém stadiu ascitu je břicho vzedmuté, napjaté, zjišťujeme přítomnost undulační vlny. Pro přesnou diagnózu je nejlépe použít zobrazovací techniky - ultrazvuk nebo CT (rentgenová počítačová tomografie), které jsou schopny rozpoznat i velmi malá množství tekutiny. V nejasných případech lze užít diagnostické punkce břicha (tzv. paracentézy). Při punkci se odebere 50 až 100 ml tekutiny a hodnotí se makroskopický vzhledem, obsah bílkovin, krevních elementů, obsah amyláz. Dále se odebraná ascitická tekutina vyšetřuje cytologicky a mikrobiologicky. Ascitická tekutina je zpravidla čirá a slámově zbarvená. Zákal a vysoký obsah bílých krvinek budí podezření na infekci, kdežto přítomnost krve v ascitu může svědčit pro nádorové onemocnění pacienta nebo tuberkulózu. Vzácný mléčný ascites nacházíme při onemocnění lymfomem. Koncentrace bílkoviny v ascitu méně než 30 g/l svědčí pro choroby jater, vysoký obsah bílkovin v ascitické tekutině bývá u nádorů nebo infekcí.
Klid na lůžku a omezení příjmu sodíku v potravě jsou základní léčbou ascitu. Pacienti však dietu s nízkým obsahem sodíku (povoluje se 20 až 40 mmol/den) špatně snášejí. Léky na odvodnění (tzv. diuretika) musíme použít, když dieta s nízkým obsahem sodíku selhává. Účinnost léčby hodnotíme podle změny tělesné hmotnosti a obsahu sodíku v moči. Optimální je pokles hmotnosti o 0,5 kg / den. Ascites lze také léčit opakovanými punkcemi a odsáváním tekutiny z břicha (tzv. léčebná paracentéza). Tímto způsobem léčby lze zkrátit pobyt pacienta v nemocnici při malém riziku selhání ledvin nebo rozvoje iontové nerovnováhy vnitřního prostředí organizmu. Pacienti však vyžadují trvalé podávání odvodňujících léků (tzv. diuretik). Pokusy o zpětnou infuzi ascitické tekutiny nazpět do žilního řečiště pacienta jsou spojeny s častými komplikacemi. Jejich léčebná úloha je sporná.
Emailu
Zaregistrovat se
