Vedle názvu anální fisura se používá pro toto onemocnění též název řitní trhlina nebo také fissura ani, nebo fissurae in ano či anální vředy. Postižení jedince onemocněním anální fisurou se může projevit ve dvou základních stadiích, a sice buďto jako akutní longitudinální fisura (tedy jako náhle vzniklá podélná prasklina) anebo jako chronický ovoidní vřed (tedy jako dlouhodobě se vyskytující okrouhlý defekt) v dlaždicovém epitelu análního kanálu (tedy řitního kanálu). Naproti tomu jako tzv. anální ragády označujeme drobné trhliny ve sliznici řitního otvoru. Teprve v takovém případě, jestliže zasahují do hlubších vrstev stěny řitního kanálu, tak již hovoříme o fisuře.
Příčina vzniku análních fisur u konkrétního pacienta není doposud uspokojivě vysvětlena. Předpokládá se, že je vyvolává traumatická lacerace (tedy poranění tkáně mechanizmem potrhání) stěny řitního kanálu tvrdou stolicí při vyprazdňování stolice a následným rozvojem sekundární infekce v místech poranění.
Anální fisura je lokalizována na vnitřním sfinkteru (tedy na svalu, a sice na vnitřním análním svěrači), a to bohužel znamená, že vyvolává jeho spazmy (tedy křečovité stahy tohoto svalu), což je dle všeho odpovědné za dlouhodobější trvání výskytu fisury. U dětských pacientů se mohou vyvinout akutní stadia onemocnění análními fisurami – mluvíme o tzv. akutních fisurách. Anální fisura v naprosté většině případů leží zpravidla v zadní střední čáře, ale v některých případech se může objevit i v přední střední čáře.
Na dolním konci fisury se může vyskytovat kožní řasa (tzv. „stařecká zlatá žíla“) a na horním konci anální fisury zvětšená (tzv. „hypertrofická“) papila (tj. bradavčitý výběžek). Chronické fisury, které se u pacienta vyskytují dlouhodobě je nezbytné odlišit od karcinomů (tedy zhoubných nádorových bujení), primárních luetických lézí ( tedy od postižení pacienta pohlavním onemocněním syfilis ), TBC (tedy od onemocnění tuberkulózou) a také od ulcerací (tedy vředových defektů) vyvolaných u pacienta onemocněním Crohnovou chorobou (jedná se o nespecifické chronické zánětlivé střevní onemocnění). Anální fisury jsou bolestivé a při defekaci (tedy při vyprazdňování stolice) krvácejí. V naprosté většině případů se bolest u postiženého jedince objeví krátce po defekaci, trvá několik hodin a potom ustoupí. Pacient je poté bez bolestí až do příští defekace.
Stanovení diagnózy onemocnění je založeno na pečlivém vyšetření pacienta lékařem, prvním vodítkem jsou již nemocným udávané typické klinické obtíže související s vyprazdňováním stolice. Dále následuje vyšetření konečníku pacienta, které zahrnuje zevní prohlídku (tedy vyšetření pohledem), palpaci (tedy vyšetření pohmatem) perianální oblasti (tedy oblasti v okolí řitního otvoru) a intrarektální palpaci (tedy vyšetření konečníku prstem). Vyšetřovat se musí jemně, a když objevíme fisuru v její typické lokalizaci v análním kanále ve střední čáře, zbytečně anální kanál dál vyšetřováním nedráždíme.
Anální fisury často reagují na konzervativní léčení (ke kterému se používají látky změkčující stolici anebo projímavé lněné semínko). Účelem této konzervativní léčby je minimalizovat poranění konečníku při defekaci (tedy při vyprazdňování zejména tuhé stolice). V celé řadě případů se mohou anální fisury zcela vyhojit po podání léků ve formě čípků, které mají lokálně zklidňující efekt (používají se například glycerinové čípky). Tyto čípky se rozpustí, navlhčí spodní část rekta a působí jako emoliens (emoliencia jsou zevně aplikované látky, které napomáhají udržet nebo obnovit správnou funkci epidermální bariéry tedy nejsvrchnější vrstvy pokožky; v překladu je nejvýstižnější výraz pro emoliencia slovo „změkčovadla“, název pochází z latinského emollire = změkčovat; tyto látky promašťují, hydratují a zvláčňují pokožku, a tím se stávají důležitou součástí léčby).
Teplé (nikoliv ovšem horké) vodní sedací koupele, které mají trvat zpravidla 10 nebo 15 minut, mohou postižení jedinci používat po každém vyprázdnění stolice anebo kdykoliv podle potřeby. Tyto koupele pacienti s analními fisurami používají v naprosté většině případů pro zmírnění nepříjemného pocitu v oblasti konečníku, a často jim skutečně přinesou úlevu, ovšem obvykle pouze dočasnou. Jestliže uvedená konzervativní léčebná opatření selžou, je nezbytné chirurgické řešení – tedy operační výkon k vyřešení anální fisury.
Emailu
Zaregistrovat se
