Alergická rinitida je souborem příznaků zahrnujícím tzv. sennou horečku a celoroční alergickou rýmu. Je charakterizována sezónním nebo celoročním kýcháním, výtokem z nosu, zduřením nosní sliznice, svěděním v nose a mnohdy zánětem očních spojivek (konjunktivitidou) a zánětem hltanu (faryngitidou).
Alergická rinitida patří mezi choroby z imunologické přecitlivělosti (hypersenzitivity) I. typu. Onemocnění je vyvoláno reakcí látky zvané alergen (pocházející ze zevního prostředí) se specifickým druhem tzv. protilátky pocházející z žírných buněk tkání, resp. ze specifických bílých krvinek (bazofilů). Reakce alergenu s protilátkou vyvolá uvolnění látek ovlivňujících cévní stěnu (tzv. vazoaktivních látek) a zprostředkujících zánět (tzv. zánětlivých mediátorů). Následuje rozšíření cév, zvýšení propustnosti stěn krevních vlásečnic, zvýšení vylučování výměšků (sekretů) ze žláz, stažení hladkého svalstva a zánět tkáně.
Onemocnění vyvolávají zpravidla pyly roznášené větrem. Jarní typ vyvolávají pyly stromů (např. dub, jilm, javor, olše, bříza, jalovec, oliva); letní typ způsobují pyly trav (např. bermuda, bojínek luční, tomka vonná aj.) a bylin (ruský bodlák, jitrocel); podzimní typ rýmy vyvolávají pyly bylin (např. ambrozie). Někdy mohou sezónní rinitidu způsobit především větrem roznášené spóry hub (Pozn. Spóra je rozmnožovací jednotka hub.). Existují velké zeměpisné rozdíly.
Na rozdíl od senné rýmy intenzita příznaků celoroční rýmy kolísá (často nepředvídatelně) v průběhu celého roku. Postižení jiných orgánů kromě nosu, například zánět očních spojivek, nejsou obvyklé. Často je však velmi výrazné vleklé (chronické) ucpání nosu, které se může šířit až do tzv. Eustachovy trubice, spojující nosohltan se středoušní dutinou. Zejména u dětí to vede k častým poruchám sluchu. Někdy jsou nutné i chirurgické zákroky v oblasti vedlejších nosních dutin, například odstranění polypů, chirurgické otevření dutin a jejich výplachy apod.
Na alergickou povahu onemocnění upozorní již údaje z předchorobí (anamnézy). Důležité je lékařské vyšetření (očí, nosu, ústní dutiny, poslechové vyšetření plic). K potvrzení odpovědného alergenu (pylu) mohou posloužit kožní testy.
Z léků jsou nejčastěji používána tzv. perorální (tzn. ústy podávaná) antihistaminika (tj. látky zamezující uvolňování Antihistaminika lze aplikovat i místně (např. ve formě očních nebo nosních kapek, gelu na kůži apod.). Současně s antihistaminiky se často podávají sympatomimetika (léky ovlivňující vegetativní nervový systém a následně periferní orgány, např. průdušky, krevní cévy), například pseudoefedrin. Protože sympatomimetika mohou zvyšovat krevní tlak, nemocní se sklonem k onemocnění vysokým tlakem (hypertenzí) by je neměli užívat bez pravidelných kontrol.
glukokortikoidy v nosním spreji, například beklomethazon dipropionát nebo flunizolid. Těžké obtíže včetně celkových příznaků si mohou vyžádat krátkodobou kúru glukokortikoidy podávanými celkově (tj. v tabletách, případně injekčně); nejčastěji používaným lékem této skupiny je prednizon.
V případě, že léčení výše uvedenými medikamenty je špatně snášeno, nebo bylo nutné použít glukokortikoidy nebo se vyvinulo průduškové astma, je doporučována tzv. desenzibilizace, při které se vstřikuje alergenový extrakt pod kůži v postupně se zvyšujících dávkách, s cílem vytvoření vlastních protilátek neutralizujících účinek alergenu. Jestliže je nemocný alergický na pyly, mělo by se s desenzibilizací začít záhy po skončení pylové sezóny.