Čeleď: Terčovkovité (Parmeliaceae)
Přezdívá se jí islandský lišejník či mech, plicník či plicní lišejník. Tato vytrvalá bylina vyhledává studené či mírné podnebí, a proto roste v horách, na pasekách či skalnatých místech. Vyskytuje se také ve vlhkých lesích a podél jehličnatých porostů. Stélka (neboli tělo bezcévnatých rostlin) je rozvětvená, svrchu hnědozelená či olivová, zatímco zespodu světle šedivá. Tato vytrvalá bylina dorůstá pouze do výšky 15 centimetrů. Spodní strana stélky nese zelené plodnice kulatého či vejčitého tvaru, které postupně zhnědnou. Droga pukléřky je charakteristická svojí vůní a chutná hořce slizovitě. Pokud ji vaříme s vodou v poměru 1:20, po zchladnutí nás překvapí rosolovitá želatina.
Pukléřka ráda roste podél jehličnatých porostů, ale také na horách, skalnatých stráních, pasekách či ve vlhkých lesích, neboť vyhledává mírné a studené podnebí.
Sbíráme stélky této vytrvalé byliny, které můžeme za suchého počasí, aby v sobě měly málo vody, sbírat od jara až do podzimu. Odstraníme příměsi mechů a trav a sušíme nejprve na slunci, následně přeneseme kvůli zachování barvy do stínu. Stélka po vysušení chrastí a snadno se láme, má specifický pach a chutná hořce slizovitě.
V 64 % je zastoupen licbenin a další sacharidy jako izolichenin, vitaminy A i B, kyseliny procetrarová, cetrarová, fumarprotocetrarová, enzymy, minerální soli a další látky. Vzhledem k vysokému množství sacharidů je považována za jednu z nejlepších slizovitých drog. Lidé si ji oblíbili pro slizovitý a změkčující účinek, ale také hořkou chuť, která podporuje chuť k jídlu. Pukléřka obsahuje také antibiotikum – kyselinu uzninovou.
Slizovité látky pomáhají změkčovat sliznice trávicího ústrojí a dýchacích cest. Léčí onemocnění žaludku, akutní i chronickou bronchitidu, choroby střev a plic, koliky, žaludeční a dvanácterníkové vředy, černý kašel, tuberkulózu i zácpu. Hořká chuť kyseliny fumaprotocetrarové podněcuje chuť k jídlu, tonizuje žaludek i posiluje odolnost celého těla. Pukléřka rovněž působí baktericidně a bakteriostaticky, odvar z ní má tuberkulostatický účinek a přikládá se na vředy, popáleniny, hnisavé rány i gynekologické choroby.
Lidová praxe používá pukléřku na žaludeční a střevní těžkosti i bolesti, choroby jater, nádorová onemocnění, zánět močových cest, ale také při úplavici neboli dyzenterii či nevolnosti po zvracení.
Emailu
Zaregistrovat se
